Zámek ve Studenci zapomněli komunisté znárodnit, vzpomněli si na něj dva roky po Únoru

V Novém Studenci u Ždírce nad Doubravou v šestnáctém století stála tajemná tvrz. Chátrající ji koupil kdysi mocný rod pánů z Náchoda a na jejím místě postavil honosný zámek. Ten pak patřil řadě dalších více či méně známých a důležitých šlechticů, podnikatelů či obchodníků. A nakonec (jak bývalo obvyklé) dva roky po únorovém převratu i studenecké panské sídlo skončilo v majetku státu…

O zmíněné tvrzi mnohé nevíme. Neexistují o ní prakticky žádné písemné záznamy. Tušíme, že vzniknout mohla snad někdy po roce 1500. Jisté však je, že na počátku sedmnáctého století studenecké panství koupil Jaroslav z Náchoda. Příslušník rodu, který kdysi patřil mezi nejmocnější v zemi, po nástupu Habsburků na český trůn ale rychle ztrácel moc.

Jaroslav v roce 1612 nechal na místě tvrze zahájit stavbu zámku. Záhy však zemřel a práce tím na dlouhou dobu skončily. Panství i s rozestavěným sídlem koupil až roku 1638 Jindřich Kustoš ze Zubří, který stavbu postupně dokončil. Ve Studenci tak vyrostl poměrně honosný zámek se třemi křídly, a dokonce i se dvěma kaplemi.

Také Kustošové patřili mezi poměrně významné české rody. Intenzivně totiž spolupracovali s nejznámějšími českými šlechtickými rodinami, jako byli Trčkovští nebo Pernštejnové. Kustošové ze Zubří jim poskytovali různé služby – například za úplatu spravovali jejich statky.

Další majitelé

Na konci sedmnáctého století se však rod ze Zubří dostal do nepříjemných finančních problémů a zámek od nich koupila rodina Leveneurů, která nedlouho poté přikoupila i sídlo v nedalekém Štěpánově a na pomezí dnešního Havlíčkobrodska a Chrudimska vytvořila poměrně rozsáhlé a výnosné panství.

V kraji rodina působila nakonec až do poloviny devatenáctého století. V roce 1867 studenecký zámek koupil bohatý židovský obchodník (později povýšený do šlechtického stavu) Filip Goldreich. Ten nechal své nové sídlo poměrně nákladně zrekonstruovat, zámek tehdy získal podobu, kterou si s jistými úpravami udržel až do současnosti.

Studenec v majetku rodiny Goldreichových zůstal až do roku 1906. Následně rychle vystřídal několik nových vlastníků, až ho na konci první světové války získala movitá rodina Horákových.

Zapomenuté znárodnění

V jejím držení vydržel po celé období první republiky, během druhé světové války, poté po osvobození sovětskou armádou, a dokonce i krátce po únorovém převratu. V roce 1948 jim ho totiž – což bylo velmi neobvyklé – stát nezabavil.

Horákovi ho tak mohli bez omezení využívat až do roku 1950, kdy ministerstvo zemědělství nařídilo kontrolu provedení pozemkové reformy. V praxi měly úřady prověřit, zda někomu nedopatřením nezůstalo příliš mnoho zemědělské půdy. A při těchto kontrolách úředníci zjistili, že studenecký zámek dál vlastní soukromníci.

Ještě v roce 1950 museli Horákovi sídlo opustit a místní úřady jej předaly Archivu hlavního města Prahy. Ten jej k uskladnění všemožných dokumentů využíval až do sametové revoluce. Rozhodně se však nedá říct, že by se o budovy staral vzorně. Zámek proto za čtyřicet let komunistické totality výrazně zchátral.

Po pádu režimu jej v restitucích získali zpět potomci původních majitelů. V soukromých rukou zůstává dodnes a prochází postupnou rekonstrukcí.

Veřejnosti interiéry zámku přístupné nejsou. Je však možné se dostat až téměř k němu. Sídlo se nachází na okraji obce Nový Studenec. Dá se k němu bez potíží dojet autem. Do sousedních Podmoklan vede také modrá turistická značka.

Kromě zámku můžou turisté ve Studenci navštívit rovněž muzeum, ve kterém jsou vystavené například staré kočárky, radiopřijímače nebo šicí a obuvnické stroje.