Petr Jelínek představuje nejen české stopy ze svých cest s Petrem Novotným

Petr Jelínek z Havlíčkova Brodu připravil pro online deník Vysočina-news.cz vypravování o svých cestách nejen na kolem po nejrůznějších koutech světa. K cestování ho přivedl v dětství jeho otec, před několika lety se spojil se spolužákem Petrem Novotným a cestují spolu. Dnes přinášíme třetí díl jeho vypravování.

Vybíráte si netradiční destinace, kam asi většina Čechů nebo i Evropanů necestuje. Narážíte na těch místech na nějakou českou či středoevropskou stopu?
Pokud nemyslíte potkávání českých turistů, kterých je po světě opravdu dost, tak česká stopa není tak markantní, jak známe z knih Hanzelky a Zikmunda. Vždy se ptáme místních, jak znají Českou republiku. Hodně lidí zná naše sportovce, zejména hokejisty, někde i fotbalisty. V zemích bývalého Svazu má výbornou pověst české pivo (jen to nesmí být Kozel, který si tam vaří sami, to se opravdu nedá pít) a pár starších se chlubilo, že byli v Čechoslovákija na vojně. Pojem Praga/Prague je celosvětový fenomén.

Máme i několik konkrétních setkání s českými stopami. Podkarpatská Rus je díky dvacetiletému spojení s naší republikou plna odkazů na naše kořeny, zejména stavebními díly – budovami úřadů, mosty i silnicemi. Na Koločavě jsou Češi doma díky Ivanovi Olbrachtovi a také díky skautskému táboru Jaroslava Foglara u Černé řeky z roku 1938 (nedaleko Siněviru), kde jsme u hezkého totemu zavzpomínali na mládí.

Na Ukrajině je také nádherná stavba našeho architekta a stavitele Josefa Hlávky, dříve rezidence bukovinských metropolitů, dnes univerzita ve městě Černivcy / Černovice. A památník bitvy u Sborova je reprezentativně zrekonstruován díky investici našeho státu.

V Samarkandu (Uzbekistán) jsme místo večerního světelného představení na centrálním náměstí Registán raději navštívili pivovar Praga. Je v českém vlastnictví a sládek je kdesi z jižních Čech. Na místní poměry točili výborné pivo. Ve své hospůdce šíří i naši roztomilou pivní kulturu (včetně klobás a sýru k pivu), což je obdivuhodné v zemi, kde se pije zejména čaj a vodka.

V Biškeku (Kyrgyzstán) jsme našli ulici Fučíka, který tam stejně jako A. Dubček strávil několik let. Před lety jsem v Lucemburku, hlavním městě malého velkovévodství, procházel po náměstí Jana Palacha. A nejde nevzpomenout naše slavné prohry u Moháče, na Moravském poli i v Kresčaku. Hodně našich občanů ví, že Moravské pole je kousek za hranicemi v Rakousku, ale obec Crécy-en-Ponthieu (Francie) by málokdo hledal asi 25 kilometrů od kanálu La Manche. Přitom je tam unikátní kamenný Český kříž na místě, kde skonal král Jan Slepý (pro nás Jan Lucemburský. A Baťovy domky u dodnes fungující továrny na obuv v nizozemském Bestu u Eindhovenu vás praští do očí.

Fotoreportáž z cesty po Koločavě a Ukrajině

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Upřímně se nám nezdá, že bychom cestovali někam, kam Češi nejezdí. Vždy je řada baťůžkářů (jako my), kteří tam byli před námi. Možná spustíme svou návštěvou lavinu nadšených cestovatelů, kteří vidí, že jde o krásné krajiny. A líbí se nám celý svět, jen samozřejmě jsme omezeni délkou dovolené (oba jsme lid pracující) a financemi.

Kam se chystáte v současnosti, které země máte v plánu v roce 2021, pokud to situace umožní?
Plánů je několik, delší i kratší cesty. Většinou jsme za rok zvládli jednu delší expedici, jednu týdenní cestu s větší partou kamarádů a kratší víkendové výjezdy. Letošní situace je složitější, těšíme se, že už snad budeme očkováni a to bude vstupenkou do řady zemí. Rádi bychom v létě na tři týdny někam do středu Asie a tak na týden někam v Evropě, třeba rumunské hory Retezat včetně návštěvy Banátu se zajížďkou do Albánie. Ale možná nakonec pojdeme jen do západních Čech, tam to ještě neznáme a je to tam nádherné.
A dlouhodobých plánů máme spoustu, vždy se pro něco nadchneme. A poslední dobou mi začínají být málo moje tři cizí jazyky, kterými se domluvím. Teď mám na nočním stolku základy francouzštiny a potřeboval bych i něco ze španělštiny. Pak by naše cesty byly i delší, pokud nám to naše zdraví a situace ve světě dovolí.

Jsou nějaké výstupy z vašich cest, mohou se s nimi lidé někde setkat?
Vždy připravím prezentaci k promítání a promítáme si ji v okruhu přátel, někde v hospůdce, kde je nám dobře. Pravidelně po návratu se setkáváme v seníku na Pelestrově, na obecním úřadě v Malé Losenici (odkud je náš spolucestovatel Karel), promítal jsem nadšeným důchodcům v Pohledu, viděli jsme se několikrát v Rebelově sklepě, prezentoval jsem na setkání cestovatelů – přátel u kamaráda Rudy Stáry.
Vždy se hodně těším a připravuji si pečlivě komentář. Snažím se lidi neuspat a seznámit je s krásami námi navštívené destinace. Pro nás je to vždy připomenutí krásných chvil, rádi se podělíme se zkušenostmi a poradíme všem, co by chtěli navštívit danou oblast. Pro lepší promítání jsme si pořídili vidokameru a teď plánujeme i dron. Třeba nás jednou zařadí do svého programu přednášek i Krajská knihovna Vysočiny v Havlíčkově Brodě.