Supervize může být pro pedagogy z Vysočiny významnou podporou v jejich náročné praxi

Centrum primární prevence DOK, které se dlouhodobě věnuje primární prevenci rizikového chování dětí a mládeže na jihlavských a pelhřimovských školách, cílí vedle žáků a studentů také na učitele, kterým nabízí různé formy podpory. Už několikátý rok běží v CPP DOK skupinová či individuální supervize, kterou mohou učitelé zdarma využít.

Dlouhodobě vnímají pedagogové nárůst náročných situací ve třídách kvůli inkluzu, covidu, příchodu žáků z Ukrajiny, velkému počtu dětí ve třídách a s tím související větší zátěží pro učitele. V odborné veřejnosti se čím dál intenzivněji diskutuje o nutnosti podpořit pedagogy v jejich náročné praxi, hledají se cesty a nástroje, jak na to. Supervize ale v tomto směru zůstává stále na okraji zájmu škol.

„Snažíme se proto školám nejen přiblížit pojem supervize, ale také zprostředkovat supervizi samotnou. Učitelům ze spolupracujících škol nabízíme zdarma účast na skupinové či individuální supervizi, setkání probíhá 1x měsíčně v prostorách CPP DOK, pod vedením zkušené supervizorky Martiny Přibylové. S nabídkou oslovujeme jak školní metodiky prevence, kteří ji předávají ostatním kolegům v pedagogickém sboru, tak přímo třídní učitele na preventivních programech, zejména při náročných situacích ve třídě,“ popisuje Romana Kubů, vedoucí služby Centrum primární prevence DOK.

V tomto kalendářním roce také poskytlo město Jihlava jako zřizovatel svým školám finance, které mohou čerpat právě na supervizi. Některé školy této možnosti využily a pro své pedagogy pravidelnou supervizi zavedly. U většiny škol ale tato příležitost zůstala bez odezvy.

„Původně jsem si myslela, že supervize je jakási kontrola. Už první sezení mě nadchlo. Získala jsem pohled na svůj problém z více úhlů, nabídla se mi nová řešení, co mě nenapadala nebo jsem je naopak vidět nechtěla. Někdy nás obklopují lidé, většinou přátelé, se kterými máme tendenci řešit situace či problémy stále stejně, potvrzovat si ten svůj náhled na situaci, svůj úhel pohledu. Při supervizi se mi otevřely nové úhly a směry řešení, které bych jinak neviděla. Myslím, že předpokladem k úspěchu je hlavně otevřenost a aktivita hledat řešení. Věřím, že pro ty, kteří rádi sdílejí a inspirují se, je to skvělá cesta,“ vysvětluje učitelka Jana Jarošová ze ZŠ Želiv.

„Na první setkání supervize jsem šla s obavou, že mě někdo odsoudí za to, jaké mám vnitřní pocity, že mi bude řečeno, abych raději ze školství odešla, ale vše bylo přesně naopak. Každé setkání pro mě bylo vždy přínosem a takovým jemným pohlazením po duši. Supervize mi přinesla možnost otevřeně si promluvit o všem, co mě tíží, a to v bezpečném prostředí. Nikdo mě nesoudí. Pomohl mi pohled zvenčí, „nastavení zrcadla“. Stanovila jsem si konkrétní cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout. Kde a na čem zapracovat,“ dodává učitelka Karla Malá ze ZŠ Rošického v Jihlavě.

„Před prvním setkáním jsem se obávala složení supervizní skupiny. Velký smysl mi dává sdílení mezi ostatními. Je skvělé, že setkání vede zkušená supervizorka a setkání se účastní podobně naladění lidé s chutí mluvit o problémech, zkušenostech atd. Ráda hledám nejrůznější cesty k seberozvoji a sebepoznání a myslím si, že toto je fajn možnost. I díky supervizi jsem si uvědomila, že můj pohled na věc nemusí být vždy ten jediný správný. Spolu s ostatními jsme hledali jiné cesty řešení problémů. I když mi supervize nedá rychlý a snadný návod na vyřešení problémů, přináší mi radost a novou energii pro mou práci,“ svěřuje se Šárka Kosinová ze ZŠ Demlova Jihlava.

Z uvedených odpovědí vystupují zejména dvě skutečnosti. „Rozhodnutí účastnit se supervize bylo spojeno s nemalými obavami, které účastníci museli překonat. Zároveň však osobní zkušenost ze supervize hodnotí velmi pozitivně. Vnímají ji jako přínosný a důležitý nástroj, který jim dokáže pomoci v jejich náročné práci a který proto opakovaně využívají. Mnohé z jejich počátečních obav se přímým zážitkem supervize rozptýlily a navzdory vnějším překážkám vidí v zavedení supervize do školy smysl.
Velkou pomocí pro šíření tohoto podpůrného nástroje může být i sdílení zkušeností pedagogů, pro které se už supervize stala vítanou pomocí a prokazuje jim dobrou službu,“ uzavírá Romana Kubů.