Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Legenda ČVUT z Brodu Václav Felix: byl rektorem i oblíbeným učitelem, na zásadní objev ale čekal marně

/
/
/
665 Zobrazení



Patřil mezi nejlepší české fyziky své doby. Zabýval se vším od pohybu těles, přes elektřinu až po teorii fotografování. Německobrodský rodák Václav Felix na byl na přelomu 19. a 20. století jednou z ikon dnešního Českého vysokého učení technického. Skoro 40 let na něm vyučoval a jeden rok dokonce stál i v jeho čele…

Václav Felix se v Německém Brodě narodil v roce 1873, už ve svých devíti letech nastoupil na tamní gymnázium. Absolvoval na něm však pouze tři ročníky. Následně svá středoškolská studia dokončil na prestižním pražském gymnáziu v Žitné ulici.

Po maturitě začal studovat matematiku a fyziku, která se tehdy vyučovala – ač to možná mnohé překvapí – na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Felixovi studia šla bez sebemenších problémů. Mezi přednáškami a zkouškami mu tak zbýval dostatek času na to, aby si přivydělával prací v různých pražských laboratořích nebo aby chodil na přednášky na pražskou německou univerzitu.

Po promoci v roce 1895 Felix jako odměnu za své vynikající studijní výsledky dostal štědré stipendium, které využil k ročnímu pobytu na univerzitách v německém Kielu a švýcarském Curychu.

Pedagogem až do smrti

Po návratu do Prahy nastoupil jako odborný asistent na tehdejší C. a K. českou vysokou školu technickou (dnešní ČVUT). Kromě vyučování studentů tam trávil desítky hodin v laboratořích, kde se věnoval především studiu elektrického proudu.

Výsledkem jeho analýz v roce 1900 byla obsáhlá, nadčasová a dle dobových svědectví velmi kvalitní práce nazvaná O vlnách elektrických, za kterou Václav Felix dostal nejprve titul docent a o rok později se stal dokonce profesorem, což bylo – vzhledem k tomu, že mu bylo pouhých 28 let – v oné době naprosto nevídané.

V následujících letech německobrodský rodák spektrum svého zájmu značně rozšířil. Zabýval se například mechanikou, optikou či termikou. Právě o těchto oborech napsal několik mezi studenty oblíbených a žádaných učebnic.

Do čela školy

V roce 1913 se jako nesporná autorita stal děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství (dnes by bylo sousloví vysoká škola v jejím názvu nahrazeno slovem fakulta), na sklonku první světové války pak dosáhl na úplný vrchol svého akademického působení.

V oněch dobách byli rektoři voleni vždy pouze na dvanáct měsíců a Václavu Felixovi se této pocty dostalo ve školním roce 1917/1918.

Zároveň je však nutné podotknout, že jeho působení na dnešním Českém vysokém učení technickém bylo dlouhodobě ovlivňováno tím, že na počátku dvacátého století v českých zemích bylo naprosté minimum kvalifikovaných matematiků a fyziků.

Felix proto ve škole trávil bez nadsázky celé dny – od brzkého rána do pozdního večera přenášel, organizoval praktická cvičení, dělal správce laboratoří nebo zkoušel studenty. Jen část pracovní doby tak věnoval bádání a psaní odborné literatury.

Možná i proto za ním zůstaly sice stovky spokojených studentů a několik kvalitních učebnic, ale žádný skutečně průlomový fyzikální objev.

Další funkce, další obory,…

Po vzniku samostatné republiky se navíc stal ještě předsedou Československého státního radiologického ústavu a přibral si ještě jeden obor – začal se intenzivně zabývat letectvím. Na začátku 20. let dokonce nechal natočit let ptáků, který pak po fyzikální stránce zkoumal. Žádný průlomový poznatek však ani tentokrát neučinil.

Přesto právě o letectví napsal řadu článků do různých odborných, ale i zájmových časopisů. V závěru své kariéry pak publikoval především popularizační texty taky o fotografování nebo o vesmíru.

Nejvíc ze všeho ho však dál bavila práce pedagoga. V přednášení a zkoušení na Českém vysokém učení technickém (tento název škola nese od roku 1920) neúnavně pokračoval až do svého úmrtí, které nastalo po náhlém zhoršení nádorového onemocnění v roce 1933.

  • Facebook
  • Twitter