Třebíčského baseballistu lákají skauti z MLB

Původně se věnoval modernímu tanci a fotbalu. Velkých úspěchů se ale dočkal až s baseballem. V dresu Třebíče Nuclears patří v poslední době k nejvýraznějším osobnostem a strhává k sobě pozornost skautů a trenérů velkých klubů. Už jako šestnáctiletý se dostal do seniorského národního výběru.

Letos byl u zisku evropského titulu s reprezentací do 23 let, když nastoupil na nadhozu ve finále proti Německu. S muži absolvoval evropský šampionát i olympijskou kvalifikaci… Jaká byla cesta Lukáše Hloucha k současným úspěchům se dozvíte v následujícím rozhovoru.

S baseballem jsi začínal na dnešní poměry až relativně pozdě, v jedenácti letech. Zato ses celkem rychle dostal do žákovské reprezentace a na Hluboké s ní v roce 2012 hned získal titul mistrů Evropy. Pamatuješ si na první reprezentační zkušenosti a jak často ses tehdy dostával do hry?
První zkušenosti byly obrovský, protože to byl můj první turnaj a k tomu ještě reprezentační. Nebyl jsem tak šikovný, jak někteří jiní hráči, takže jsem se měl ještě co učit. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem se do hry dostal tak třikrát za celý turnaj.

V klubu jsi naskočil do rozjetého vlaku velmi úspěšné generace, byly pro tebe začátky těžké a přemýšlel jsi třeba někdy, že baseballu necháš?
Tak jako každý jsem taky někdy přemýšlel, že skončím. Ale pod vedením Mariána Čoča Krásného jsem se dokázal prosadit i mezi zkušenými. Vlastně Čočo byl ten, kdo mi dal, co se týče baseballových začátků, nejvíc.

Kromě klubových kategorií jsi prošel i řadou různých výběrů a měl možnost trénovat a hrát pod různými trenéry. Který z nich, případně jaká baseballová akce tě nejvíce ovlivnili pro další baseballovou kariéru?
Vlastně jsem odpověděl už u předešlé otázky – byl to Čočo. Myslím si, že tam byl pro mě ten zásadní posun. Dále to byli určitě John Hussey a Corey Lee. Tito američtí trenéři nadhazovačů mi předali spoustu důležitých informací.

Jako nejmladší hráč ses dostal už v šestnácti letech do seniorské reprezentace. Jaký je z tvého pohledu největší rozdíl mezi dospělým a mládežnickým baseballem?
Největší rozdíl bude asi v rychlosti hry a mentálním přístupu. Celkově hráč musí přemýšlet úplně jinak, daleko víc do detailu.

Není tajemstvím, že jsi v hledáčku skautů z americké MLB, kteří tě jezdí sledovat i Na Hvězdu, kde jsi s nimi také absolvoval interview o tvých dalších hráčských představách. Jaké jsou tvé další cíle, můžou se na tebe dál těšit diváci v rodné Třebíči, nebo máš namířeno do jiného klubu? Láká tě zahraniční angažmá?
Mým cílem je hrát co nejlepší baseball na co nejlepší úrovni. Samozřejmě jsem dostal i nějaké nabídky z jiných klubů, ale nic ještě není jisté. Stále se rozmýšlím. Je jasné, že zahraniční angažmá mě láká, a to moc. V první řadě ale musím dokončit střední školu zde v Třebíči a pak o něj budu usilovat.

Klub Nuclears má naplněné všechny věkové kategorie, a to už od přípravky, kam chodí i tříleté děti. Co bys vzkázal mladým hráčům, kteří to myslí s baseballem vážně a pro které jsi velký vzor?
Vzkázal bych, že tvrdá dřina se vyplatí. Protože tvrdá dřina porazí i talent! Ať makají naplno a nevzdávají se!