Na Vysočině kují 15,6kilogramovou medaili. Vítěz zimního vytrvalostního závodu si ji ale domů neodnese

V Želivě se 5. prosince uskuteční nový zimní vytrvalostní závod Last Man Standing Run Vysočina. Téměř 150 přihlášených běžců se bude každou hodinu znovu vydávat na 6,7 kilometru dlouhý okruh. Ti nejvytrvalejší mohou pokračovat až 24 hodin. Pro závod mezitím vzniká ručně kovaná železná medaile o hmotnosti 15,6 kilogramu. Vítěz si ji ale domů neodnese. Jeho jméno na ní zůstane navždy.

Když organizátor Martin Jelínek viděl, jaký zájem jeho původně komorní závod vyvolal, začal přemýšlet nad tím, co po prvním ročníku zůstane. Nechtěl trofej jen pro jednoho vítěze, ale symbol, ke kterému se bude závod v dalších letech vracet.
Oslovil proto umělecké kováře na Vysočině. Z několika nabídek a návrhů vybral jeden, který se právě mění ve skutečnost.

15,6 kilogramu železa, které zůstane v Želivě
Vzniká ručně kovaná medaile o hmotnosti 15,6 kilogramu, zavěšená na masivním řetězu a umístěná na vlastním podstavci.
„Nechtěl jsem objednat obyčejnou trofej z katalogu. Chtěl jsem poctivé řemeslo. Něco, co má skutečnou váhu, nejen v kilogramech, ale i v příběhu. Aby jednou lidé přijeli do Želiva, podívali se na tu medaili a viděli na ní jména těch, kteří dokázali něco mimořádného,“ vysvětluje Martin Jelínek.
Vyfotografovat se s medailí bude moci každý závodník i návštěvník. Sundat ji z podstavce ale bude smět pouze vítěz a několik předem určených osob. Ani vítěz si ji ale neodnese domů.
Po závodě kovář vyryje jeho jméno přímo do železa. Medaile zůstane součástí závodu a v dalších ročnících na ní budou přibývat další jména.
Nultý ročník je omezen na 24 hodin. Pokud všech 24 okruhů absolvuje více závodníků, organizátor chce ocenit všechny.
„Pokud to zvládne deset lidí, bude tam deset jmen. A mně to vůbec nevadí. Naopak. Každé jméno bude představovat člověka, který se dokázal znovu a znovu postavit na start.“

Proč má mezi vyvolenými místo právě Monika?
Kromě vítězů bude smět medaili z podstavce sundat pouze pět lidí: její autor, organizátor závodu, starosta Želiva, opat Želivského kláštera a první přihlášená závodnice. Tou je Monika, žena, která se do závodu přihlásila jako úplně první.
„Když jsem závod poprvé zveřejnil, měl jsem jen nápad. Žádné partnery, žádnou jistotu, že se někdo přihlásí. A najednou přišla první registrace. Monika. Někdo tomu uvěřil ve chvíli, kdy byl celý závod ještě na začátku. A to mi dodalo obrovskou motivaci.“
Monika proto dostane startovní číslo 1, které jí zůstane vyhrazené i pro všechny další ročníky. Její registrace má navíc symbolický význam. Přibližně 30 procent současných přihlášených tvoří ženy.
„Občas se mě někdo ptá, jestli je takový závod i pro ženy. Tak tady je odpověď. Úplně první člověk,
který se přihlásil, byla žena.“

Na startu se potkají začátečníci s ultramaratonci
Právě složení startovního pole organizátora překvapilo nejvíce. Přibližně třetina přihlášených plánuje absolvovat jeden až tři okruhy. Další třetina si chce zaběhnout zimní maraton a zbývající třetina míří na 18 a více kol, tedy na vzdálenost přes 120 kilometrů.
„Tohle je pro mě na celém závodě nejkrásnější. Na jedné startovní čáře bude stát člověk, který si chce poprvé vyzkoušet sedm kilometrů, a vedle něj zkušený ultramaratonec, který plánuje běžet celou noc. Každý má úplně jiný cíl. Ale oba budou součástí stejného příběhu.“
Pravidla jsou jednoduchá. Každou celou hodinu musí závodníci znovu vyběhnout na přibližně 6,7 kilometru dlouhý okruh. Kdo nestihne další start nebo se rozhodne nepokračovat, končí. Ti nejvytrvalejší mohou během 24 hodin absolvovat až 160,8 kilometru.

V 9:59 nastane ticho. Závod odstartuje klášterní zvon.
První start je naplánován na sobotu 5. prosince v 10.00 před Želivským klášterem. Organizátor chce ale už samotný začátek proměnit v okamžik, na který běžci nezapomenou. Minutu před startem požádá všechny přítomné o naprosté ticho.
„Žádná hudba, žádný moderátor, žádné povzbuzování. Jen lidé, kteří společně čekají. Představte si ten okamžik. Prosinec, zima, před klášterem stojí běžci a nikdo ještě netuší, kolik toho ten den zvládne. A pak zazní zvon.“

Právě úder zvonu Želivského kláštera odstartuje první okruh. Za hodinu se běžci postaví na start znovu. A pak znovu, dokud budou chtít a dokud budou schopni pokračovat. Do Želiva jsou zváni také diváci. Mohou povzbudit závodníky, prohlédnout si unikátní kovářskou medaili a být u zrodu nové sportovní tradice.
„Chtěl bych, aby jednou někdo přivedl do Želiva své dítě, ukázal mu tu obrovskou železnou medaili a řekl: Podívej, já jsem byl u toho, když to celé začínalo.“