Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Fanatický nacista, který na konci války záhadně zmizel. Kdo byl válečný vládce Brodu Münzberger?

/
/
/
2006 Zobrazení



Nebýt druhé světové války, rodák od České Lípy Hermann Münzberger by to v životě nejspíš nikam nedotáhl. Asi by až do penze pracoval jako železniční dělník a možná by se občas účastnil pochybných schůzí radikálních nacionalistů. Jenže život fanatického nacisty Münzbergera dopadl jinak. Kvůli rozpínavosti hitlerovského Německa nakonec sehrál v letech 1943 až 1945 smutnou roli faktického starosty Německého Brodu…

Hermann Münzberger se narodil v roce 1891 v německé vesničce Dubice (dnes součást České Lípy). V mládí – v éře Rakouska-Uherska i nově vzniklého Československa – zprvu nijak nevybočoval. Roky pracoval u státních železnic, nejprve jako dělník, později povýšil a stal se mistrem na nádraží ve Varnsdorfu.

Münzbergerovy názory se začaly radikalizovat nejspíš až na konci dvacátých let. Tehdy se zhlédl v pochybných tezích na vytvoření velké Německé říše a v roce 1928 vstoupil do DNSAP, což byla v podstatě československá odbočka už tehdy existující Hitlerovy nacistické NSDAP.

Radikální strana však v Československu v oné době nebyla nijak zvlášť populární. Například ve volbách do Národního shromáždění v roce 1929 nezískala ani tři procenta hlasů a mezi německými stranami skončila až na čtvrtém místě. Záhy po začátku hospodářské krize sice mírně posílila, výraznější vliv však přesto nezískala.

Münzberger tak musel politiku zatím stále brát jenom jako svého koníčka. Mrzet ho to však nemuselo, protože se dál (navzdory ekonomickému propadu) těšil z lukrativní pozice u státních drah.

Proti Československu

U nich pracoval nakonec až do roku 1936, kdy se stal placeným funkcionářem děčínské pobočky Sudetoněmecké strany (do které v roce 1933 přešla většina členů zakázané DNSAP). Na děčínském sekretariátu Münzberger působil i v osudovém období léta a podzimu 1938, kdy se meziválečné Československo postupně zhroutilo.

Fanatický nacista od České Lípy rozpad republiky přirozeně uvítal a činností na děčínském sekretariátu SdP ho i aktivně podporoval – podílel se například na konání různých nacistických průvodů nebo na vyvolávání neklidu mezi Čechy a Němci.

Po přičlenění Sudet k Německu se pak stal členem Hitlerovy NSDAP, žádné povýšení na něj však nečekalo. Tehdy mu však bylo už 47 let, a tak – přestože získal německé občanství – měl štěstí alespoň v tom, že se mu vyhnulo nasazení na frontu.

Německé město Německý Brod

Na významnější stranickou funkci si však musel počkat až do pátého válečného roku. V dubnu 1943 byl totiž z postu starosty Německého Brodu odvolán Josef Šindelář a na jeho místo (nově označené názvem vládní komisař) nastoupil právě Münzberger.

Ten se funkce slavnostně ujal 19. dubna a prakticky ihned poté začal s vyhlašováním nejrůznějších zákazů, příkazů a nařízení. Především Německý Brod prohlásil za německé město – ve veškeré úřední a veřejné komunikaci tak nově mohla být používána jenom němčina.

Nacista ze severu Čech toto své rozhodnutí opíral o to, že v Brodě a jeho okolí žije početná německá menšina, a k dalšímu užívání češtiny proto neviděl důvod.

Münzberger taky bezprostředně po svém příjezdu nechal ve městě založit pobočky nejrůznějších nacistických organizací, na veřejných místech dal rozvěsit hákové kříže a nacistické orlice, ale omezil třeba také provoz české knihovny, z níž nechal odvést (a následně zničit) řadu českých knih – včetně těch nepolitických.

Nebezpečný Havlíček

Asi nejviditelněji do předválečného rázu města ale nový vládní komisař zasáhl asi čtvrt roku po svém nástupu do funkce. V červenci 1943 nechal totiž z parku odstranit sochu Karla Havlíčka Borovského. Ignoroval přitom měsíc staré rozhodnutí nacistických úřadů, že pomník je umělecky cenný, a má proto zůstat na místě. Zastával totiž zvrácenou tezi, že socha v parku by obyvatele města mohla burcovat k protiněmeckým vystoupením.

Pomník z Brodu vlakem zamířil do Prahy, kde měl být roztaven a materiál měly následně zbrojovky využít na výrobu zbraní nebo munice. To se však do konce války nestalo a socha až do příjezdu Rudé armády zůstala ve skladu v pražské čtvrti Maniny.

V plánech na přebudování města Münzberger pokračoval i v roce 1944. Hned na jeho začátku nechal uzavřít brodské muzeum, následně rozhodl o likvidaci židovského hřbitova a bývalého sokolského cvičiště – na těchto místech měly vzniknout stavební parcely. Kvůli blížícímu se konci války však už tyto záměry nikdo nestačil dokončit.

V posledních válečných měsících už přece jen fanatický člen NSDAP ze svých megalomanských plánů na germanizaci Německého Brodu poněkud ustoupil. Možná brzký konec války tušil a věděl, že své vize už neuskuteční, možná také chtěl získat polehčující okolnosti pro případ, že by skončil před soudem.

Zmizel po povstání

Na samotném konci války však Münzberger v Brodě sehrál zajímavou (a dodnes do značné míry neobjasněnou roli). Vše začalo dopoledne 5. května, kdy ve městě vypuklo povstání. Nově zformovaný český Revoluční národní výbor obsadil kolem desáté hodiny dopoledne radnici a jeho členové vládního komisaře z budovy vyhnali (ale zároveň ho z nejasných důvodů nezatkli).

Münzberger se v následujících hodinách pod ochranou wehrmachtu skrýval neznámo kde. Německá armáda ale do oběda povstání potlačila a německý vládní komisař se tak odpoledne mohl vrátit do úřadu. V té době už ale moc nad městem fakticky ztratil, protože klíčová rozhodnutí nově dělali vojenští velitelé, kteří do města 5. května dorazili se svými jednotkami.

Následujícího dne – tedy 6. května – ráno si ještě Münzberger nechal na radnici předvést pozdějšího starostu města Antonína Šoubu, člena Revolučního národního výboru, který s Němci po potlačení povstání statečně vyjednával. Zoufalý vládní komisař mu dal absurdní nabídku, že budou městu vládnout společně. Šouba pochopitelně odmítl.

Tato schůzka je zároveň poslední událostí v životě Hermanna Münzbergera, kterou můžeme podle písemných pramenů jednoznačně doložit. Je pravděpodobné, že v následujících dnech město spolu s prchajícími Němci opustil a zamířil směrem na západ, pravděpodobně do amerického zajetí. Jestli se do něj dostal, ale nevíme. Jeho osudy po 6. květnu 1945 totiž nejsou známé.

  • Facebook
  • Twitter