V česko-rakouské soutěži obstály školy z Vysočiny na výbornou

Těsně před začátkem letních prázdnin byla ukončena dlouhodobá soutěž: Pěstuj, zkoumej, vyprávěj. Soutěžily mezi sebou školy z Jihomoravského, Jihočeského kraje a Kraj Vysočina a školy z Dolního Rakouska. Předmětem soutěže byla zahrada. Soutěž hodnotila členka hodnotící komise, Iveta Machátová.

O jakou soutěž se tedy jednalo a kdo byl jejím vyhlašovatelem?
Vyhlásili ji projektoví partneři projektu EDUGARD (Education in Plant Growing And Regional Sustainable Development): Chaloupky, Lipka, Přírodní zahrady a rakouská Natur im Garten. Soutěž měla českou a rakouskou část. Ta rakouská se jmenovala Garten ist Klasse!, ale nám se více líbil název: Pěstuj, zkoumej, vyprávěj.

Jaká byla témata soutěže?
Byla zadána tři: Zahradničení se zahradou i bez zahrady, Zahrada vypráví a Pokusy v zahradě. Všechna témata zaujala přibližně stejně. Výtvarně ale naprosto vévodilo: Zahrada vypráví.

Jak jsme si řekli, výsledky soutěže byly vyhlášeny na konci školního roku. Kdy ale soutěž začala? Kdy byla vyhlášena?
Vyhlášena byla v září 2017 a uzávěrka pro podání vypracovaných prezentací byla až 31. května letošního roku.

V úvodu jsme již napověděli, že výsledky všechny překvapily. Co je podle tebe na celé soutěži nejcennější?
Žáci i učitelé podali obrovský výkon. Přihlásili se ti, kteří se zahradou nějak pracují, a soutěž je tím pádem oslovila. Aby obstáli, museli svou činnost třeba i vtipným způsobem prezentovat. A jak jsme se mohli přesvědčit, zhostili se toho naprosto fantasticky. Používám asi příliš mnoho superlativ, ale vidíš sám. Každá škola se k tomu postavila originálním způsobem a vždy s úžasnou hravostí a ve většině případů i precizností. Myslím, že tohle nikdo nečekal. Komise dostala k posouzení knihy s nejrůznějšími prvky, leporela, komiksy, krátké filmy… A některé i v angličtině. Děti prostě míří do světa a vůbec se s tím „nemažou“. Vybraly si téma, to prozkoumaly, zdokumentovaly a prezentovaly. Jak závažné téma to bylo, na tom až tak ne záleželo.

Kolik prezentací tedy nakonec před komisí leželo a kolik se zapojilo škol?
Z Rakouska doputovalo 48 projektů, ale přiznám se, že z kolika škol to bylo, nevím a z české strany přišlo 60 projektů. Tady čísla máme: z Vysočiny to bylo 31 projektů z 21 škol a 550 dětí, z Jihočeského kraje se zúčastnilo devět škol se 13 projekty a 350 dětí a z Jihomoravského kraje 13 škol se 16 projekty a 330 dětí.

Zatím jsme mluvili hlavně o našich projektech a jejich vyhodnocení. Znamená to, že rakouské byly hodnoceny extra?
Přesně tak. Nad rakouskými projekty jsme se sešli již 30. května v Tullnu a nad českými 30. června na brněnské Lipce na pracovišti Kamenná. Všechny práce ale hodnotila stejná česko-rakouská komise. Časově to bylo rozděleno, protože rakouští partneři potřebovali stihnout významnou konferenci a asi si i dovedete představit, že více jak 100 projektů bychom nemohli za den svědomitě zhodnotit.

Podle čeho byly práce hodnoceny?
Při vyhlášení soutěže byla kritéria stanovena takto: kvalita prezentace, inovativnost projektu, aktivní využití nebo propojení s výukou, aktivní učení se v zahradě, aktivní zapojení žáků během celého projektu, udržitelnost a nemohlo chybět přírodní zahradničení. Předem neznali jen způsob bodového ohodnocení, ale to by jejich práci stejně neovlivnilo. Získat mohli maximálně 48 bodů.

Byl nějaký rozdíl v přístupu rakouských a českých dětí?
Byl. Naše děti se k zadání postavily tvořivěji a hravěji. Ve svých prezentacích propojily více předmětů a daly si s tím více záležet. Rakouské prezentace připomínaly spíše vypracování např. laboratorní práce, ale samozřejmě i tam se našly moc pěkné ukázky.
Mohu doufat, že ve výkonech českých škol se odrazila dlouhodobá spolupráce Chaloupek a Lipky se školami. Nadneseně se dá říci, že čeští partneři projetu sklízeli plody svého mnohaletého úsilí. Ukázalo se, že naše práce není zbytečná. Děti i kantoři vnímají školní zahrady jako důležitou součást pro výuku na škole.

Poslouchá se to krásně. Jak dlouho ale vlastně trvá pojetí zahrady jako prostoru k výuce nejrůznějších předmětů a ne jen místo jako místo k pěstování a nezáživnému okopávání mrkve?
Poměrně dlouho, ale moudrých škol a hlavně kantorů bylo málo. My jsme měli paní Květoslavu Burešovou. Manuál s metodikou, jak učit v zahradě vydaly Chaloupky v roce 2008, ale už o dva roky dříve se začal formovat spolek kantorů, kteří v zahradě učili něco jiného, než pěstitelské práce. A v roce 2009 startuje přeshraniční projekt přírodních zahrad, který přináší další pohled na zahrady a potažmo i učení v nich. S konceptem přírodních zahrad přišli Rakušané, ale koncepce výuky v nich, učení zážitkem a podobně, to už je výsledek spolupráce škol a středisek ekologické výchovy.

A ten manuál Učíme se v zahradě je ještě k mání?
Ano, ten je stále v naší nabídce. I s odstupem času je stále aktuální a inspirativní.