
Bleskové osvobození. Sověti wehrmacht z Brodu vyhnali za pár minut
8. května 1945 už němečtí vojáci dobře věděli, že druhou světovou válku nedokážou zvrátit. Těm – kteří bojovali v českých zemích proti Sovětům – šlo o jediné. Dostat se na západ Čech do amerického zajetí. Když tak sovětská vojska brzy ráno 9. května dorazila do Havlíčkova Brodu, na odpor se jim už skoro nikdo nestavěl…
Ještě 5. května německá armáda v Havlíčkově Brodě bleskově potlačila povstání, v následujících dvou dnech pak vojáci wehrmachtu ve městě dokázali udržet klid, 8. května se už ale fronta k městu ve středu Vysočiny přiblížila tak výrazně, že velká část německých vojínů přestala respektovat rozkazy svých velitelů a na vlastní pěst zamířili na západ.
Brodem tak celý den procházely zástupy Němců, další příslušníci wehrmachtu do západních Čech mířili přeplněnými vlaky. Místní odbojáři zajali jen výraznou menšinu z nich – nejspíš nechtěli riskovat konflikt a zbytečné oběti na konci války. Podobně situace ve městě vypadala celou noc.
Disciplinovaných (a zároveň fanatických) nacistických vojáků, kteří byli ochotni bránit se Sovětům do poslední chvíle, v Brodě příliš nezůstávalo. Čekání na sovětskou armádu skončilo 9. května brzy ráno. Kolem tři čtvrtě na sedm dorazily první její tanky na jih od města – nejprve zamířily do Jihlavské ulice, kde se sovětští vojáci snažili zajmout co nejvíce prchajících protivníků.
Tři přestřelky
Do města pak tanky s rudými hvězdami vyrazily kolem půl osmé. Prakticky bez odporu se dostaly až do Dolní ulice. Právě tam je čekal jediný významnější střet s bránícími se Němci. Střílelo se při něm z těžkých zbraní, padla řada Němců, nejméně dva sovětští vojáci a také dva civilisté.
Sovětská armáda ale odpor wehrmachtu po pár minutách zlomila a probila se na náměstí. Taky tam došlo na (tentokrát již mnohem menší) přestřelku. Ani boj o střed města netrval déle než pár minut.
Když měli Sověti náměstí pod kontrolou, jejich důstojníci se bleskově přivítali s úřadujícím předsedou Revolučního národního výboru (a pozdějším brodským starostou) Antonínem Šoubou a už opět nasedali na tanky, protože chtěli být co nejrychleji v Praze.
Při odjezdu z města pak ještě zlomili poslední německý odpor na křižovatce Horní a Dobrovského ulice a bylo po boji. Havlíčkův Brod se tak po šesti letech a téměř dvou měsících vymanil zpod brutální nacistické moci. Samotný boj o město netrval o moc déle než patnáct minut.
Moc zpátky Čechům
Minimální byly taky majetkové škody – omezily se na zničená auta a poškozené zdi od střelby.
Už během dopoledne tak mohl moc ve městě převzít Revoluční národní výbor. Do jeho čela se vrátil komunista Václav Pašek, který se od potlačení povstání skrýval v jednom z domků v Humpolecké ulici. Do města taky přijížděly další a další sovětské jednotky. Většina z nich pouze bez zastavení projížděla, některé však ve městě zůstávaly.
Tito vojáci po vyčerpávajícím pochodu dostali krátký čas na zotavení a už během odpoledne začali postupně prohledávat okolí města, kde pátrali po ukrývajících se německých vojácích.
Mezitím čeští četníci, policisté i civilisté přiváděli německé zajatce na letiště nebo k budově soudu. Do druhého dne úřady ve městě shromáždily skoro sto tisíc zajatců. Většinu z nich následně Rudá armáda odvlekla na práci do Sovětského svazu.
Už během 10. května se pak život ve městě začal postupně vracet do normálu. Dělníci začali obnovovat výrobu v továrnách, na nádraží začaly opět pravidelně přijíždět vlaky.
Tehdy však ještě nikdo nic netušil například o tom, co za pár dní policisté naleznou v Lázničkově stráni. O zkušenostech brodských občanů, kteří se brzy poté vrátí například z Osvětimi, ani nemluvě…