Šťastné děti z bílé jurty z lesního klubu Vlčí mák

Jediný brodský lesní klub Vlčí mák funguje už druhým rokem. Třináct dětí má základnu v jurtě na okraji města a většinu času tráví venku v přírodě. Noví Máčci se můžou přidat i během roku, několik volných míst je i teď.

Bílá jurta na louce v ulici U Vítků v Havlíčkově Brodě svítí v zelené trávě a od proutěného plotu se ozývá výskání dětí. Zrovna si postavily přízemní opičí dráhu z prken a zkoušejí na ní rovnováhu. Průvodkyně Pavla na spontánní dění dohlíží a občas usměrní příliš odvážné kousky. Děti jsou plně zabrané do hry a rodiče, kteří je přijeli vyzvednout, s potěšením sledují malé dobrodruhy.
„Klasické školky hodně využívají moderních technologií a já toho nejsem v tak nízkém věku zastáncem. Líbí se mi, když děti využívají ke hraní to, co stvořila příroda,“ vysvětluje třicetiletá Gabriela, proč pro svou dceru vybrala Lesní klub Vlčí mák.
„Tady si děti uvědomí, že radost vzniká z maličkostí, které se nemusí kupovat. Že nepotřebují mít moderní hračky a předhánět se, kdo jich má víc.“ Její předškolní dcera chodí do jediného brodského lesního klubu už druhým rokem. „Je tu maximálně spokojená, denně se do klubu těší a vidím, jak je šťastná, když může trávit spoustu času venku.

Jedna ze zakladatelek lesního klubu Vlčí mák Alena Bubelová, je tu dnes taky v roli průvodkyně. Dopoledne s dětmi vyráběla ozdoby z ledu a přírodnin, teď jim dává prostor, aby hru vytvářely samy. „Vždycky jsme tu s dětmi dvě, celkem sem v současnosti chodí třináct dětí, některé jen na část týdne,“ popisuje Alena Bubelová.

„Ráno se s dětmi scházíme od půl osmé, zahajujeme den ranním kruhem, kde se přivítáme písničkou. Denní program pak vychází z přírodního rytmu, s dětmi tvoříme, hýbeme se, hrajeme si, rozvíjíme předškolní dovednosti a pozorujeme přírodu. Chodíme ven za každého počasí a délku pobytu venku přizpůsobujeme aktuálnímu rozpoložení dětí,“ vysvětluje, jak to ve školce obvykle chodí. Čas od času děti navíc vyrážejí na celodenní výpravu mimo Havlíčkův Brod a nebo třeba na dílničky do místního muzea. „V téhle chvíli máme ještě několik volných míst, přibíráme děti i během roku. Nabízíme možnost začít chodit na zkoušku, přijít se jen tak podívat, případně může rodič zůstat první dny delší dobu a nemusí tu dítě nechávat samotné.“

Dalším z rodičů malých Máčků je i čtyřicátník Josef. „Zkusili jsme klasickou kamennou školku, ale nebylo to ono. Děti neměly možnost přes den dostat energii ven a jakmile přešly práh školky, byly jak utržené ze řetězu. Tady je to naopak: dcera se ve Vlčím máku vyřádí a přitom vidím, že tady panuje řád. Jenom nespočívá v tom, že by děti musely sedět a být úplně potichu. Stačí možnost přirozeného pohybu a kreativních nápadů, kterými zdejší průvodkyně srší.“

Skladba rodin, které svoje děti do Vlčího máku posílají je různorodá: jsou to řemeslníci , úředníci i intelektuálové. „Lesní klub je vhodný pro každou rodinu, která má ráda přírodu, respektující výchovu a hledá individuální přístup,“ shrnuje Alena Bubelová. „Zda pobyt v lesním klubu zvládne dítě, záleží hlavně na rodičích a jejich stylu života: třeba na tom, zda jim nevadí, když se dítě ušpiní od bláta. Z naší zkušenosti stačí správné oblečení a děti si pobyt venku užijí a jsou čím dál míň nemocné.“