Tvrz Železné Horky – ve středověku patřila neznámým šlechticům, za války hostila tajné plesy
Když nastala druhá světová válka, nacisté v protektorátu postupně zakázali prakticky všechno. Plesy a taneční zábavy nevyjímaje. Mladí lidé se však bavit chtěli, a tak se – aby si zatancovali a pobavili se – scházeli třeba i ve špýcharu v osadě Železné Horky u Havlíčkovy Borové. Zmíněný špýchar má přitom velmi zajímavou historii. Vyrostl totiž na zbytcích víc než 600 let staré tvrze…
O Železných Horkách (dříve pouze Horkách) se historické prameny poprvé zmiňují už v polovině 14. století. Tehdy už v místech dnešní osady stál hospodářský dvůr, jehož součástí pravděpodobně byl i takzvaný hamr – tedy vodou poháněná ocelářská či kovářská dílna. Právě díky ní ves později získala přízvisko Železné Horky.
První zmínka o tvrzi je pak o něco mladší. Datuje se až do roku 1397. Stavbu malého šlechtického sídla tehdy nechal zahájit jakýsi Jiřík z Keclova. O této osobnosti z dobových listin nevíme prakticky nic. Tušíme jen, že mohl mít poddanské vztahy s majiteli nedalekého hradu Ronova, ke kterému náleželo rozsáhlé panství.
Jiřík tvrz vlastnil s jistotou ještě v roce 1405. Její další osudy však nejsou známy. V písemných památkách se o Horkách mluví jen sporadicky – tedy maximálně jednou či dvakrát za století. Zpravidla je v těchto dokumentech zmíněno, že sídlo koupil jistý prakticky neznámý šlechtic.
Opravy a po nich úpadek
Zajímavá je tak až informace z roku 1555. Tvrz tehdy poprvé dobové listiny nezmiňují jako Horky, ale jako Nové Horky. Je tak pravděpodobné, že někdy v první polovině 16. století musela projít rekonstrukcí.
O pár let později v roce 1569 je však zmiňována už jako zpustlá. Proč ji její majitelé přestali používat a sídlo tak zchátralo, ovšem netušíme. Víme však, že v onom roce ji koupil pravděpodobně její nejslavnější majitel. Konkrétně šlo o mocného šlechtice a majitele zámků v Telči či Kunžaku Zachariáše z Hradce.
Ten Železné Horky přičlenil k tehdy významnému polenskému panství. Zbytky tvrze pak začali jeho poddaní používat jako hospodářské zázemí. Jestli Zachariáš ves někdy navštívil, nevíme. Vzhledem k rozloze oblastí, které mu v oné době patřily, je to však velmi nepravděpodobné.
Místo tvrze sklad
Roky však běžely dál a šlechtické sídlo chátralo stále rychleji. Někdy ve druhé polovině sedmnáctého století jej proto Zachariášovi potomci nechali přestavět na špýchar. Ten postupně vystřídal řadu majitelů a svůj účel plní prakticky až dodnes.
Během druhé světové války pak budova nesloužila pouze ke skladování zrní, ale scházeli se v ní dospívající lidé z celého okolí. Při improvizovaných tanečních zábavách tehdy velmi riskovali. Kdyby je někdo odhalil, hrozily jim velmi přísné tresty. Měli však štěstí a nic takového se až do konce války nestalo.
Ze samotné tvrze se do dnešních dní nedochovalo prakticky nic. Její stavební pozůstatky totiž posloužily k výstavbě špýcharu. V jeho okolí jsou ale patrné terénní nerovnosti, které v minulosti sloužily jako ochranné valy tvrze.
Bývalé šlechtické sídlo – dnes sýpka – se nachází přímo v osadě Železné Horky, do které vede zelená turistická značka z Havlíčkovy Borové nebo z Rozsochatce a České Bělé.
