Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Praying Mantis se do Brodu těší, říká kytarista Tino Troy

/
/
/
779 Zobrazení



V pátek 1. listopadu se uskuteční v havlíčkobrodském klubu Oko premiérový český koncert britské rockové legendy Praying Mantis. Jeden ze zakladatelů a kytarista Tino Troy pokskytl pořadatelům rozhovor.

Především, Tino, můžu prohlásit, že jste nadšení z toho, že Praying Mantis konečně přijíždí do České republiky. Je pravda, že jste zde nebyli nikdy předtím?
Je to pravda. Je to zcela určitě náš první koncert v České republice… pokud tady tedy nebyla kapela beze mě.

Je zvláštní, že kapela s tak úžasnou historií dosud v České republice nehrála. Těšíte se na toto první vystoupení?
Samozřejmě! Hodně se těšíme na koncert pro naše české fanoušky… obzvláště na krásné dámy, kterém doufáme, na hudební show dorazí také!

Vaše poslední dvě alba zde byla přijata s velmi dobrými recenzemi. Jaké jsou vaše plány na nové CD nebo DVD?
Díky. V současné době připravujeme nové album, které bude dokončeno v roce 2020 a hudební vydavatelství Frontier Records v prosinci vydá live DVD. Jedná se o záznam z vystoupení kapely na The Frontiers festivalu v loňském roce.

Budou si moci fanoušci také něco zakoupit na vaši show v Havlíčkově Brodě?
Jistě, přivezeme nějaká CD, trika, placky, plakáty atd. Budeme také připraveni po skončení potkat se s fanoušky a podepsat se jim. K mání bohužel ještě nebude DVD.

Velmi populární po celém světě jsou samozřejmě také trika Praying Mantis, občas je ale obtížné je sehnat… bude je možné na show také zakoupit?
Ano, doufám, že trika budou ještě v prodeji. Vyrážíme na čtyři koncerty, dva v Německu, následuje klub Oko a potom koncert v Polsku. Jsme trochu limitováni velikostí dodávky, která je vždy plně naložená aparaturou plus pět členů kapely a jeden technik.

Zdá se mi, že během let prošlo kapelou Praying Mantis mnoho hudebníků. Bylo v plánu ustavičně měnit hráče, a jak to pomohlo muzice? Nebo to byl problém?
Měli jsme skutečně problém se soudržností kapely, ale nakonec jsme našli správný kód. Konečně jsme objevili magickou formuli!

Vzhledem k tolika stylům zpěváků, kteří prošli vaší kapelou, myslíš, že to byl problém pro fanoušky nebo to bylo jako u Iron Maiden… konečně jste našli toho, který se nejlépe hodí? Ale kromě Johna Cuijperse, kdo ze zpěváků na tom byl podle tvého názoru hlasově nejlépe?
Ano, je to jak říkáš… našli jsme hlas, který se nejlépe hodí. Osobně na to mám jiný názor než Jaycee, skutečně se mi líbil hlas Colina Peela na albu A Cry for the New World.

Zdá se, že Bernie Shaw jde v současnosti od úspěchu k úspěchu s Uriah Heep. Stále se vídáte nebo hrajete s některými bývalými členy kapely?
Ve skutečnosti ne, s výjimkou Dennise Strattona (bývalý kytarista Iron Maiden – poznámka překladatele). Neztratili jsme však kontakt s bývalými členy kapely a zůstáváme přáteli na sociálních mediích a občas si voláme.

Máš sbírku kytar. Která je tvoje oblíbená pro živé hraní a která ve studiu?
To je těžké říct, myslím, že mám 24 kytar. Nejsem příliš monogamní, pokud jde o kytary a jako všechny dobré ženy, občas nepodávají takový výkon, jaký by měly, a nechávám je odpočívat. Nebo upřímněji, možná jsem to já, kdo se přehmátne a je to znát na mém mátožném výkonu.
Miluji svou přírodní javorovou blondýnku Les Paul Custom, ale je dost těžká a má ráda drsnější zacházení. Potom opravdu reaguje. Dalším kouskem je kytara vyrobená na zakázku u japonské firmy Caparison Guitars. Ta mne obvykle doprovází na tour a viděla ze světa víc než ostatní kytary.

Koho jako kytarista rád posloucháš a proč?
Je zábavné, že jsem znovu začal poslouchat několik skvělých hráčů a téměř se znovu učím hrát na kytaru s vyhlídkou úspěchu. Což znamená věnovat se více pokročilé teorii, kterou jsem se nikdy neučil a hrál pouze podle sluchu. Mými letitými vzory jsou Carlos Santana, Gary Moore a Steve Lukather. Mnohem později jsem se dopracoval ke kytaristům jako John Petrucci či Guthrie Govan mezi mnoha, na které jsem narazil na YouTube. Zajímá mě melodie víc než rychlost a aktuálně se učím Flamenco, takže mám teď zničené nehty. Ale našel jsem místní nehtový salón, který mé problémy vyřeší… Co se najednou stalo s muži? Před pár dny jsem byl v sauně a z ní vylezl chlap se zelenou pleťovou maskou na obličeji a s plátky okurky přes oči.

Dva členové kapely žijí v Holandsku. Musí být obtížné společně psát skladby a zkoušet?
Není. Ve skutečnosti žijeme od sebe přibližně ve vzdálenosti pět hodin cesty autem. Většinou dáme dohromady pár základních nápadů a pak se sejdeme u Hanse (bubeník Hans in´t Zandt – poznámka překladatele) v Maasbree. Má velký dům v malé vesnici s velkou půdou a spoustou místností, kde můžeme pobývat a studio, kde můžeme tříbit nápady a být tak hluční, jak je třeba. Neumí hrát na bicí, ale má vybavení! Snad rozumíte, že si dělám legraci. Pokud se potřebujeme připravit před jakoukoliv evropskou show, dorazíme o den dva dřív, abychom si koncertní skladby přehráli.

Zdá se, že Praying Mantis nikdy skutečně nenašli tak široké publikum, jaké by si kapela zasloužila. Část vaší muziky je více AOR, resp. melodičtější než Nová vlna britského heavy metalu?
Je to tak. Myslím, že to zmátlo mnoho fanoušků a pak také kapele neprospěla nestabilita kapely. Právě teď ale zažíváme velké oživení a zájem o kapelu exponenciálně roste každým dnem. Stále můžeme přijímat obě formy, AOR i NWOBHM, které byly tím, co kola kapely před čtyřiceti lety uvedlo do pohybu.

Bylo pro vás sdružení původních členů NWOBHM nevýhodou. Ostatní kapely jako Iron Maiden a Def Leppard pokračovali a dosáhli obrovského úspěchu, především v USA. Proč si myslíš, že Amerika vynechala Praying Mantis?
Ano i ne. V dobrém případě NWOBHM byla dobrou značkou a obě kapely, které zmiňuješ, Def Leppard i Iron Maiden, skutečně dosáhly obrovského úspěchu. Bohužel v případě Praying Mantis selhal management. Naše nahrávací společnost ARISTA nechtěla navázat na naše první album Time Tells No Lies. Byli jsme sklíčeni a vypadalo to, že to zabalíme, ale pokračovali jsme a snažili se kapelu posunout jak jen to šlo, ale všechno bylo marné. O pár let později jsme se spojili s Clivem Burrem (Bůh žehnej jeho duši), abychom dali dohromady kapelu Stratus a nahráli výrazné AOR album Throwing Shapes. Bohužel ani s Clivem na palubě kapela nevzlétla. Občas si myslím, že jsme si tehdy měli podržet název Praying Mantis. Zpětný pohled je hrozný. Trvá mnoho let, než si uvědomíte, jaké chyby jste udělali. Když máte na očích hvězdy, neuvažujete jasně. Vzpomínám si, jak mi manažer kapely Deff Leppard na party po koncertě Iron Maiden v London´s Rainbow Theatre říkal, že pokud si seženeme zpěváka, podepíše s námi smlouvu a bude nás zastupovat. Byli jsme však příliš sebevědomí, a když jsme se asi o osmnáct měsíců později rozhodli vydat touto cestou, bylo příliš pozdě… zmeškali jsme autobus. Myslím, že po čtyřiceti letech nošení značky nás ale NWOBHM nikdy neopustí, kapela má stále co nabídnout s našimi rozmanitými hudebními styly a samozřejmě pěti vokálovými harmoniemi, za které pravidelně sklízíme chválu.

Jaké máte další plány s Praying Mantis? Vrátíte se příští rok zpět poté…?
Pokud se k nám čeští fanoušci budou chovat tak, jak k nim přistupujeme my… pak se vrátíme dříve, než si myslíte. Fanoušci pro nás připravují koncert a my se nemůžeme dočkat, až vám předáme vše, na co jste trpělivě čekali.

Co bys chtěl vzkázat českým fanouškům?
Pojďme se potkat s rockovými fanoušky. Po koncertu dáme společně pár piv.
Těšíme se, že budeme hosty v klubu Oko. Bude to fantastická noc. Jsem si jistý!

  • Facebook
  • Twitter