Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Z Chotěboře až na ministerstvo. Kariéru i život komunisty Záruby ukončila sovětská invaze

/
/
/
1395 Zobrazení



Celý život byl kariérním komunistou. Z okresního úřadu to dotáhl až na pražské ministerstvo vnitra. Pár týdnů dokonce směl vykonávat i funkci ministra. Jenže pak přišel 21. srpen 1968 a rodák z Libice nad Doubravou u Chotěboře Jan Záruba spáchal sebevraždu. Proč, to dodnes nikdo přesně neví.

Jan Záruba se narodil do nepříliš zámožné rodiny v Libici nad Doubravou v roce 1923. Bez potíží absolvoval základní vzdělání, po němž – na začátku druhé světové války – nastoupil na chotěbořské gymnázium.

To – navzdory všem ústrkům, které nacisté českým studentům připravovali – zakončil úspěšnou maturitou v roce 1943. Následně ho jako všechny práceschopné mladé lidi z protektorátu čekalo totální nasazení. Záruba musel tvrdě pracovat v továrně na letecké motory v tehdy ještě německé Vratislavi.

Do kdy v továrně zůstal, není jasné. On sám v dospělosti uváděl, že někdy na začátku roku 1945 z totálního nasazení uprchl. Nejprve se prý skrýval a následně na úplném konci války se podle svých slov dokonce zapojil do odboje, popsal před časem magazín Paměť a dějiny. Zda je však tato verze pravdivá, dnes není možné ověřit.

Úředníkem a komunistou

S jistotou tak víme až, že Jan Záruba v červnu 1945 nastoupil jako úředník na chotěbořském okresním národním výboru. Tam pracoval (s dvouletou přestávkou, kdy absolvoval vojenskou službu) až do roku 1950. Mezi tím také vstoupil do komunistické strany.

Právě na počátku padesátých let se Záruba dal i profesně do služeb KSČ. Krátce byl zástupcem okresního tajemníka a brzy poté se okresním tajemníkem v Chotěboři stal on sám. Dnešními slovy bychom tedy řekli, že byl předsedou okresní stranické buňky.

Jan Záruba byl pravděpodobně člověk, který byl pro kariéru ochoten udělat cokoli. Věřil sice v Boha a od mládí chodil do kostela, když mu však v roce 1952 jeho nadřízení víru vytkli, okamžitě se jí bez výčitek zřekl. Následujícího roku povýšil na krajský výbor strany v Pardubicích.

„Nemáte školu“

Tam zastával různé úřednické funkce. Mimo jiné taky dělal politická školení pro komunisty, kteří zasedali v zastupitelstvech menších obcí. Jeho šéfové mu tehdy pravidelně psali velmi dobré kádrové posudky, zároveň v nich však uváděli, že překážkou dalšího kariérního růstu je, že Záruba nemá vysokoškolské vzdělání.

To si rodák od Chotěboře dokončil mezi lety 1955 a 1958 na Vysoké škole politické při ÚV KSČ. Následně mohl začít užívat obskurní titul RSDr., který dostávali právě jen komunističtí aparátčíci. O kvalitě vzdělání na zmíněné škole, si určitě iluze dělat nemůžeme.

Nicméně už s vysokoškolským titulem Záruba opět povýšil. Vedl odbor průmyslu nejprve na pardubickém a následně na královehradeckém krajském komunistickém sekretariátu.

Další povýšení přišlo na počátku šedesátých let, kdy byl ambiciózní komunista povolán do Prahy. Jeho novým působištěm se stalo rovnou ministerstvo vnitra. Nastoupil do pozice náměstka ministra pro Veřejnou bezpečnost.

Na vrchol kariéry

Jeho nadřízení si ho opět cenili především pro jeho vůdčí a organizační schopnosti. V roce 1965 se proto stal takzvaným prvním náměstkem – tedy de facto zástupcem ministra. V této pozici měl velice rozsáhlé pravomoci – zodpovídal jednak za řízení Sboru národní bezpečnosti, podléhali mu ale také někteří agenti Státní bezpečnosti.

A pak přišel osudový rok 1968. Do velké politiky se Jan Záruba nikdy příliš nemíchal. Byl pochopitelně celoživotně fanaticky přesvědčeným komunistou, byl však zároveň spíše úředníkem než politikem.

Když tak na začátku Pražského jara začaly na ministerstvu zuřit boje mezi podporovateli reforem a těmi, kteří je odmítali, Záruba nejspíš váhal, koho podpořit. Nakonec však pochopil, že je s politikou komunistické strany spjatý už skoro dvacet let, a tak usoudil, že jakékoli změny by ho mohly jen ohrozit.

Když pak v polovině března na ministerstvu musel skončit konzervativní komunista Josef Kudrna, Záruba zažil vrchol kariéry. Byl totiž prozatímně pověřen řízením rezortu. Na tuto funkci však už nestačil. Obtížně se orientoval ve vysoké politice a neobratně tak lavíroval mezi znepřátelenými reformisty a konzervativci.

Rychlý pád

V dubnu byl proto novým ministrem jmenován Dubčekův podporovatel Josef Pavel. A ten si Zárubu ve svém týmu nepřál. Rodák od Chotěboře tak zažil poprvé v životě kariérní propad.

Nejprve byl krátce odpovědný za přípravu nového zákona o Sboru národní bezpečnosti, následně se pak v červenci stal šéfem Inspekce ministra vnitra (jakási obdoba dnešní Generální inspekce bezpečnostních sborů).

Jejím úkolem bylo posuzovat přestupky policistů, v bouřlivé atmosféře roku 1968 měla však inspekce řešit také chování Sboru národní bezpečnosti v době komunistického teroru v padesátých letech. Záruba se tak znovu ocitl v klinči. Nevěděl, zda má vyšetřování nezákonností podporovat, nebo mu spíše bránit.

Než se však ve své nové funkci rozkoukal, nastal 21. srpen a republiku obsadila sovětská vojska. Mohlo by se zdát, že Jan Záruba tento den mohl chápat jako vysvobození a možné otevření dveří k pokračování kariéry.

Opak však byl pravdou. 21. srpna údajně zůstal celý den zavřený ve své kanceláři na ministerstvu, odmítal vydávat rozkazy, nechtěl dokonce s nikým mluvit. Následujícího dne už do práce ani nepřišel. Svým nadřízeným tehdy jen vzkázal, že inspekce dočasně nepracuje.

Co se v jeho životě odehrávalo v následujícím týdnu, přesně nevíme. Jisté je, že 29. srpna ráno byl Jan Záruba ve svém bytě nalezen mrtvý, poté co spáchal sebevraždu.

Obratem se rozjelo vyšetřování. To skončilo výsledkem: sebevražda v důsledku dlouhodobých depresí. Jestli však vyšetřovatelé v napjaté pookupační době zjistili pravý důvod Zárubovy smrti, není jasné.

  • Facebook
  • Twitter