Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Kvůli politice do hrobu. Novinář z Chotěboře propagoval nevýznamnou stranu do vyčerpání

/
/
/
1370 Zobrazení



Novinář Josef Hubáček zemřel velice brzy. Nebylo mu ani padesát let. Většinu svého krátkého života věnoval bojům za práva Čechů v rakouském mocnářství. Patřil k takzvaným staročechům – a jejich zájmy v různých novinách a časopisech oddaně hájil i v dobách po roce 1890, kdy už jejich myšlenky prakticky nikoho nezajímaly. Když zemřel, jeho zásadovost jednohlasně ocenili i jeho soupeři…

Josef Hubáček se narodil v roce 1850 v Chotěboři do úřednické rodiny. Ve svém rodišti ale příliš dlouho nežil. Společně s rodiči se totiž záhy přestěhoval do východních Čech. Tam také v Jičíně začal studovat gymnázium. Maturitní zkoušku složil nedaleko – v Hradci Králové.

Zprvu se chtěl stát vojákem, proto také právě Hradci vstoupil do císařské armády. Postupně v ní získal hodnost poručíka. Po pěti odsloužených letech však vojsko opustil a přestěhoval se do Prahy, kde začal studovat práva na tamní univerzitě.

Už při studiích však v sobě objevil další vášeň – začal psát. Nejprve šlo o satirické básně nebo povídky. Byly poměrně kvalitní a oblíbené, proto se často objevovaly na stránkách nejrůznějších periodik. Hubáček také přispíval do několika časopisů s náboženskou tematikou.

Studia práv úspěšně zakončil v roce 1880. Advokátem se však nikdy nestal, po promoci nastoupil dráhu novináře. Hubáček tehdy svými názory zcela vybočoval z řad svých spolužáků i dalších vrstevníků – byl velmi konzervativní, hluboce věřící, nebyl zároveň přehnaným nacionalistou, neodmítal tedy rakousko-uherskou politiku a spíš si přál, aby Češi v rámci císařství měli větší práva.

Novinářem na plný úvazek

Všechny tyto názory ho předurčovaly k tomu, aby spolupracoval s tehdejší staročeskou stranou, která měla podobné politické priority jako on. Po studiích proto začal pracovat pro její deník Politik (později Národní politika).

Následně roku 1885 povýšil. Stal se šéfredaktorem staročeského časopisu Pokrok (záhy poté, co jej Hubáček začal vést, se přejmenoval na Hlas národa). Rodák z Chotěboře si byl dobře vědom toho, že staročeská strana rychle ztrácí podporu, což se projevovalo například tím, že Hlas národa skokově ztrácel čtenáře.

Situace se ještě zhoršila po roce 1891, kdy staročeši utrpěli debakl při volbách do Říšské rady, které v českých zemích zcela ovládli modernější, aktivnější a radikálnější mladočeši. Záhy navíc začaly vznikat nové politické strany orientované na různé sociální skupiny, jako byli lidovci nebo sociální demokraté.

Předem prohraný boj

Ze staročechů se tak stala zcela marginální skupina, která svůj bývalý vliv už nikdy neměla získat zpět. Hubáček si úpadek uvědomoval, všemožně se mu však snažil zabránit. Založil proto nový staročeský obrázkový deník nazvaný Ilustrovaný kurýr. Ten si sice jistou oblibu získal – bylo to však jen za cenu toho, že čtenáři opět výrazně ubyli jinému staročesky orientovanému časopisu Hlas národa.

A tak ať už rodák z Chotěboře dělal, co mohl, stále rychleji postupující ztrátu popularity jím propagovaných názorů zkrátka zbrzdit nedokázal. Hubáček to nesl těžko, kvůli dlouhodobému stresu a pracovnímu vypětí se na konci devatenáctého století rychle zhoršil jeho zdravotní stav.

A protože navzdory silnému astmatu své pracovní tempo nezmírnil, při jednom z astmatických záchvatů na počátku roku 1900 dostal zástavu srdce, kterou nepřežil.

Když následně o jeho smrti informovaly deníky konkurenčních politických stran, měly pro Josefa Hubáčka jen slova uznání – psaly o něm jako o člověku, který nikdy nebral ohled na veřejné mínění a vždy hájil politický směr, kterému on sám bezmezně věřil…

  • Facebook
  • Twitter