Celý život toužil po rozpadu Rakouska. Když se ho poslanec z Brodu dočkal, předčasně zemřel

Německobrodský rodák Antonín Kalina měl přímou povahu. Vždycky říkal to, co si myslel. Ani v dobách, kdy Rakousko-Uhersko zažívalo zlatá léta, se tak netajil názorem, že by se české země měly od monarchie co nejdřív odtrhnout. Během první světové války na sebe kvůli svým radikálním postojům dokonce strhl pozornost císařské policie. A když se pak po vzniku Československa zdálo, že má otevřené dveře k velké kariéře, zastihla ho předčasná smrt…

Antonín Kalina se narodil v bohaté rodině (pozdějšího stejnojmenného starosty Německého Brodu) v roce 1870. Učil se příkladně. Bez potíží odmaturoval na německobrodském gymnáziu a snadno zvládl i právnickou fakultu na pražské univerzitě.

Od svých středoškolských studií byl v kontaktu s vlasteneckými studentskými spolky. Činný byl například v Sokolu a mnoho času věnoval také podpoře české menšiny v okolí Štoků a Jihlavy (v této oblasti až do roku 1945 tvořilo výraznou většinu německy hovořící obyvatelstvo).

Po promoci nastoupil tehdy čtyřiadvacetiletý Antonín Kalina do státních služeb. Stal se okresním tajemníkem v jihočeském městečku Blatná. Také tam se profiloval jako ryzí vlastenec – vedl například místní sokoly.

Tehdy se také začala projevovat jeho prostořekost. Právě v Blatné totiž Kalina pravidelně kritizoval velkou moc, kterou měla tehdejší katolická církev. Vedl proto ostré spory jak se svými nadřízenými, tak i s faráři z širého okolí.

Radikálním politikem

Právě při svém pobytu v Blatné – na přelomu devatenáctého a dvacátého století – se Kalina rozhodl (a vzhledem k jeho povaze to nebylo žádné velké překvapení) pro vstup do politiky. Spoluinicioval dokonce vznik dnes již prakticky zapomenuté Radikálně pokrokové strany.

Ta byla zajímavá především tím, že už v době svého vzniku (tedy v roce 1897) naprosto veřejně prosazovala vyhlášení nezávislosti českých zemí na rakouském mocnářství.

V roce 1901 Kalina poprvé uspěl ve volbách. Za radikální stranu se stal poslancem Českého zemského sněmu. Asi nikoho nepřekvapí, že na jeho půdě pokračoval v ostrých protirakouských výpadech. Přestože platil za temperamentního a charismatického řečníka, mezi ostatními českými poslanci příliš podporovatelů neměl.

I přesto v roce 1907 ve volbách uspěl znovu – tentokrát byl zvolen dokonce do celorakouského parlamentu – takzvané Říšské rady. Při jejích schůzích se seznámil s Tomášem Garriguem Masarykem – a brzy se z nich stali blízcí spolupracovníci (a to i přesto, že Masaryk ještě před pár lety Kalinu označoval za příliš velkého radikála).

Odvážný i za války

Poslanecký post si Kalina udržel až do začátku první světové války. Bezprostředně po jejím rozpoutání se pochopitelně zapojil do odboje. Spolupracoval s ilegálním odbojářským ústředím Maffie a podporoval i zahraniční aktivity svého bývalého kolegy Masaryka. Rakouská policie se však o jeho činnosti nedozvěděla.

V roce 1917 na sebe však Kalina upozornil sám. Na květnové parlamentní schůzi tehdy (na rozdíl od drtivé většiny ostatních českých poslanců) odmítl vyjádřit podporu císaři a monarchii a naprosto veřejně opět zopakoval své názory, že české země by se měly od habsburského soustátí co nejdřív odtrhnout.

Od tohoto okamžiku byl až do konce války průběžně monitorován tajnou policií. Jeho projev se pochopitelně na veřejnost nedostal. Přestože ho některé listy chtěly otisknout, cenzura to zakázala.

Své odbojářské aktivity tak musel Kalina utlumit. Obnovil je až na samotném konci války, kdy se – v říjnu 1918 – v Ženevě účastnil porad mezi vedením domácího a zahraničního odboje o tom, jak bude vypadat nová republika. Právě ve městě na švýcarsko-francouzských hranicích ho také zastihla zpráva o vytouženém pádu monarchie a vyhlášení Československa.

Předčasná smrt

Po návratu do Prahy zůstal Kalina poslancem. Jen lavici ve vídeňské Říšské radě vyměnil za post v pražském Revolučním národním shromáždění. V něm rodák z Německého Brodu hájil zájmy Kramářových národních demokratů.

Před kariérou politika však dal brzy přednost dráze diplomatické. V polovině roku 1919 tak na poslaneckou funkcí rezignoval a v téže době byl jmenován prvním velvyslancem nové republiky v Jugoslávii.

Než se tam však stačil pořádně zabydlet, začaly ho sužovat vážné zdravotní problémy. Lékaři mu nakonec na začátku dvacátých let diagnostikovali rakovinu střev. Té také Antonín Kalina na konci roku 1922 – tedy v pouhých 52 letech předčasně podlehl.