Cenný objev v Borové. Historik tam nalezl sto let starý herbář Theodora Bruknera
Jméno Theodor Brukner už dnes prakticky nikomu nic neříká. Před sto lety to však bylo jinak. Veterána první světové války, vedoucího několika spolků a dlouholetého ředitele chotěbořské dívčí školy tehdy znal v regionu kdekdo. Brodský historik Ondřej Neubauer při svém výzkumu v Havlíčkově Borové nedávno nalezl cenný herbář, který vznikl pravděpodobně právě při Bruknerově pedagogickém působení…
„Herbář je rozdělen na jednotlivé třídy rostlin, například jednoděložné, dvouděložné a dále třídy základoškolské, a to od 1. do 5. třídy. To evokuje domněnku, že si Theodor tento herbář dával dohromady již jako dítě, avšak zdá se velice nepravděpodobné, aby takový obsáhlý a propracovaný výtvor dal dohromady malý chlapec. Takže se zatím domnívám, že se jedná o zkompletování příspěvků od žáků jednotlivých tříd, které Brukner učil během svého pedagogického působení a celý herbář tak má pozdější dobu vzniku,“ popsal Ondřej Neubauer.
„Při bližším ohledání dokumentu, který se pomalu rozpadá a zasloužil by kvalifikovanou restauraci a konzervaci, jsem přepočítal, že herbář obsahuje přes 260 bylin, květin a kapradin z okolí Havlíčkovy Borové a vůbec z našeho kraje,“ doplnil.
Podle Neubauera se Theodor Brukner narodil v roce 1877 v Havlíčkově Borové. Oženil se s Hermínou, rozenou Ligaunovou, původem z Přibyslavi. Měli spolu čtyři děti. Takřka celé období první republiky (1924-1937) působil jako ředitel dívčí školy v Chotěboři.
Ve volném čase byl Brukner v Chotěboři velmi aktivní jako vlastivědný a kulturní pracovník. Zaměřoval se na zpěv, divadlo Sokol či turistiku. Byl předsedou několika vlastivědně a umělecky zaměřených spolků.
Zároveň se jednalo o veterána první světové války, neboť se účastnil bojů u Biskupie a Vysoké Osady a v květnu 1917 byl vyznamenán Železným záslužným křížem. Byl autorem řady časopiseckých článků o Chotěbořsku (například v časopisech Honza či Pestrý týden). Byl rovněž spoluautorem turistického Průvodce po Chotěboři a okolí vydaného roku 1935.
Ve spolupráci s Ondřejem Neubauerem
