Rodák od Ždírce vymyslel dodnes platná pravopisná pravidla. Pak spáchal sebevraždu

Chtěl patřit mezi české intelektuály, ti ho ale nikdy mezi sebe moc nebrali. Chtěl stanovovat pravidla českého jazyka, ale většina jeho návrhů zapadla. Chtěl podporovat neznámé literáty, jeho snaha ho ale přivedla do problémů a nakonec i k sebevraždě. Minimálně dvě pravopisná pravidla rodáka z Brodska Františka Bačkovského ale přesto platí dodnes…

František Bačkovský se narodil v roce 1854 v rodině ne příliš bohatého rolníka ve vesničce Benátky u Ždírce nad Doubravou. Na obecné škole měl vynikající výsledky, studoval proto na gymnáziích v Chrudimi a v Německém Brodě. Tam také v roce 1875 úspěšně odmaturoval. Následně se odstěhoval do Prahy, kde nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Zprvu se zdálo, že by se do svého rodného kraje mohl vrátit. Už v roce 1878 totiž začal vyučovat na německobrodském gymnáziu. Práce se studenty ho ale příliš nebavila. Na začátku osmdesátých let se proto vrátil do Prahy. Dokončil tam studia a zároveň tam začal pracovat jako knihkupec nebo redaktor.

Tehdy se také vcelku neúspěšně snažil začlenit se mezi stále početnější českou elitu. Jeho spisy o historickém vývoji českého jazyka nebo životopisy Františka Palackého nebo Františka Josefa Čelakovského ale spíš zapadly.

Bačkovský taky publikoval v různých novinách či časopisech. Často kritizoval například aktivity pozdějšího prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Rovněž jeho sloupky ale čeští umělci a jazykovědci spíš ignorovali.

Orlické hory nebo Orlické Hory?

Po roce 1880 se Bačkovský také pravidelně zapojoval do debat jazykovědců o tom, jak by měla vypadat pravidla spisovné češtiny. Navrhoval například, aby se v zeměpisných názvech vždy psala velká písmena (Krušné Hory, Orlické Hory). Požadoval také, aby v části slov latinského původu bylo dlouhé písmeno (planéta, paródie, irónie). Jak dnes víme, tato jeho iniciativa přišla také vniveč.

Přesto dva jeho návrhy ohlas našly. Bačkovský prosadil zrušení takzvaného apostrofu. Ten se v češtině dříve používal například ve spojeních aby´s nebo by´s. Ještě významnější pak byla jeho teorie, která určila, kdy se v češtině používá, a naopak nepoužívá takzvaný spojovník. Rodák z Brodska úspěšně navrhl, že se bude psát jenom ve slovesech (našel-li, přijdu-li), zatímco v jiných slovních druzích se používat nebude (neboli, zdali).

V roce 1889 si František Bačkovský splnil svůj sen. Konečně se totiž osamostatnil a v pražské Žitné ulici si otevřel knihkupectví. Zároveň založil několik (už tehdy nevýznamných a dnes prakticky neznámých) časopisů. Šlo například o Literární věstník nebo Novočeský archiv.

Jisté však je, že Bačkovský nebyl příliš podnikatelský typ. Velkou část svých peněz totiž investoval do vydávání nekvalitních děl, která napsali studenti nebo neznámí venkovští autoři. Další peníze pak prohrával v sázkách. Těm se ostatně věnovala také jeho úplně první brožura. Bačkovský ji vydal v roce 1882 a nesla název Jak sázeti do loterie, bychom jistě vyhráli. Uvedeny v ní byly pochopitelně samé nesmysly, které v praxi nefungovaly.

Zklamaný životem

Navzdory rozhazovačnému způsobu života podnikání rodáka z Německobrodska nikdy nezkrachovalo. Moc ale nevydělávalo. Bačkovský však na svůj nákladný způsob života potřeboval stále víc peněz – víc a víc totiž propadal sázení. Kvůli setrvalému stresu se také na začátku dvacátého století začal rychle zhoršovat jeho zdravotní stav.

V roce 1904 oslepl, tehdy už se o jeho knihkupectví starala prakticky jenom jeho manželka. Bačkovský v následujících letech propadal stále větším a větším psychickým problémům. Tížila ho finanční nouze i splín z toho, že nikdy nezapadl mezi pražskou smetánku, po čemž celý život toužil.

Své potíže proto vyřešil radikálně: pravděpodobně v noci z 29. na 30. listopadu 1908 skočil z jednoho z pražských mostů do Vltavy. Dlouho byl pohřešován, jeho tělo policisté našli nakonec až v únoru následujícího roku u Kralup nad Vltavou.

Knihkupectví ale po jeho smrti nezaniklo. Naopak. Až do roku 1919 ho úspěšně provozovala vdova Marie Bačkovská. Následně ho převzal syn Jindřich Bačkovský. Ten v pražské Žitné ulici knížky prodával až do roku 1949, kdy obchod – přesně 60 let po otevření – komunisté znárodnili…