Josef Kavka – učitele a majitele statku komunisté bez milosti zlikvidovali

Jméno Josef Kavka dnes nejspíš nikomu nic neřekne. Jak by také mohlo – šlo o obyčejného učitele a spolumajitele statku ve vesničce Slavětín u Havlíčkova Brodu. Jeho příběh však ilustruje, jak se ke vzdělaným a bohatým lidem chovali komunisté. Ti Josefa Kavku – prakticky bez příčiny – po únoru 1948 doslova zlikvidovali…

Josef Kavka se ve Slavětíně narodil v roce 1894. Jeho rodina vlastnila jeden z největších statků v okolí. Malý Josef na něm jistě od útlého věku musel pomáhat se zemědělskými pracemi, jeho rodině se ale zároveň vedlo natolik dobře, že nadanému synovi mohla umožnit kvalitní vzdělání. To Kafka uzavřel v roce 1921, kdy se stal zemědělským a lesnickým inženýrem.

Po absolvování vysoké školy se Kavka do rodné obce nevrátil. Jak ve své knize Sedm století Slavětína popisuje Pavel Janeček, nejprve krátce učil v Opavě, poté však téměř dvacet let působil na Vyšší hospodářské škole v Čáslavi. Z té musel odejít až v roce 1940, kdy byl v důsledku válečných událostí snižován počet českých škol a Kavka tak byl předčasně penzionován.

Teprve ve druhém roce druhé světové války se tak natrvalo vrátil do Slavětína. Jednak tam svým příbuzným začal vypomáhat s péčí o statek, nezanevřel však ani na pedagogickou činnost. Věnoval velké úsilí tomu, aby byla ve Slavětíně založena nová – jak se tehdy říkalo – hospodářská škola. Ta ve vesničce také v roce 1942 skutečně vznikla. Šlo o školu, kam docházeli žáci se základním vzděláním, kteří chtěli pracovat v zemědělství a potřebovali tak prohloubit znalosti v oboru.

Vrchol a hned poté pád

Sám Kavka na škole vyučoval některé odborné předměty. Během druhé světové války se taky projevil jako vlastenec. Všemožně podporoval odboj – poskytoval například úkryt partyzánům.

Po osvobození v roce 1945 na něj čekalo zadostiučinění. Ve své rodné obci byl velice populární, stal se proto jejím starostou (přesněji předsedou místního národního výboru, jak se tehdy říkalo). Zbylý čas i dál dělil mezi péči o rodinný statek a hospodářskou školu.

Jenže spokojený život Josef Kavka žil jen velice krátce. Přešla dvě klidnější léta a nastal únor 1948. Moci v Československu se ujali komunisté a těm majitel usedlosti Kavka rozhodně nevoněl. Krátce po puči byl zbaven postu starosty, brzy na to byl vyloučen i z národního výboru (což byla obdoba dnešního zastupitelstva). Novým vládcům republiky nevyhovovala ani existence slavětínské hospodářské školy – taky tu proto hned v roce 1948 zrušili.

Výhružky, pokuty, vězení,…

Josefu Kavkovi tak nezbylo nic jiného než veškerou energii věnovat péči o rodinný statek. První léto komunistické diktatury ještě přestál bez obtíží. Hned následujícího roku ale za ním straničtí funkcionáři přišli s tím, že musí podepsat smlouvu o tom, že bude část svojí úrody odevzdávat úřadům.

Kavka ale dohodu o povinných odvodech podepsat odmítl. Pokud si myslel, že tím na komunistické úředníky vyzraje, mýlil se. O rok později za svou troufalost stanul před soudem. Protože se jinak nové moci příliš neprotivil, vyvázl s relativně mírným trestem – musel na tři měsíce do vězení a dostal také pokutu 200 tisíc korun.

Sankci z naspořených prostředků uhradil, horší však byl tříměsíční pobyt za mřížemi. Ten totiž výrazně zhoršil zdravotní stav 56letého muže. Kavka se však nevzdával a po propuštění byl i nadále připraven rodinný majetek před komunisty uchránit. A tak v roce 1951 stanul před soudem znovu. Opět dostal pokutu – tentokrát 10 tisíc korun. Soud ho navíc poslal na další měsíc do vězení – trest ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu nastoupit nemusel.

Konec nadějí

Definitivní konec nadějí na soukromé hospodaření přišel v roce 1952. Třetí rok za sebou Josef Kavka stanul před soudem. Tentokrát se proces s ním pro výstrahu ostatním konal přímo na slavětínském obecním úřadě. Trest nebyl opět nijak exemplární, avšak pro Kavku byl i tak zničující. Zněl: veškerý majetek jeho rodiny propadá státu.

Na jaře 1953 tak Josef Kavka opět sel na důvěrně známých polích. Změna byla jen v tom, že již šlo o pozemky ve vlastnictví státu. Následujícího roku byl navíc bývalý starosta – snad kvůli obavám, aby jeho osud nevyvolával u ostatních slavětínských občanů soucit nebo nevraživost vůči komunistům – vystěhován do asi 15 kilometrů vzdálené osady Hutě u vesnice Jilem.

Právě v Hutích také zapomenutý, rezignovaný a stále více nemocný Kavka strávil poslední léta svého života. Zemřel v roce 1958. Že všechny tři procesy s ním byly zmanipulované a účelové, soudy uznaly až po sametové revoluci. V roce 1990 (opět svobodný) havlíčkobrodský okresní soud rozhodl, že Josef Kavka nikdy v životě nic trestného nespáchal…