Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Po změně majitele jsem už nebyl hrdý na to, že pracuji v MF Dnes, říká Jan Brož

/
/
/
555 Zobrazení



Před několika lety se Jan Brož vydal do Havlíčkova Brodu, aby se stal absolventem Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského (LŽŠ). Ve středu se vrátil v pozici hosta, kdy mladým účastníkům předával svoje zkušenosti z profesionálního novinářského prostředí.

Mladá fronta Dnes, týdeník Euro a v současnosti týdeník Hrot. To jsou média, která patří k novináři Janu Broži. Skoro deset let se věnuje psaní, ale odvahu sebral až díky letní škole. Na besedě spolu s dalšími dvěma absolventkami vzpomínal nejen na minulé ročníky školy, ale také na jeho cestu k novinařině.

Jak a v čem vám LŽŠ pomohla, co se týče nástupu do novinářské života?
Pro mě to byla pomoc ve dvou směrech. Člověk se tady naučil nejzákladnější věci, třeba jak se má napsat článek, a zároveň se setkal s významnými osobnostmi nejen z médií, ale i z veřejného života. A druhý směr, já jsem vždycky věděl, že se chci žurnalistice věnovat, ale chyběla mi odvaha a měl jsem sám o sobě pochybnosti. A tady jsem si vyzkoušel, že na to mám a že to nějak zvládnu, což mě namotivovalo opravdu oslovit redakce.

Jak jste se o LŽŠ dozvěděl a co vás přimělo se stát její součástí?
V mém ročníku, v roce 2009, když jsem studoval na Vídeňské univerzitě, tu byla nějaká spolupráce s Rakouskem, takže nám ve školním newsletteru přistála pozvánka, že je možnost se LŽŠ zúčastnit.

Nyní se vaše specializace a orientace pohybuje okolo energetiky, potravinářství, zemědělství a ekologie, když jste byl členem centrální ekonomické redakce v Praze, tak jste se ještě věnoval tématu hazardu. Přitom jste své první seznámení s novinařinou podstoupil v designovém a architektonickém magazínu H.O.M.I.E. Jak jste se k takto zaměřenému magazínu dostal?
Pro mě byl magazín H.O.M.I.E jenom určitá studentská brigáda, zastával jsem tam pouze funkci korektora. Tehdy právě vznikala H.O.M.I.E v české verzi, která byla z 90 procent dělaná z Rakouska, kde byla centrální redakce pro celou Evropu. V Česku byla snad jedna redaktorka, tak asi bylo pro ně snazší najít si korektora v Rakousku.

Během let jste byl součástí několika českých mediálních platform jako např. MF Dnes, týdeník Euro a nyní působíte v týdeníku Hrot. Měla na vašem odchodu z MF Dnes podíl změna majitele?
Tohle je lehce kontroverzní otázka, ale byla to samozřejmě osoba nového majitele, současného premiéra Andreje Babiše. Ale možná v jiném smyslu, než si běžně lidé myslí. Ten, kdo nemá zkušenosti s médii a pozoruje je pouze zvenčí, tak si třeba myslí, že Andrej Babiš MF Dnes koupil a první den přišel a začal dávat úkoly, což tak samozřejmě nebylo. Konkrétně na mojí práci a na práci kolegů byl jeho vliv naprosto minimální, ale lidé to začali vnímat. Dříve byl člověk hrdý na to, že pracuje v Mladé frontě, ale po změně majitele se tento pocit vytratil.

Mimo zkušenosti s českou mediální sférou ale máte také praxi se zahraničními médii, konkrétněji s rakouskými Vídeňskými svobodnými listy nebo s berlínským deníkem Die Welt, kde jste absolvoval stáž. V jakém jazyce se vám pracuje lépe?
Samozřejmě nejlíp se mi pracuje v češtině, ale jsem schopen napsat článek v němčině a někdy mi ani editoři článek v podstatě neopravili, což je super.

Jaké rozdíly v redakcích a přístupu k práci jsou?
Rozdíly jsou samozřejmě fatální. Deník Die Welt je součástí Axel Springer, což je mediální stroj, který se nedá srovnat s žádným českým vydavatelstvím. Řekl bych, že to není jenom německé médium, ale celosvětové. Je to přirozeně o něčem úplně jiném, rozdíly jsou ve velikosti redakcí, vše funguje jinak než v malých redakcích. Ale pro mě je zajímavostí, že Die Welt sice stále vychází tištěně, ale tisk dali až na druhou kolej a v zásadě primární bylo pro ně online zpravodajství. A pro mě to byla nová zkušenost, protože v Česku to takhle nedělá ještě nikdo.

K tomu směřuje i má další otázka. Jste poměrně aktivní na sociálních sítích, konkrétněji na Twitteru. Jakou váhu přikládáte sdílení informací na sociálních sítích? Vidíte v online médiích jedinou budoucnost?
Budoucnost v tištěných médiích vidím. My sami jsme teď přišli s novým tištěným magazínem a všichni nám říkali, že jsme blázni. My ale stále cílíme spíš na skupinu čtenářů starších 40 let, takže si myslíme, že to má smysl. V kombinaci online platformy s tištěnou si myslím, že jsme schopni dosáhnout největšího zisku a prestiže. Dalším faktorem je, že pro lidi v byznysové sféře, na které se zaměřujeme, je papír z nějakého důvodu prestižnější.

Všichni poslední dobou řeší, jak se změnil jejich styl práce kvůli koronaviru. Jak vypadá karanténa a sociální izolace z pohledu novináře a jak jste ji trávil vy?
V té době jsme zrovna chtěli začít vycházet s Hrotem a museli jsme vydání prvního čísla posunout. Ale celou dobu jsme číslo intenzivně připravovali. Největším stresem pro nás bylo, že každým dnem se svět kolem nás měnil. Původně jsme první číslo připravovali ještě před koronavirem. Měli jsme nachystáno spoustu článků, o kterých jsme si mysleli, že jsou nadčasové a do prvního vydání vydrží. Ale přišel Covid-19, který všechno změnil. Takže my jsme většinu textů, se kterými byla hromada práce, museli vyházet a začít úplně od znova, tudíž o práci nebyla nouze.

Autorka je absolventkou Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského 2020

  • Facebook
  • Twitter