
Pomstěte se Přibyslavi, nařídil Jan Žižka. Byl to jeho poslední rozkaz v životě
V městečku Přibyslav žijí sice jen čtyři tisíce obyvatel, jeho historie je ale až nebývale pestrá. Začíná v hlubokém středověku – v dobách, kdy na dnešním Havlíčkobrodsku nebylo téměř nic jiného než neprostupné lesy. Tehdy nedaleko od dnešního přibyslavského kostela vznikl malý hrad. Později se právě Přibyslav stala poslední obětí Jana Žižky – byť ten se už dobytí města nedožil.
Mohl se psát rok 1230, možná 1240. Pár zasvěcených šlechticů už tehdy vědělo, že na pomezí Čech a Moravy – v hornatých oblastech u řeky Sázavy – jsou bohaté zásoby stříbra. Zatím ale nebyl nikdo, kdo by je těžil.
Právě na konci první poloviny třináctého století proto začala kolonizace dnešního Havlíčkobrodska. A také někdy v této době na území dnešní Přibyslavi vznikl hrad a v jeho okolí nejspíš taky malé hornické městečko. O počátcích jeho historie nevíme téměř nic. Z písemných pramenů nelze vyčíst přesné datum vzniku hradu ani města. Můžeme je proto jen odhadovat.
Jasné není ani, kdo je nechal postavit. Nejspíš šlo o někoho z příbuzných tehdy velmi mocného šlechtice Smila z Lichtenburka – právě ten začal v okolí Sázavy s těžbou stříbra ve velkém.
Právě Smilovi příbuzní (kteří měli později šlechtický přídomek z Ronova) přibyslavský hrad s jistotou získali nedlouho po roce 1250. Nejspíš na něm ale dlouho nebydleli – záhy si totiž nechali postavit nedaleký (a nejspíš větší a honosnější) hrad Ronov. Přibyslavské sídlo tak pravděpodobně sloužilo jen jako jakési hospodářské zázemí jejich panství, možná také jako strážní tvrz.
Nejdřív bohatství, pak přišel Žižka
Ronovské panství v následujících dekádách díky těžbě stříbra rostlo a rychle bohatlo. Zlom v éře rozmachu přichází až v souvislosti s husitskými válkami. Roku 1405 se majitelem Přibyslavi stal Čeněk z Ronova. Ten proslul především jako zavilý odpůrce husitů.
V roce 1421 se dokonce účastnil tažení proti Chotěboři, kde se onoho roku usídlily stovky kališníků. Při této výpravě nechali velitelé (včetně Čeňka) všechny Husovy podporovatele bez milosti upálit.
Tato informace se však brzy dostala k Janu Žižkovi. A ten – když o tři léta později táhl od Kutné Hory na jih – tehdy významné a bohaté ronovské panství doslova rozprášil. A trvalo mu to jen pár dní.
Nejprve 7. října 1424 jeho vojska za pár hodin dobyla Ronov a hned druhý den se pokusila také o útok na Přibyslav. Její obránci však napoprvé úder odrazili. Žižka proto nechal město oblehnout a sám se uchýlil do nedaleké vesničky, která je dnes známá jako Žižkovo Pole.
Rozkaz splnili
Nutno podotknout, že Žižka už byl tehdy slepý a velmi vážně nemocný. Odmítal se však vzdát velení. Právě v Žižkově Poli se však jeho stav opět výrazně zhoršil a 11. října slavný vojevůdce dodnes neznámým zdravotním problémům podlehl.
Jeho vojáci však jeho poslední rozkaz splnili. Pár dnů po Žižkově smrti zlomili odpor obránců Přibyslavi a následně si počínali jako vždy mimořádně brutálně. Město i hrad vyrabovali, následně pobořili a zapálili, obyvatele – kteří v nastalém chaosu nestačili utéct – většinou povraždili.
Pro Přibyslav nastala chudá léta. Městečko nakonec nezaniklo a postupně se ho podařilo obnovit. O hradu se to však rozhodně říci nedá. Jeho osud po roce 1424 už je možné zmapovat jen ve velmi hrubých obrysech. Krátce ještě zůstal součástí skomírajícího ronovského panství (patrně do roku 1434), nejspíš ale byl ve velmi špatném stavu, byť ještě asi zůstal částečně použitelný.
K čemu sloužil a kdo na něm po řádění husitů bydlel, nevíme. V historických dokumentech je znovu zmíněn až v roce 1515 – tehdy je však už uváděn jako pustý.
V následujících stoletích dál rychle chátral. Část kamene z tohoto sídla si přivlastnili i přibyslavští obyvatelé na stavbu svých domů. Jak hrad vypadal, není jasné. Do dnešního dne se z něj nedochovalo prakticky nic. Víme však, že stál na prostranství mezi kostelem a ulicemi Vyšehrad a Husovou. Dnes je tak na jeho místě moderní zástavba.