„Nedávejte nic nepříteli.“ Farář od Brodu po okupaci kázal proti nacistům. Ti ho pak umučili

Jeho nejvýraznější vlastností byla tvrdohlavost. Farář Jan Havelka v Lipnici nad Sázavou kázal vždycky stejně vlastenecky – ať už byl u moci Masaryk, Hácha nebo Hitler. Jeho urputnost ho ale nakonec – prakticky uprostřed druhé světové války – stála život.

Jan Havelka pocházel z východních Čech, konkrétně z obce Smidary, která leží nedaleko od Nového Bydžova. Na začátku dvacátého století absolvoval katolický seminář a v roce 1912 byl vysvěcen na kněze.

V následujících téměř dvaceti letech střídal různé církevní funkce na rozličných místech v Čechách a na Moravě. Na tehdejší Německobrodsko ho jeho nadřízení poslali až v roce 1931 – tehdy se stal farářem v Lipnici nad Sázavou. A tomuto malému městečku zůstal věrný až do své smrti.

V Lipnici však zdaleka nebyl činný jenom v kostele a na faře. Působil například v tamní buňce lidové strany, organizoval různé kulturní akce (především koncerty v kostele) a mezi farníky vybíral také peníze na sirotky a další chudé.

Místní lidé si na něm však nejspíš nejvíce cenili jeho vlastenecké názory. Zejména na sklonku první republiky burcoval proti nacistickému Německu a vyzýval své spoluobčany k tomu, aby se vůči třetí říší postavili.

Názory nezměnil

Nic takového se však – jak víme – nestalo. Přišel podpis mnichovské dohody, pád demokracie a v březnu 1939 i okupace Čech a Moravy nacistickými vojsky. Jana Havelku jako by to však nijak nepoznamenalo. Lipnické občany dál burcoval především k tomu, aby zůstali hrdými Čechy a aby Němcům pokud možno neustupovali.

I mezi lipnickými věřícími se však nakonec našel minimálně jeden udavač. O koho šlo, nevíme. Nejpozději v dubnu 1940 se však o Havelku začalo zajímat gestapo. Zatím ho ale jeho agenti jen sledovali.

Z následujících měsíců proto máme relativně přesné dokumenty o tom, co lipnický farář při mších kázal. Tak kupříkladu 21. dubna 1940 přítomné vyzval, aby se modlili k Bohu za to, aby českému národu opět přinesl světlejší dny. Tehdejší životní podmínky v protektorátu označil za nouzi a trápení.

Tehdejší lipničtí obyvatelé si všimli, že mše začali nově navštěvovat podivní lidé, které nikdy před tím neviděli. Tito lidé se navíc podezřele často pohybovali i po městě. Místní farníci sice Havelku varovali, že mu hrozí nebezpečí. Farář však jejich výzvy nebral vážně.

„Žádné kovy nepříteli“

Například při mši 7. července znovu nacistickou moc ostře kritizoval kvůli tomu, že zakázala oslavy příchodu Cyrila a Metoděje i připomínku upálení mistra Jana Husa. Při témže kázání farníkům oznámil, že je povinen přečíst novou vyhlášku protektorátní vlády. Než ji však začal předčítat, řekl, že je nudná a nezajímavá.

Šlo o výzvu, aby se lidé účastnili sbírky kovů pro nacistickou armádu. Havelka však své spoluobčany požádal, aby žádné kovy „nepříteli“ nedávali. O pár dní později na něj před lipnickou farou čekalo gestapo.

Závěr Havelkova života už lze zmapovat jen ve velmi hrubých obrysech. Jisté je, že krátce po zatčení ho vyslýchali němečtí tajní policisté přímo v Lipnici, pak Humpolci a v nedalekém Německém Brodě. Víme také, že Havelka při výsleších odmítal s vyšetřovateli spolupracovat a byl tak vystaven mimořádně krutému mučení. To pokračovalo i v roce 1941, v jehož průběhu byl bývalý lipnický farář převezen do Hradce Králové.

Při jednom z brutálních výslechů (pravděpodobně v Německém Brodě) Havelka nátlak agentů gestapa nevydržel a dostal mrtvici. Kdy přesně se to stalo, nevíme. Jisté však je, že následně byl převezen do německobrodské nemocnice.

Byl ve vážném stavu, lékaři tak doslova bojovali o jeho život. 12. května 1942 však následkům brutálních výslechů podlehl. Německý mimořádný soud nad ním však (ani téměř dva roky po zatčení) žádný rozsudek vynést nestihl…