S Petrem Jelínkem po Myanmaru

Dne 15. 5. 2021

6:59

658 Zobrazení

Poslední díl seriálu cestovatelských vyprávění Petra Jelínka z Havlíčkova Brodu, který společně s Petrem Novotým procestoval řadu zemí Evropy a Asie. Tentokrát nás zavede do Myanmaru, bývalé Barmy, o níž už psal v článku o setkání s domorodci v Šanských horách.

Jaká místa jste v Myanmaru (Barmě) navštívili?
Především musím podotknout, že všechna místa v Barmě jsou exotická, krásná a nedá se stihnout všechno. Na druhou stranu po zhlédnutí asi tisící pagody už jsme měli „přepagodováno“, už jich bylo opravdu dost. Bohudík země je to rozsáhlá, krajina je rozmanitá. Po pár dnech v pětimilionovém Rangúnu (Yankoun, ရန်ကင်း) jsme obdivovali tisíce pagod v Baganu (Paganu), potom následovala celodenní plavba po řece Iravádí do oblasti města Mandalay. Tady jsme navštívili teakové kláštery, největší funkční zvon na světě, rozpadlou největší pagodu Barmy, nejdelší teakový most světa. Vlakem jsme vyprahlou krajinou vystoupali do oblasti Šanských hor, zde jsme prožili krásný třídenní pěší trek k horským kmenům v pohraničí. Po rozpálených dnech následoval nádherný osvěžující vzduch u jezera Inle s celodenním výletem k vesnicím na vodě, ukázkou místní rukodělné výroby, návštěvou u žen z kmene Pa Daung s „žirafími“ krky. Zde nám cestu po dvou týdnech přerušila SMS zpráva z ministerstva zahraničí ČR: okamžitě se vraťte do ČR! Doma totiž druhým týdnem probíhal nouzový stav a republika se bez nás neobešla. Protože aerolinie okamžitě přerušily i všechny lety, neplánovaně jsme strávili týden na břehu Bengálského zálivu. Sami pod kokosovými palmami, horký Indický oceán, šnorchlování v korálovém moři, večery při pohádkově zapadajícím slunci a odjezdu rybářů na noční lov. Odletěli jsme jako jediní Češi prvním a zároveň na dlouho posledním letem.

Nakolik je život Barma ovlivněný místními náboženstvími – stavby, jídlo, zvyky,…?
Je nutno si uvědomit, že z 55 milonů obyvatel Myanmarského svazu se hlásí skoro 90 % k buddhismu. V Rangúnu jsme potkali i mešity, hinduistické i křesťanské svatostánky, ale přesně vystihuje tuto zemi o rozloze větším než Francie název „země milionů zlatých pagod“. Tak jako v naší krásné zemi máme barokní kostelíky a kaple v každé obci, zde kralují buddhistické pagody. A s nimi sochy Buddhy, sedící, ležící, stojící. Často všude zlato. Samotný buddhismus je spíše filosofií než náboženstvím, přístupem k životu, hledáním dokonalosti. Vždyť jméno Buddha znamená „probuzený“. Místní lidé mají úctu ke svatým místům, viděli jsme zde řadu i mladých lidí v modlitbách před pagodami, všude bohatá květinová výzdoba, řada košů napěchovaných drobnými bankovkami jako dary. Každý buddhista musí pobýt minimálně dvakrát za život v klášteře, už jako děti se zde učí pokoře, rozjímání, ale naučí se i číst a psát. Každý den dopoledne odcházejí všichni mniši (včetně malých špuntů) do vesnic pro milodary – misku rýže, která jim slouží jako celodenní strava. Rýže zde stejně jako v celé Asii je hlavní potravinou, konzumuje se několikrát denně. Byla výborná, od té doby jsem si rýži zamiloval a dávám jí v jídelníčku přednost.

Co Vás v Myanmaru nejvíc zaujalo?
Lidé. Chudí, vnitřně čistí, ochotní, přátelští, usměvaví.

Co by neměl návštěvník Barmy při své návštěvě vynechat?
Zažít atmosféru Asie – špínu, zápach, chudobu, přelidněnost měst, místní dopravu, hmyz v hotelech. Na druhou stranu objevíte exotiku, pro nás nezvyklou vegetaci i faunu. Rozmanitost chutí ovoce. Běžně jsme ke snídani dostali místní malé, ale výborné banány, jedli jsme dokonale zralé mandarinky, papáju i durian, zapáchající leč chuťově vynikající plod. Nezvyklá je návštěva opiových polí, teakových, čajových či kaučukových plantáží. A historických památek je zde nespočet. Jako příklad stačí světoznámá Shwedagonská pagoda v Rangúnu, na které je více zlata než ve všech anglických bankách dohromady. Rozhodně jsme viděli jen malou část, ale snad se tato nádherná krajina pro turistiku zase otevře, až si vyřeší své vnitřní problémy.