Parašutisté za druhé světové války přistáli i na Melechově. Omylem

Nad Ledečskem se z ničeho nic objevily dva sovětské letouny. Záhy z nich vyskočilo patnáct parašutistů-partyzánů. Dopadli na různá místa v okolí vrcholu kopce Melechova. Motory letadel bylo dobře slyšet, výsadkáři se světlými padáky byli navíc snadno viditelní. Záhy je proto přijely hledat desítky německých vojáků. Bylo brzy ráno 26. března 1945 a jeden z nejnapínavějších dnů v historii vesničky Kouty právě začal…

Zmíněných patnáct parašutistů tvořilo výsadek nazvaný Za Prahu. Bylo v něm čtrnáct Sovětů a jeden Čech. Původně měli vojenská letadla opustit úplně jinde – na Pelhřimovsku, nedaleko od Kamenice nad Lipou. Tam měla skupina začít organizovat ozbrojené oddíly, které se měly zapojit do bojů na konci války a pak od nacistů převzít moc.

V neproniknutelné tmě se však sovětští navigátoři nad Vysočinou špatně zorientovali a partyzány vysadili nad kopcem Melechov u Ledče nad Sázavou. Vojáci navíc vyskakovali ze dvou letadel, dopadli tak na různá místa a skupina se rozdělila.

Jedna polovina výsadku měla štěstí, skončila v hustě zalesněném neobydleném terénu, druhá však seskočila velmi blízko od vesnice Kouty. Jeden z vojáků navíc při dopadu utrpěl zranění.

Pátrání začíná

Od počátku tak bylo jasné, že se přítomnost výsadkářů nepodaří utajit. O pár hodin později do Koutů dorazila kolona s desítkami německých vojáků i protektorátních četníků. Povoláni dokonce byli i místní obyvatelé. Začala rozsáhlá pátrací akce. Nejprve v okolí vesnice a pak i na rozlehlých svazích Melechova.

Přestože hledání výsadkářů trvalo celý den, úspěch nepřineslo. Dodnes není zcela jasné, zda místní obyvatelé úmyslně Němce sváděli na falešnou stopu (jak se v Koutech a okolí dodnes traduje) nebo se parašutistům ještě za tmy podařilo z prohledávaných prostor uniknout.

Se stoprocentní jistotou však víme, že až do konce války nedaleko od místa seskoku zůstal jeden ze sovětských vojáků. Šlo o zdravotníka, který si při dopadu poranil nohu. Až do květnového příjezdu sovětské armády ho ve svém stavení ukrýval Alois Pospíšil ze samoty u vesničky Trpišovice.

Zbylým čtrnácti partyzánům se nepodařilo oné noci setkat, výcvik však měli evidentně perfektní. Přesně podle rozkazu totiž ve dvou rozdělených skupinách po více než týdnu náročných nočních přesunů dorazili do Kamenice nad Lipou, kde měli původně seskočit. Pohyb po protektorátu jim komplikovalo i to, že byli v uniformách a neměli u sebe žádné falešné doklady.

Organizace odboje začíná

Po krátkém odpočinku skupina podle původního plánu skutečně začala mezi Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem zakládat odbojové oddíly. Vzniklo jich přibližně pět – všechny byly navázané na místní ilegální organizace KSČ.

V posledních dnech války pak dostaly tyto skupiny zbraně a v okolí Kamenice (většinou ve vzájemné spolupráci) neohroženě odzbrojovaly německé oddíly. V noci z 5. na 6. května se však dostaly do potyčky s dobře vyzbrojenou, a především mnohem početnější jednotkou SS.

Po statečném boji, kterému veleli právě sovětští vojáci vysazení nad Melechovem, se partyzáni museli stáhnout. Při ústupu však zemřelo nejméně deset českých obyvatel a také dva ze sovětských výsadkářů.

Poslední dny války strávili ozbrojení čeští civilisté se sovětskými parašutisty v lesích u Kamenice nad Lipou, kde se dočkali příjezdu sovětských vojsk.

Jejich hrdinství dodnes připomíná několik pomníčků jak na pomezí Pelhřimovska a Jindřichohradecka, tak i dva památníčky na Ledečsku – jeden je přímo na návsi vesnice Kouty, druhý pak nedalo od vrcholu kopce Melechova.