Založil školy, za války sháněl potraviny. Byl Šubrt nejschopnější starosta Brodu?

Pokud půjdete v Havlíčkově Brodě od nemocnice k nedalekému sídlišti, je pravděpodobné, že vaše cesta povede nenápadnou Šubrtovou ulicí. Ta je pojmenovaná po jednom z nejschopnějších brodských starostů. Eduard Šubrt na začátku dvacátého století třeba prosadil stavbu několika škol, za války pak důsledně dbal o to, aby obyvatelé města měli dost potravin…

Eduard Šubrt byl brodský patriot. Narodil se v roce 1868 v Pohledských Dvořácích – tehdy samostatné vesničce nedaleko od Brodu. Už ve svých sedmnácti letech složit maturitní zkoušku na německobrodském gymnáziu a v roce 1892 už se mohl pyšnit lékařským titulem, který získal na pražské medicíně.

Následně Šubrt začal léčit v několika brodských ordinacích, brzy zahájil své působení taky v nově vznikající nemocnici. Už rok po absolvování vysoké školy se začal angažovat i politicky. Vstoupil do mladočeské strany a od roku 1893 byl také německobrodským zastupitelem.

Navzdory svému nízkému věku byl ve městě velice populární (například díky svým nesporným organizačním schopnostem) – na začátku dvacátého století nejdřív krátce byl náměstkem starosty (dnes bychom řekli místostarostou) a v roce 1903 se pak ve svých pětatřiceti letech postavil dokonce do čela radnice.

Ve své nové roli zajistil stavbu několika nových škol – například obchodní akademie nebo staré budovy gymnázia. Prosadil také, že v Brodě vznikne psychiatrická léčebna (byť její stavba nakonec začala až po první světové válce). Inicioval i vybudování nové sokolovny či pošty ve Svatovojtěšské ulici.

V parlamentu se neprosadil

V Brodě za jeho starostování vznikaly nové průmyslové podniky i byty a město se tak stávalo stále populárnějším místem k životu. Během jeho vlády se počet obyvatel města zvýšil asi o čtvrtinu (na více než 12 tisíc). Podobně rychle pak lidí s trvalým bydlištěm v Brodě přibývalo až během normalizace.

Ještě před první světovou válkou se Šubrt zapojil také do celostátní politiky. Od roku 1911 byl poslancem českého zemského sněmu a od roku 1913 dokonce i říšské rady. Na celorakouské politické scéně však příliš aktivní nebyl. V obou parlamentech se vyjadřoval zejména k praktickým (většinu sociálním a zdravotnickým) tématům.

Jeho slibně postupující kariéru i intenzivní rozvoj Německého Brodu zastavila až první světová válka. Během ní se Šubrt opět zaměřil především na lokální problémy – pečoval zejména o to, aby do města na Sázavě směřovalo co nejvíc potravin, aby tamní obyvatelé netrpěli hlady.

Zároveň se Šubrt opět intenzivněji začal věnovat medicíně – léčil v německobrodské nemocnici a v regionálních vojenských lazaretech pečoval o válečné invalidy. Do odbojové činnosti se nikdy výrazněji nezapojil. Za zmínku však stojí, že byl celoživotním přítelem jednoho z vůdců domácího odboje Karla Kramáře – dokonce ho svou výpovědí podpořil u soudu, který však nakonec Kramářovi stejně dal trest smrti.

Vyhlašoval Československo

Na samotném konci války pak přispěl i ke konci rakousko-uherského mocnářství. Už 25. října 1918 společně se svými kolegy ve městě (zcela veřejně a v podstatě legálně) ustavili národní výbor, který měl v Brodě po vyhlášení samostatného Československa převzít moc od rakouských úřadů. Tuto roli pak výbor taky 28. a 29. října beze zbytku splnil. Události z října 1918 v Brodě jsme podrobně popsali ZDE.

Od vzniku samostatného státu neuplynul ani měsíc a v Šubrtově životě nastala poměrně výrazná změna. V listopadu rezignoval na post starosty a přestěhoval se do Prahy, kde získal prestižní funkci na ministerstvu železnic – jeho úkolem bylo organizovat zdravotní péči pro zaměstnance státních drah (zejména na Slovensku). Také v této roli obstál.

Od začátku 20. let však život brodského rodáka začaly komplikovat vleklé zdravotní problémy – pravidelně se sice jezdil léčit do Tater, jeho zdravotní stav se ale i přesto stále zhoršoval. Eduard Šubrt nakonec zemřel v červenci 1926 – tedy ve svých 58 letech.

O jeho významu pro Havlíčkův (dříve Německý) Brod však svědčí přinejmenším to, že jde o jednoho ze tří starostů, po kterých je ve městě pojmenována ulice. Své ulice ve městě mají také Prokop Šupich (radnici vedl mezi lety 1922 a 1927) a Antonín Kalina (1871-1890), po kterém se jmenuje dokonce nábřeží.