I v Brodě se lidé před revolucí stavěli proti totalitě. Turistikou, čtením Havlíčka nebo hrabáním listí

Proti komunistickému režimu na konci normalizace neprotestovali lidé jen v Praze nebo jiných velkých městech. Malá protirežimní skupina vznikla na podzim 1988 i v Havlíčkově Brodě. Jmenovala se Havlíčkova mládež a její členové důsledně dbali na to, aby nikdy nedělali nic protizákonného. Přesto to netrvalo dlouho a skončili v hledáčku Státní bezpečnosti…

Celý příběh Havlíčkovy mládeže začal nenápadně. Jak nedávno popsala Paměť národa, v roce 1988 poslala jistá bohatá mecenáška ze Spojených států do Československa peníze na opravu Havlíčkova rodného domu, který byl tehdy v dezolátním stavu. Jenže: úřady dar zabavily a pravděpodobně ho použily na jiné účely.

Režimu se to však nepodařilo utajit a postoj komunistického vedení města k Havlíčkovu domu vyburcoval skupinu především mladých lidí k zájmu o osobnost nejslavnějšího obyvatele města.

Nejprve šlo o neformální kroužek, jehož členové se pravidelně scházeli, četli Havlíčkovy spisy a zajímali se o jeho názory. V listopadu roku 1988 pak v havlíčkobrodském klubu Osma formálně založili spolek nazvaný Havlíčkova mládež.

Nutno podotknout, že komunistická propaganda Karla Havlíčka Borovského měla v poměrně velké úctě. Pravidelně jej připomínala jako bojovníka proti církvi nebo rakouskému císařství. Sdružení mladých podporovatelů této osobnosti proto úřady zprvu nepovažovaly za zásadnější nebezpečí.

‚Komunismus z poblouzněných hlav‘

Brzy se to však změnilo. Členové Havlíčkovy mládeže totiž upozorňovali taky na jiné části Borovského díla než pouze na ty, které se stále dokola používaly v učebnicích nebo v novinách.

Na jednom ze setkání nově vzniklého mládežnického spolku na začátku roku 1989 se tak příchozí mohli dozvědět například, že v jednom z Havlíčkových děl stojí, že „komunismus se mohl zrodit pouze v poblouzněných hlavách“.

Havlíčkova mládež taky některá Borovského dosud nevydávaná díla po letech publikovala tiskem.

Kromě toho její členové mnoho času věnovali také různých brigádám – pravidelně například chodili hrabat listí, uklízeli v parku nebo pomáhali při různých větších stavbách nebo opravách.

Místní úřady začala brzy činnost nově vzniklého spolku iritovat. Kromě různých protirežimních narážek na jejich setkáních byl problém hlavně v tom, že Havlíčkova mládež nespolupracovala s žádnou oficiální institucí, tedy například se Socialistickým svazem mládeže. Začlenění pod SSM (nebo jinou organizaci) dokonce Havlíčkova mládež vytrvale odmítala.

‚Vždyť jen uklízí v parku‘

Další věcí, která místním komunistickým vládcům komplikovala život, bylo veřejné mínění. Brodští obyvatelé totiž proti nově vzniklému sdružení nic neměli. Jak by také mohli, když jeho členové nedělali nic jiného, než připomínali Karla Havlíčka a chodili na brigády.

Všechny pokusy, jak Havlíčkovu mládež zdiskreditovat, tak na jaře 1989 selhaly. Oficiální odsuzující prohlášení místního SSM nikdo nebral vážně. Pomlouvačné články v místním tisku, které činnost Havlíčkovy mládeže přirovnávaly k Chartě 77, působily spíš směšně.

Státní bezpečnost sice zabránila tomu, aby členové spolku pomáhali v místních továrnách a na větších stavbách, ale hrabání listí v parku jim zakázat nemohla.

Do nepříjemné situace se v oné době dostal i místní národní výbor (obdoba dnešního městského úřadu). Havlíčkova mládež mu totiž v dubnu 1989 nahlásila, že se chce zúčastnit prvomájového průvodu. To sice výbor zakázal, zástupci nezávislého spojku ale během oslav 1. máje alespoň stáli před Havlíčkovým domem s neškodným transparentem „Havlíčkova mládež slaví první máj“.

Ukazovat lidem obrazy? Zakázáno!

Tehdy sice ještě zásah Veřejné bezpečnosti nevyvolali, o pár týdnů později k němu však už došlo. V květnu 1989 uspořádala Havlíčkova mládež v parku nenahlášenou výstavu obrazů. Nešlo opět o žádnou protirežimní akci. Členové spolku pouze po parku rozmístili výtvarná díla a ukazovali je kolemjdoucím.

Po pár desítkách minut ale akci policisté rozehnali a její organizátoři dostali záhy předvolání k výslechům. Ač to může znít až komicky, činnost Havlíčkovy mládeže tehdy režim bral velmi vážně – jako o potenciální hrozbě pro komunistické Československo o ní pojednávaly dokonce celostátní svodky ministerstva vnitra, které pravidelně dostávali i například prezident Gustáv Husák nebo generální tajemník KSČ Milouš Jakeš.

Pravděpodobně nejvýznamnější akcí, kterou Havlíčkova mládež zorganizovala, byl v červenci 1989 pěší pochod z Havlíčkova Brodu do Havlíčkovy Borové. Podle pamětníků se ho účastnilo přibližně sto lidí.

Během cesty sice podepisovali tehdy nepovolené petice (například Několik vět nebo protest proti povinné vojenské službě), ničím jiným však tehdy zákon neporušovali. Celou cestu je přesto sledovalo několik agentů StB, a dokonce i vrtulník. Státní bezpečnosti navíc už tehdy donášel nejméně jeden ze členů Havlíčkovy mládeže.

Rázný zásah

Po příchodu do Havlíčkovy Borové si účastníci pochodu prohlédli tamní muzeum (a zároveň rodný dům) Karla Havlíčka Borovského a pak už na ně přímo v obci čekaly desítky policistů. Všichni „turisté“ museli předložit občanské průkazy a agenti si je také nafotili a natočili.

Následovaly další výslechy. Tentokrát už ostřejší s cílem odradit řadové členy Havlíčkovy mládeže od pokračování v členství. Tato taktika Státní bezpečnosti vyšla, spolek totiž v následujících měsících své aktivity skutečně utlumil.

Vůdčím členům spolku tak nezbývalo než se účastnit protirežimních aktivit v Praze. 28. října 1989 byl jeden ze zakladatelů Havlíčkovy mládeže Pavel Šimon dokonce zatčen při demonstraci na Václavském náměstí. Dva dny strávil v cele v pankrácké věznici a následně Veřejná bezpečnost zahájila jeho trestní stíhání. To ale brzy ukončil pád režimu.

Sametová revoluce ostatně definitivně ukončila i činnost Havlíčkovy mládeže. Ta sice ještě během prvního revolučního týdne v Brodě pomáhala pořádat první protesty, iniciativu ve městě však následně převzalo nově vzniklé Občanské fórum.