Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Nový jazyk v novém městě: Ukrajinští uprchlíci se učí česky díky svým krajankám

/
/
/
608 Zobrazení



Dvacetiletá studentka českého jazyka a literatury se stala učitelkou, z mladých kluků se stali její žáci, když se celý život všech obyvatel Ukrajiny změnil. V Chotěboři probíhají pravidelné lekce českého jazyka, nejenom pro ukrajinské mladistvé.

Mladá Romana Lyzen, vysokoškolačka z Charkova, se 8. dubna tohoto roku dostala do Chotěboře v rámci stáže. Dorazila se svou kamarádkou jako studentky bohemistky z Užhorodské národní univerzity. Společně s nimi přijely na Vysočinu další čtyři dívky v rámci spolupráce Kraje Vysočina a Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Dalšími vybranými městy, kam Ukrajinky zamířily, se stala Jihlava, Přibyslav a Světlá nad Sázavou. Měly zde zůstat po dobu 30 dní, ale jejich pobyt se neplánovaně prodloužil. Tyto slečny se ujaly lektorování češtiny a pomáhají i na základních a středních školách.

„Když začala válka a sem začali proudit uprchlíci, řekl jsem si, že bude potřeba někoho, kdo umí oba jazyky. Někoho, kdo pomůže hlavně na prvním stupni základních škol, kde je ta komunikace nejsložitější pro obě strany,“ říká Milan Pilař, zakladatel Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě.
„Vzpomněl jsem si, že více než deset let pomáháme Užhorodské národní univerzitě s výukou češtiny, zveme studenty sem na letní školu a Podzimní knižní veletrh, aby se potkali s češtinou. Na začátku března jsem oslovil ukrajinské kolegy, zda by taková pomoc byla možná a následně pak vedení Kraje Vysočina. Celý proces trochu trval, ale na začátku dubna přijelo na Vysočinu šest bohemistek, tedy až na jednu, která už někde pomáhala, celý třetí ročník,“ dodává.

Romana Lyzen učí své mladé češtinu stejně jako pět jejích spolužaček na Vysočině

Dobrý nebo dobře
Je pátek, den jako každý jiný. V menší učebně na Obchodní akademii v Chotěboři se pomalu schází čtyři mladí kluci ve věku 17 let a jeden o tři roky mladší. Jejich lektorka Romana se s úsměvem zapojuje do konverzace, ale plynule hovoří i se mnou, samozřejmě česky. V místnosti je příjemná dopolední atmosféra. Když hodiny skočí na desátou, vyučování začíná. Běžně trvá 90 minut. Poté
následuje pauza a poté dalších 90 minut, takto každý všední den. Jaké je venku počasí? Jaký je rozdíl mezi slovy dobrý a dobře? V úvodu zopakují téma počasí, které probírali minule. Z pozice rodilého mluvčího musím přiznat, že čeština jde všem poměrně plynule.
Vyučování pokračuje seznámením se se stupňováním přídavných jmen. Vyplňují cvičení z učebnice promítnuté na tabuli. Upřímně řečeno, hodina se téměř vůbec neliší od žádné jiné hodiny cizího jazyka.
Kluci se na Ukrajině všichni učili povinně svůj rodný jazyk společně s ruštinou, angličtinou a němčinou. Poslední zmíněný je prý jazyk nejsložitější, minimálně podle Maksyma.
Čtyři z nich byli spolužáci, dva jsou dokonce sourozenci. Společně se baví a smějí. Čemu, tomu však nerozumím. „Čeština má hodně podobných slov s ukrajinštinou, ale některá jsou falešná. Například vaše slovo pro ovoce u nás označuje zeleninu,“ odpovídá Romana na otázku, jak moc je pro ně jazyk náročný.
Jako studentka angličtiny nebo němčiny sama vím, že nejlepší pro naučení se je pravidelně hovořit v cizím jazyce. Proto všichni v místnosti oceňovali, že mohou mluvit s někým česky. Mluvili jsme o Chotěboři, o Charkově i o Praze.

Čtveřice mladých Ukrajinců už zvládá základy češtiny, připravují se na svá studia na Vysočině

Představte si být ani ne v plnoletém věku v cizí zemi, v cizím městě a bez svého domova, bez své rodiny. Nikdo z nás si to nedokáže ani představit, natož takový život žít. Proto je třeba mít nadále oči rozevřené a všem těmto lidem s otevřeným srdcem pomáhat. Stejně jako to dělá Oleg Sejfi, koordinátor výuky ukrajinských dětí i dospělých v Chotěboři. Poskytuje prostory i techniku pro výuku ve své jazykové škole a svůj čas věnuje pomoci uprchlíkům, komunikuje s nimi a pomáhá k jejich adaptaci v našem městě. Díky němu se noví obyvatelé Chotěboře nemusí cítit ztraceni. Stejně tak je třeba zmínit i ředitele VOŠ, OA, SOU Chotěboř Luďka Benáka, který poskytuje studentům prostory intru k bydlení a učebny pro výuku.

  • Facebook
  • Twitter