Zakázal dceři pronést báseň o císaři? Možná i proto se monarcha starostovi Přibyslavi roky mstil

Dlouholetý člen městské rady, starosta či poslanec. Dalo by se říct, že František Niklfeld byl prostým provinčním politikem z Přibyslavi. To mu však nebránilo v tom, aby roky ostře vystupoval proti rakouskému císařství. Jeho výhrady byly dokonce tak silné, že k zásahu se odhodlal i sám císař František Josef I.

František Niklfeld přišel na svět v roce 1841 ve vesničce tehdy zvané Puš (dnes Dvorek u Přibyslavi). Narodil se do nepříliš bohaté zemědělské rodiny. Jeho otec měl však obchodního ducha – dařilo se mu se ziskem prodávat vypěstované plodiny a brzy si založil i výnosnou tkalcovskou dílnu. Nedlouho po roce 1850 tak už rodině v Puši patřily tři usedlosti.

Kromě péče o rodinný majetek se Františkův otec také často vyjadřoval k politickým otázkám. Dotáhl to do přibyslavské městské rady. A syn zřejmě zdědil jeho geny. V politice se takřka na všem shodli, a tak ani ne třicetiletý František svého otce po volbách v roce 1869 na postu radního vystřídal.

Mezitím se Přibyslav stala okresním městem a následujícího roku Niklfeld uspěl v dalším hlasování – tentokrát se měl stát okresním starostou (dnes bychom řekli okresním hejtmanem). Jenže pro uvedení do této funkce byla potřeba ještě jedna formalita – a sice souhlas císaře.

Když si císař postaví hlavu

Jenže ten z Vídně nepřišel. Mladý Niklfeld se totiž nikdy netajil svými názory. Patřil k podporovatelům mladočeské strany. Ctil její program, podle nějž měly být české země co nejvíc nezávislé na rakouském centru – ideálně spolu Čechy a Rakousko neměly mít společného prakticky nic. A tyto Niklfeldovy postoje Františku Josefu I. neunikly.

Císařovo rozhodnutí údajně ovlivnila ještě jedna zdánlivě bezvýznamná okolnost. Niklfeld prý někdy v době svého zvolení okresním hejtmanem nedovolil své dceři, aby na přibyslavské obecní slavnosti přednesla báseň, která by právě Františka Josefa oslavovala. Zda však má tato historka reálný základ, nebo jde jen o regionální legendu, není už dnes možné doložit.

S jistotou ale víme, že Niklfeld po obdržení zamítavého rozhodnutí z Vídně nezahořknul. Dál se věnoval péči o rodinný majetek i práci v přibyslavské městské radě. Díky své přímě povaze, protirakouským názorům i pevnému přesvědčení byl mezi obyvateli v okolí velmi populární.

Okresním starostou napodruhé?

Uplynuly dvě dekády a Niklfeld to v politice zkusil znovu. Nejprve se v roce 1890 stal přibyslavským starostou a o rok později také poslancem českého zemského sněmu a opět také okresním starostou. Zatímco první dvě funkce mohl začít vykonávat automaticky, do té poslední opět císařem uveden nebyl. A zamítavý postoj zarputilý František Josef I. neopustil ani po dalších volbách v roce 1895.

Na jednáních sněmu rodák od Přibyslavi svou protirakouskou rétoriku poněkud utlumil. Zasedal sice v klubu mladočeských poslanců, vyjadřoval se však především k problematice zemědělství. Poslanecký mandát dvakrát obhájil a ve sněmu tak působil až do roku 1908.

Také v pozici přibyslavského starosty František Niklfeld prokázal, že nebyl jen obratným a zásadovým řečníkem, ale také schopným organizátorem. Ve městě prosadil například stavbu nové školy, nových městských jatek, rozšíření kanalizace či vybudování nových silnic.

Špatné vlastnosti převážily

S rostoucím věkem se však začaly více a více projevovat také jeho špatné vlastnosti. Ruku v ruce s jeho zásadovostí a přímostí šla také jeho neschopnost snášet kritiku, uznat chybu nebo komunikovat s názorovými oponenty.

Niklfeld si tak za roky vlády v Přibyslavi kromě mnoha obdivovatelů a podporovatelů udělal také mnoho nepřátel. V roce 1914 se to promítlo i do volebního výsledku. Tehdy se totiž poprvé po 24 letech nestal starostou.

Následně se stáhl zpět na rodinnou usedlost do Puše, kde na začátku roku 1915 ve věku 73 let zemřel. Do pádu rakouské monarchie – který si celý život přál – tehdy zbývalo pouze tři a tři čtvrtě roku…