Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Solidarita všech, kteří nám pomáhají je pro nás velkou podporou

/
/
/
1388 Zobrazení



Nouzový stav platí v Česku od 12. března. Jak se za tyto tři týdny proměnila práce lidí, kteří se v terénu starají o umírající pacienty, představí v rozhovoru vrchní sestra hospice Petra Křížková.

Pracovní den vrchní sestry Petry Křížkové začíná v sedm hodin ráno, kdy společně s lékařkou hospice Olgou Brázdilovou projdou všechny zápisy v kartách pacientů a zhodnotí aktuální zdravotní stav. V osm hodin přijde na řadu telekonference celého týmu. Na této poradě se personál domlouvá na koordinaci péče, probírá se kde je nutná návštěva, kde je potřeba předat léky, pomůcky nebo výživu a další provozní věci. Pak následuje rozdělení dalších služeb a vrchní sestra začne vyřizovat nezbytně nutnou administrativu. Vykazuje výkony na pojišťovnu, komunikujeme s Krajem Vysočina o dodávkách ochranných pomůcek, sleduje stav léků a zajišťuje objednávky. Je v trvalém kontaktu se zdravotníky z novoměstské nemocnice kvůli předávání pacientů. Neustále poskytuje podporu sestrám v terénu a nezanedbatelnou část času věnuje telefonováním do rodin, kterým kromě povzbuzení a porady musí vysvětlovat mimořádná opatření i to jak Domácí hospic Vysočina kvůli nim funguje. Její pracovní den končí v posledních dnech až pozdě večer.

Jaká je největší změna ve způsobu vaší práce od 12. března?
Je to pro nás všechny velmi hektické období. Najeli jsme na distanční režim, což znamená, že se s kolegy v sídle hospice prakticky nepotkáváme a všechno řešíme přes telefon nebo telekonferenci. Personál zde pouze doplňuje léky a materiál, jinak sestry, lékaři i pečovatelé jsou v terénu u pacientů a administrativu všichni řeší z domova. To je pro nás velká změna, neboť jsme byli zvyklí řadu věcí řešit na osobních schůzkách což teď kvůli zajištění bezpečnosti nejde.

To musí být náročné i ve vztahu k vašim pacientům, protože na kontaktu je založena péče domácího hospice? 
Jak pro pacienty tak pro jejich blízké je to velmi náročné období. Všichni mají strach, protože jsou závislí na pomoci a péči druhých. Návštěva lékaře a sestry je pro ně někdy nevyhnutelná. Proto se snažíme být s rodinami nejen v osobním ale i větším telefonickém kontaktu. Tam kde to jde využíváme i moderní technologie a rodiny nám pacienty natáčí a posílají nám fotky a videa. Přesto není nad to, když se můžeme setkat osobně. Rodiny potřebují o situaci, kdy jim někdo blízký umírá často hodně mluvit. A naše práce je právě na vysvětlování hodně založená. Takže všichni si teď zvykáme na novou situaci. Na druhou stranu nás velmi těší, když nás rodiny podpoří. Denně k nám někdo volá a děkuje za péči. Nebo nám také v některých rodinách šijí roušky, což nám také velmi pomáhá. Nyní se potřebujeme povzbuzovat navzájem.

Smyslem domácí hospice je umožnit lidem dožít svůj život v důvěrně známém prostředí mezi svými blízkými. Ve své podstatě tak ulevuje i lůžkovým zařízením. Jak jste připraveni na případný zvýšený přísun pacientů z nemocnic?
Jsme připraveni poskytnout péči maximálnímu počtu pacientů, byť v ambulantním či distančním režimu domácí zdravotní péče. Velmi důležitá je pro nás v tomto ohledu spolupráce s nemocnicí, která nám předává pacienta takzvaně z ruky do ruky.

Má hospic nějakého pacienta, který by byl v karanténě? Případně jak taková péče probíhá?
Ano, máme jednoho pacienta, kterého propustili z  nemocnice. O pána se stará jeho osmdesátiletá manželka, takže o to je to náročnější. Od příjmu minulý týden až dosud probíhá celé péče bezkontaktně. To znamená, že příjem pacienta a celé zaškolení pečující manželky probíhalo po telefonu na základě propouštěcí zprávy z nemocnice. A protože nemáme dostatečné ochranné pomůcky, tak i léky předáváme bezkontaktně. Sestra přijde k domu, položí tašku s léky za dveře, zavolá paní, očním kontaktem zkontroluje, zda si léky převzala. Je to pro obě strany velmi těžké, ale paní nám vždycky děkuje, že se o ně někdo stará a že může mít manžela u sebe doma. Naštěstí ten zdravotní stav pacienta je zatím stabilizovaný. V případě, že by jeho se zhoršil tak rodině nezbude než zavolat zdravotní záchrannou službu. V běžné praxi řešíme takové akutní stavy vlastními silami, ale právě s ohledem na bezpečnost personálu je toto součástí našich interních bezpečnostních opatření.

Zmínila jste ochranné pomůcky, jak jste na tom s jejich dodávkami?
Ochranných pomůcek máme velký nedostatek. Nebýt dobrovolníků a různých dárců tak bychom naši práci nemohli dělat. Jako nejúčinnější ochranný prostředek se nám osvědčil ochranný štít v kombinaci se dvěma bavlněnými rouškami. Teď jsme ovšem přijímali jednoho neslyšící pacienta, který je zvyklý odezírat z úst, takže jsme komunikovali pouze přes ochranný štít.  Naštěstí je hodně dobrovolníků, kteří pro nás šijí, firmy a obce nám poskytují dezinfekci. Sami také nakupujeme, ale ceny teď vyletěly neúměrně vysoko.

Z čeho máte největší obavu?
Největší obavu máme z toho, že by se nemoc Covid 19 projevila u někoho ze zaměstnanců, což by pro nás znamenalo faktické zastavení provozu. Proto tak nutně potřebujeme dostatek ochranných pomůcek a dezinfekci. Dále máme obavu z toho, že nebude dostatek léků. Snažíme se proto předzásobit zejména léky na tlumení bolesti, které naši pacienti nejvíce využívají.

Lékařka hospice Olga Brázdilová před výjezdem k pacientům

Co by vám v současné době nejvíce pomohlo?
Zejména dobrá koordinace při předávání pacientů z nemocnice a od praktických lékařů, zvlášť u těch, kteří jsou v karanténě. A nezastírám, že by nám pomohla i finanční podpora. Cena léků pro pacienty vzrostla během týdne o 150 procent. Dodávka léků a dalšího zdravotnického materiálu na měsíc nás nyní stojí 100.000 korun. Mnohonásobně se také zvýšily náklady na ochranné pomůcky a dezinfekci.

Učitelky ze Základní a mateřské školy v Radňovicích šijí roušky pro hospic

Co vám naopak pomáhá?
Velmi úžasní jsou všichni dobrovolníci, kteří nám pomáhají. V Novém Městě a okolí je téměř hned po vyhlášení omezení spojila dohromady velká skupina lidí, kteří pomáhají. Šijí roušky, firmy a obce nám posílají materiál nebo i dezinfekci, žďárští skauti štíty. Solidarita všech, která nám pomáhají je pro nás velkou podporou.

Úvodní foto: Vrchní sestra Domácího hospice Vysočina Petra Křížková

  • Facebook
  • Twitter