Legenda ČVUT z Brodu Václav Felix: byl rektorem i oblíbeným učitelem, na zásadní objev ale čekal marně

Patřil mezi nejlepší české fyziky své doby. Zabýval se vším od pohybu těles, přes elektřinu až po teorii fotografování. Německobrodský rodák Václav Felix na byl na přelomu 19. a 20. století jednou z ikon dnešního Českého vysokého učení technického. Skoro 40 let na něm vyučoval a jeden rok dokonce stál i v jeho čele…

Václav Felix se v Německém Brodě narodil v roce 1873, už ve svých devíti letech nastoupil na tamní gymnázium. Absolvoval na něm však pouze tři ročníky. Následně svá středoškolská studia dokončil na prestižním pražském gymnáziu v Žitné ulici.

Po maturitě začal studovat matematiku a fyziku, která se tehdy vyučovala – ač to možná mnohé překvapí – na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity.

Felixovi studia šla bez sebemenších problémů. Mezi přednáškami a zkouškami mu tak zbýval dostatek času na to, aby si přivydělával prací v různých pražských laboratořích nebo aby chodil na přednášky na pražskou německou univerzitu.

Po promoci v roce 1895 Felix jako odměnu za své vynikající studijní výsledky dostal štědré stipendium, které využil k ročnímu pobytu na univerzitách v německém Kielu a švýcarském Curychu.

Pedagogem až do smrti

Po návratu do Prahy nastoupil jako odborný asistent na tehdejší C. a K. českou vysokou školu technickou (dnešní ČVUT). Kromě vyučování studentů tam trávil desítky hodin v laboratořích, kde se věnoval především studiu elektrického proudu.

Výsledkem jeho analýz v roce 1900 byla obsáhlá, nadčasová a dle dobových svědectví velmi kvalitní práce nazvaná O vlnách elektrických, za kterou Václav Felix dostal nejprve titul docent a o rok později se stal dokonce profesorem, což bylo – vzhledem k tomu, že mu bylo pouhých 28 let – v oné době naprosto nevídané.

V následujících letech německobrodský rodák spektrum svého zájmu značně rozšířil. Zabýval se například mechanikou, optikou či termikou. Právě o těchto oborech napsal několik mezi studenty oblíbených a žádaných učebnic.

Do čela školy

V roce 1913 se jako nesporná autorita stal děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství (dnes by bylo sousloví vysoká škola v jejím názvu nahrazeno slovem fakulta), na sklonku první světové války pak dosáhl na úplný vrchol svého akademického působení.

V oněch dobách byli rektoři voleni vždy pouze na dvanáct měsíců a Václavu Felixovi se této pocty dostalo ve školním roce 1917/1918.

Zároveň je však nutné podotknout, že jeho působení na dnešním Českém vysokém učení technickém bylo dlouhodobě ovlivňováno tím, že na počátku dvacátého století v českých zemích bylo naprosté minimum kvalifikovaných matematiků a fyziků.

Felix proto ve škole trávil bez nadsázky celé dny – od brzkého rána do pozdního večera přenášel, organizoval praktická cvičení, dělal správce laboratoří nebo zkoušel studenty. Jen část pracovní doby tak věnoval bádání a psaní odborné literatury.

Možná i proto za ním zůstaly sice stovky spokojených studentů a několik kvalitních učebnic, ale žádný skutečně průlomový fyzikální objev.

Další funkce, další obory,…

Po vzniku samostatné republiky se navíc stal ještě předsedou Československého státního radiologického ústavu a přibral si ještě jeden obor – začal se intenzivně zabývat letectvím. Na začátku 20. let dokonce nechal natočit let ptáků, který pak po fyzikální stránce zkoumal. Žádný průlomový poznatek však ani tentokrát neučinil.

Přesto právě o letectví napsal řadu článků do různých odborných, ale i zájmových časopisů. V závěru své kariéry pak publikoval především popularizační texty taky o fotografování nebo o vesmíru.

Nejvíc ze všeho ho však dál bavila práce pedagoga. V přednášení a zkoušení na Českém vysokém učení technickém (tento název škola nese od roku 1920) neúnavně pokračoval až do svého úmrtí, které nastalo po náhlém zhoršení nádorového onemocnění v roce 1933.