S Petrem Jelínkem a Petrem Novotným na cestách po světě
Petr Jelínek z Havlíčkova Brodu připravil pro online deník Vysočina-news.cz vypravování o svých cestách nejen na kolem po nejrůznějších koutech světa. K cestování ho přivedl otec, před několika lety se spojil se spolužákem Petrem Novotným a cestují spolu. Dnes přinášíme druhý díl jeho vypravování o cestách nejen na východ.
Mapujete si místa, která navštívíte dopředu, nebo čekáte na momentální náhodu, že zrovna na něco zajímavého natrefíte?
Já musím mít vždy důkladnou přípravu. Přečtu všechny knihy k danému tématu, co mají v Krajské knihovně Vysočiny v Havlíčkově Brodě (a že jich tam občas bývá dost), pak projíždím portály Ulož to, Youtube, Trip Advisor, kupuji mapy a průvodce. Cestovatelská dvojice Hanzelka & Zikmund se na své cesty připravovala dlouhá léta, studovali jazyky a obkreslovali mapy, sháněli kontakty na české menšiny. My to máme mnohem jednodušší, i když jejich doba byla pro dobrodružství příznivější.
Součástí přípravy jsou i očkování a příprava na dané prostředí. Jiné vybavení je do velehor a jiné do pouště či pro šnorchlování v moři.
Dobrým pomocníkem je kontaktní osoba na místě expedice. Tak jsme navštívili Arménii s naším kamarádem Aramem, kamarádem z Brodu narozeným v Jerevanu, a v Gruzii na nás čekal můj spolužák z fakulty David Kutubidze, rodák z Tbilisi. Teď kontaktuji kamaráda v Irkutsku a spolužáka v Antananarivu. Máme přátele z Angoly, Mongolska i Zambie. Tak perspektivu máme…
Snad se někdy dostaneme do stavu, že budeme mít připraven celý svět a pak jen budeme hledat výhodné akční letenky a pojedeme, kam nás náhoda zanese.
Jak často vás něco na cestách překvapí, tedy, že netušíte, že se tam něco podobného může objevit? Vzpomenete si na nějaký příklad?
Připravené by nemělo nic překvapit. Ale někdy se vyskytne místní zajímavost, o které se nikde nepíše nebo existuje jen lakonická věta v průvodci. A pak je to nejsilnější zážitek cesty.
Příklad máme z Kavkazu, kde v průvodci byla lakonická věta, že se z města Stěpancminda pořádají jednodenní výlety např. do údolí Truso. Tečka, nic víc. Tak jsme to zkusili a zažili jsme nádherný den v čarokrásném údolí řeky Těrek mezi velehorami, všude pastevci s koňmi a ovcemi, opuštěné vesnice, několik domů s obrannými věžemi, rozpadlé hrady. A k tomu ze strání tekly termální potoky, plné barevné minerálky, od oranžové po sytě červenou, mezitím travertinové pásy usazenin čistě bílých, prostě ráj na světě.
Také jsme v Uzbekistánu chtěli navštívit buddhistické vykopávky a muzeum v Termezu na afghánských hranicích. Cestu jsme plánovali vlakem ze Samarkandu přes noc, ale na místě jsme sehnali k naší nelibosti pouze lístky na denní vlak. A pak jsme nadšeně přeskakovali od oken na jedné straně vagonu na druhou a nafotili snad tisíc fotek. Tak krásná byla cesta přes výběžky Ťan Šanu ve výšce kolem 2000 metrů s pohledy na čtyřtisícovky, od rozkvetlé pouště (byly Velikonoce) přes horské louky plné barevných květů. A k tomu barevné skály, protože celá Asie je geologicky pestrá, rozmanitá a opravdu krásná.
Když jsme si v rumunských horách Apuseni nechali celkem neplánovaně v turistických informacích doporučit cestu kolem potoka Sighiștel, nevěděli jsme, co čekat. Cesta kolem nádherně čistého potoka se zúžila do kaňonu s desítkami přístupných hlubokých jeskyň plných netopýrů a krápníků, úzkého koryta plného bujné zelené vegetace, kde svítili oranžovými skvrnami obrovští mloci a kde jsme tušili občasnou přítomnost rysů a medvědů. Cesta končila pod nádherným vysokým vodopádem v sevřeném kaňonu plném napadaných kluzkých klád, kdy by nebylo příjemné potkat průtrž mračen.
Pokračování příště.
