Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Senát ocenil rodáka z Malče

/
/
/
264 Zobrazení



V úterý 16. ledna, den po výročí sto prvních narozenin Josefa Kalvody, historika a politologa, rodáka z Malče u Chotěboře, převzala jeho neteř Jitka Zemanová na půdě Senátu Cenu Václava Bendy. Tu uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. V tomto případě za Kalvodův celoživotní příspěvek k boji za demokracii a proti komunismu, totalitě.

Josef Kalvoda se narodil 15. ledna 1923 v Malči u Chotěboře, po druhé světové válce vstoupil do Československé strany lidové, stal se aktivním funkcionářem na okresní a krajské úrovni. Věnoval se především vzdělávání mládeže. Za obranu lidoveckých poslanců na Vysočině a další jeho aktivity ho 15. března 1948 zatkla StB a do července ho držela ve vazební věznici v Kutné Hoře, kde pobýval přesně sto let po svém krajanovi, Karlu Havlíčku Borovském.

Před soudním procesem, který měl být na podzim, byl propuštěn, ale už 9. listopadu utíká do americké zóny Německa, kde okamžitě zakládá v uprchlickém táboře Murnau Sdružení katolické mládeže v exilu, spoluzakládá Svatováclavskou župu Orla v exilu a místní odbočku ČSL v exilu. Z Německa odchází v roce 1949 do Norska, kde až do roku 1951 pracuje jako zemědělec a zdravotní ošetřovatel v Norsku, zakládá norské odbočky československé Cyrilometodějské ligy, Svatováclavské župy Orla v exilu a ČSL v exilu. V únoru až srpnu připravuje k vydání jako šéfredaktor časopis Čechoslovák v Norsku, 15. listopadu připlouvá do Spojených států amerických.

První roky ve Spojených státech cestuje, pracuje jako zdravotní ošetřovatel a dělník-nástrojař a učí se jazyk. V roce 1953 spoluzakládá české Křesťansko-demokratické hnutí v exilu a stává se jeho místopředsedou, publikuje pod pseudonymem Josef Doubravský v chicagském Katolíku na pokračování historicko-autobiografickou esej o únoru 1948 Železná opona padá.

Od roku 1954 studuje na státní univerzitě v New Yorku (The State University of New York) při zaměstnání politologii a historii, po získání bakalářského titulu pokračuje ve studiu na prestižní Kolumbijské univerzitě v New Yorku (Columbia University in the City of New York).
V roce 1956 uzavírá manželství a získává občanství Spojených států amerických, jeho žena Anastasia je naturalizovaná Američanka lotyšského původu. Po získání magisterského titulu nastupuje v září 1958 pedagogickou dráhu jako vysokoškolský profesor, odborný asistent historie a politologie na St. Joseph´s College v Hartfordu. V roce 1960 získává doktorský titul (Ph.D.) ve svém hlavním oboru politologii a rok nato nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v San Diegu, kde získává stupeň associated professor. V roce 1966 nastupuje jako profesor historie a politologie na univerzitě v New Orleans.

Od padesátých let publikuje, věnuje se československé historii, exilu, studiu komunismu v Evropě a Latinské Americe. Od roku 1964 a téměř do konce života přispívá pod vlastním jménem do českých exilových novin a časopisů, Hlasy Čechů a Slováků v Austrálii – Blacktown/Austrálie, Národní politika – Mnichov, Naše Hlasy – Toronto, Nedělní Hlasatel – Chicago, Zpravodaj – Chicago.

V červenci a srpnu 1968 navštěvuje po dvaceti letech prožitých v exilu Československo a také Sovětský svaz, týden před invazí ale rodnou zemí na další dvě desetiletí opouští.

Od šedesátých let, kdy vstoupil do Republikánské strany, podporuje ve volbách americké prezidenty, v osmdesátých letech se stává poradcem amerických federálních vlád. Díky tomu také může po celou dobu studovat ve federálním archivu, ale také v dalších archivech světa a spolupracuje i s historiky za Železnou oponou.

V roce 1978 publikuje v newyorském nakladatelství University Press of America své první stěžejní dílo Czechoslovakia´s Role in Soviet Strategy (Role Československa v sovětské strategii), pro velký zájem kniha vychází ve třech vydáních.
V roce 1984 obdržel osobní děkovný dopis od prezidenta Ronalda Reagana za pomoc při prezidentské volební kampani.
V roce 1986 vydává v nakladatelství East European Monographs, Boulder své nejrozsáhlejší historiografické dílo, knihu Genesis of Czechoslovakia (Geneze Československa) o souvislostech vzniku československého státu v roce 1918.
V 90. letech se vrací několikrát do vlasti, pomáhá lidové straně a jejím politikům, především Josefu Luxovi. Plánuje česká vydání svých knih, zprvu sám, později v nakladatelství Dílo Kladno díky spolupráci s historikem Janem Cholínským, který se věnuje Kalvodovu odkazu a dílu dodnes.

Při příležitosti stého výročí narození se v roce 2023 uskutečnila na Vysočině celá řada akcí na připomínku osobnosti Josefa Kalvody, vedle přednášek Jana Cholínského to byla především dvoudenní mezinárodní konference v Chotěboři a v Malči, během níž byla na zámecké zdi naproti Kalvodovu rodnému domu odhalena pamětní deska. Koncem října se pak uskutečnil v Chotěboři první ročník Podzimní školy Josefa Kalvody pro zájemce o historii a politologii, která by měla každoročně jméno významné osobnosti regionu připomínat.
V loňské roce také vyšel druhý svazek Kalvodovy Sovětizace Československa, rozsáhlé publikace, která kromě knihy Role Československa v sovětské strategii obsahuje také další Kalvodovy práce na toto téma a texty Kalvodových kolegů.

Záznam slavnostního předání Ceny Václava Bendy.

  • Facebook
  • Twitter