S dobrou muzikou se dá přežít všechno, dokonce snad i blbá doba, tvrdí havlíčkobrodský rocker

Odjakživa tomu tak přeci bylo, lidem se mohla vzít svoboda nebo jim mohlo jít o život a zdraví, ale dobrou hudbu jim nikdy nikdo vzít nemohl. Ani současná situace není zrovna nejlepší, i když se začínají objevovat první náznaky toho slibovaného svítání na lepší časy. A když je řeč o dobré hudbě, tak je nejlepší se zeptat nějakého muzikanta. Jedním z těch, kteří teď bojují proti trudomyslnosti dobrou písničkou, je i Petr Kletečka z Havlíčkova Brodu.

Mnozí ho jistě znají díky koncertům ze série Golden_eye.hb a nebo ho slyšeli hrát v jedné z kapel, ve kterých se svojí kytarou vystupuje. Tak i tento muzikant tělem i duší nám prozradil něco málo o životě v karanténě.

Tak Petře, taková klasická otázka, co ty a koronavirus? Kdys to slovo zaslechl poprvé a jak jsi to vnímal?
Tak Míšo, jdeme na to. 🙂 Asi jako všichni. Začátkem roku začal koronavirus pronikat do zpráv, nejdříve jen v souvislosti s Čínou. Že se děje něco opravdu mimořádného, jsem si uvědomil po vyhlášení nouzového stavu. Chápal jsem obavy lidí z neznámého viru. Na druhé straně, rozsah všech přijatých omezení ze strany vlády mi od začátku připadal dost přepálený a přístup zbytečně dirigistický. Cesta, kterou zvolilo Švédsko, je mi osobně mnohem sympatičtější. Jejich vláda se k občanům chová jako k dospělým lidem, v případě naší vlády vidím něco jiného. A určitě je dobře, že v mediálním prostoru se konečně začíná více objevovat – z mého pohledu – hlas rozumu. Doporučuji například skvělý rozhovor s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem v Reflexu nebo rozhovor s ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR Zdeňkem Hostomským na DVTV.

Buď jak buď, tohle je unikátní životní zkušenost, kterou do této doby nemohl mít nikdo z žijících. V takových situacích vždycky ožívám. Mám pocit, že žiju naplno, přesto, že se můj všední život prakticky zklidnil. Složitě se to vysvětluje, ale je to tak. Je tu ještě profesní stránka věci. Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., ve kterých pracuji, čelí stejně jako většina firem velkému propadu poptávky. Můžu určitě srovnávat – situace je rozhodně složitější než při finanční krizi v roce 2008. Ale my to zvládneme, jsem si jistý.

Jak moc je pro muzikanta, který ať sám vystupuje nebo pořádá koncerty, tahle situace složitá a jak se jí snažíš přežít?
Jsem docela v pohodě. Je fakt, že nám teď odpadají zábavy a koncerty. Nikdo nehraje. Ale ta část komunity muzikantů, ke které patřím a která dělá muziku jako koníček, to nebere nijak fatálně, pokud můžu soudit. Dřív nebo později si zase zahrajeme. Mnohem větší, často dokonce existenční problémy vidím u profesionálních muzikantů a souvisejících profesí – zvukařů, promotérů apod. Zvláště u žánrových kapel mimo hudební mainstream může být ta situace dnes fakt složitá. Projekty na jejich podporu, například vstupenky na NIC, FB skupina Pomáháme muzikantům v nouzi!, mají určitě smysl.

Bezprostředně po vyhlášení nouzového stavu se mi nechtělo moc času trávit ve zkušebně, nebyla tu žádná perspektiva hraní. Ale protože svoboda je poznaná nutnost a protože to, na co ve své kytarové škole upozorňuje Luboš Andršt („Necvičíš-li den, poznáš to ty sám. Necvičíš-li týden, poznají to tvoji spoluhráči. Necvičíš-li ještě déle, poznají to úplně všichni.“) je svatá pravda, v posledních týdnech trávím ve zkušebně zase skoro každý den. Taky jsem se konečně rozhoupal ke kroku, který jsem měl v plánu už delší dobu. Jsme domluveni s Robertem Freiem, výtečným muzikantem a obdivuhodným učitelem hry na kytaru, že mne vezme do učení hned, jakmile bude výuka povolena. Na to se hodně těším. Za prvé, poslední školní zkušenosti mám jako teenager v LŠU, za druhé, ve hře na kytaru jsem samouk a za třetí jsem přesvědčený, že i ve dvaapadesáti se člověk může pořád ještě zlepšovat. Nebo by to měl alespoň zkusit. 🙂

Několik kapel začalo divákům vysílat online koncerty, neuvažuješ také o něčem takovém? Máte vůbec možnost se s kapelou někdy potkat a zkoušet?
Ne, to určitě není výzva pro nás, ale pro autorské kapely. Obě party, ve kterých hraju (Bass, Styl), jsou zaměřené na covery. Styl je klasická tancovačková kapela. Bass pak reunionostřílených muzikantů, který má v repertoáru jen to, co nás baví. Zahrajeme ti klasiky světového a českého rocku, hard rocku a blues rocku: AC/DC, Deep Purple, Iron Maiden, Judas Priest, Krausberry, Pumpa, Žlutý pes a pár dalších vzorů. Oč méně často tahle kapela hraje, o to víc si příslušnost k ní považuji. Máme v plánu doplnit repertoár o pár věcí. Jakmile to situace dovolí a přiblíží se první reálné hraní, vlítneme na to.

Mluví se také o zrušení letních festivalů. Myslíš, že se to dotkne i Stock Dobrohostov, který v srpnu pořádáš?
Festival v Dobrohostově pořádáme tradičně v polovině srpna. Program máme sice kompletně připravený od loňského podzimu, ale po vyhlášení nouzového stavu byly všechny přípravy pozastaveny. Čekáme na definitivní verdikt vlády ohledně veřejných shromáždění. Pokud nebudou povoleny hudební akce pro alespoň 500 lidí, pořádání festivalu této velikosti nedává ekonomicky smysl. Máme sice nějaké sponzory, kteří nám snad i v této složité době zůstanou věrní, ale zásadní příjmy na pokrytí nákladů generuje jen vstupné. Vnitřně jsem smířený s tím, že festival letos v plánovaném rozsahu neproběhne a celý program budeme muset odložit na příští rok. To čekání na historicky první vystoupení zahraniční kapely v Dobrohostově (Praying Mantis) bude sice trochu delší, ale o to víc si ho pak užijeme… V osmičlenném pořadatelském týmu máme záložní plán s pracovním názvem Stock sobě. Pokud bude s ohledem na vývoj epidemie povoleno setkání alespoň deseti lidí, nic nás nezastaví. Musíme ty pětadvacetiny přece nějak oslavit, to se nedá nic dělat. 🙂

Stejně tak fanoušci dobré muziky milují hudební seriál Golden_eye.hb. Je asi těžké hádat, co bude na podzim, ale jak to vidíš ty?
Pevně doufám, že podzim už bude OK. Koncertní seriál v Oku začíná v pátek 25. září koncertem Romana Dragouna. Také program seriálu Golden Eye mám připravený od podzimu. Fanoušci o těch pět koncertů určitě nepřijdou, ale byla by věčná škoda jednotlivé koncerty překládat na další rok. Předprodej přenosných pasů se aktuálně blíží stovce a celá řada fanoušků seriálu je hýčká už od loňských vánoc. Nemůžu je zklamat. 🙂

Na co se nejvíc těšíš, až to bude všechno zase v normálu?
Až restaurace otevřou své zahrádky. 🙂 Zajdeme tam posedět s mojí ženou Ivou. Jsme domluveni, že vyrazíme první den, kdy to bude možné. Těším se na točený pivo… Až letos jsem zaregistroval dlouhodobější kampaň s názvem Suchej únor. Jak asi víš, je to výzva pro lidi, kteří si chtějí otestovat svůj vztah k alkoholu. Ne, že bych měl v únoru takovou ambici, ale přesně od chvíle, kdy se z důvodu vyšší moci zavřely všechny hospody, vyhýbám se důsledně alkoholu a čekám, až nám ty hospody zase otevřou. 🙂 Průběžná zpráva ze 43. dne experimentu: jde to skvěle!

Chtěl bys ještě někomu něco vzkázat?
Chtěl bych vzkázat vládě, ať hodí ručník do ringu. Psycholog Daniel Štrobl v jednom z rozhovorů čerpá z vlastních zkušeností a říká: „Musím říci, že jsem měl velké štěstí na lidi, které jsem tam potkal, a tak jsem mohl opravdu zblízka vidět, jak vypadá krizové řízení. Kdyby kterýkoli z důstojníků předvedl takový výkon jako ministr Vojtěch nebo pan premiér, tak by snad byl, s trochou nadsázky řečeno, zastřelen za úsvitu pro výstrahu ostatním.“ A v jiném rozhovoru respektovaný ekonom Ondřej Schneider označuje třeba výkony ministerstva průmyslu za groteskní. S oběma bytostně souhlasím. Krize krásně nasvítila neschopnost této vlády. Ryba smrdí od hlavy a silvestrovské sestřihy z tiskovek premiéra po jednání vlády budou jednou stejně populární jako legendární projev Miloše Jakeše z Červeného Hrádku.