Osvobození ve Ždírci a Krucemburku: sovětský nálet a desítky mrtvých

Bylo ráno 9. května 1945 a nejen Praha, ale i Havlíčkův Brod slavily osvobození a konec šestileté nacistické hrůzovlády. Obyvatelé Ždírce a Krucemburku však v té době ještě netušili, že na ně největší válečná tragédie teprve čeká.

Vojáci nacistického Německa, kteří po kapitulaci Berlína zůstali v českých zemích, usilovali v prvních květnových dnech o jediné – dostat se do amerického zajetí. Prchající kolony wehrmachtu procházely na sklonku největšího válečného konfliktu v dějinách také Ždírcem a Krucemburkem, dvěma malými obcemi nedaleko Havlíčkova Brodu.

V útěku jim dlouhé dny až na drobné výjimky nikdo nebránil. Pak ale přišel osudový 9. květen. Krátce před polednem se nad Ždírcem a Krucemburkem objevily svazy letadel s dobře viditelnými rudými hvězdami. Zatímco vyděšení Němci se rozprchli do lesů a polí, nadšení obyvatelé pilotům dojatě mávali a očekávali brzké osvobození. Náhle však přišlo něco nečekaného. Sovětské stíhačky začaly vesnice bombardovat.

Podle historika havlíčkobrodského muzea Michala Kampa k tomu Sověty k tomu vedla jediná věc – chtěli zpomalit Němce při ústupu, aby jich mohli co nejvíce zajmout.

Okamžiky hrůzy trvaly jen asi dvacet minut. Jejich následky však byly nedozírné. Nečekaný nálet nepřežilo 23 civilistů, mezi nimiž bylo i osm dětí. Dalších 40 osob utrpělo vážná zranění. Se zemí bylo navíc srovnáno bezmála sto domů a vážně poškozeny byly i silnice, veřejné budovy či rozvody elektrické energie.

Viděli mnoho Němců

Příčiny bezohledného náletu historikové objasnili až po desítkách let. Dnes už je však jasné, že bomby na Ždírec a Krucemburk svrhla 218. bombardovací divize sovětské armády, která v tu dobu útočila i na Velkou Bíteš, Velké Meziříčí nebo Křižanov. Rusové si nejspíš všimli v oblasti vysoké koncentrace utíkajících Němců, a proto nařídili útok. Ironií osudu navíc zůstává, že během náletu zahynulo asi jen dvacet německých vojáků.

Smutný příběh, který se odehrál během prvního mírového dne po šestiletém válečném utrpení, měl být v následujících letech komunistické diktatury zapomenut. Učebnice ani další zdroje se o něm zkrátka nezmiňovaly a někteří učitelé dětem, jež bombardování pamatovaly, ve školních třídách po únorovém převratu dokonce tvrdili, že v sovětských stíhačkách seděli Američané.

Část obyvatel Ždírce a Krucemburku na poválečnou obnovu a budování po boku sovětských soudruhů zanevřela. Mnoho z nich ještě před nástupem komunistů v moci odešlo do pohraničí, kde v domech a bytech po odsunutých Němcích mohli začít nový život.

Zbývá doplnit jediné. Ždírec a Krucemburk se osvobození dočkaly 9. května kolem páté hodiny odpolední. Na sovětské a rumunské vojáky však čekalo jen velmi vlažné uvítání.   

Foto: Archiv obce Ždírec nad Doubravou