Matěj František Prosecký novým ředitelem TATRA Muzea a Veterán TATRA klubu Bystřice nad Pernštejnem
Depozit TATRA Muzeum a Veterán TATRA klub Bystřice nad Pernštejnem má nové vedení. Pomyslné otěže přebral po svém dědovi Matěj František Prosecký. Prostředí plné veteránů značky Tatra zná už od malička, v rozhovoru přiblížil novinky v muzeu a akce na letošní rok.
V muzeu jste prožil celé dětství, co se nejvíc za ty roky změnilo?
Nejvíce se změnily asi výstavní prostory. Ze začátku jsme začínali s hlavní budovou, kde je umístěna většina exponátů, a s jednou venkovní halou, ve které se nachází převážně vojenská technika. Nyní máme navíc přistavěné mezipatro, kde je umístěno několik motocyklů a dva malé fiaty. V prostoru zvaném krokodýliště jsme také otevřeli novou expozici nákladních a užitkových strojů.
Nyní jste se stal předsedou klubu, ale na provoz jistě nejste sám, kdo všechno se o muzeum stará? Největší podíl má náš kamarád a soused Jarda Dostál mezi přáteli zvaný Campík. Po celou dobu trvání našeho muzea v Bystřice nad Pernštejnem je nedílnou součástí i babička – Vlaďka Prosecká. A pak dále naši věrní kamarádi – Libor, Fanda, Dušan, Karel, všichni Míšové, Jana s Petrem, David, Lukáš, Mahlovi, Lucka, Inka, Věrka, Jitka, Eva, kluci ze Slovenska, Pavlík zvaný Krteček s Milanem zvaným Blondýna, Máca,… to jsou naši nejvěrnější, bez kterých by to vážně nešlo.
Bylo někdy období, kdy jste si říkali, že to nepůjde takhle dál a muzeum budete muset zavřít?
Ne, takové období jsme naštěstí neměli. I když to během covidu bylo náročnější, nikdy jsme neztratili naději ani elán pokračovat dál. Naopak nás to spíš utvrdilo v tom, že má smysl v práci pro muzeum pokračovat a udržet ho při životě. Ale po nečekaném odchodu dědečka jsme někdy propadali vzteku, smutku, bezmoci, ale tím, že je to vlastně celoživotní práce, tak pokračujeme dál s novými nápady a vizemi.
Máte připravené pro letošní sezonu nějaké novinky?
Každým rokem vymýšlíme sezónní výstavu. Na tento rok jsem vybral téma – Auto Moto doplňky a náhradní díly. A aktivně muzeum rozšiřuji o historické velocipedy, které sbírám od doby, kdy nečekaně zemřel dědeček – František Prosecký.
Na co se mohou těšit návštěvníci letošního Memoriálu?
Návštěvníci se mohou těšit na tradičně bohatou účast historických automobilů a motocyklů, besedu s panem Petrem Hošťálkem i doprovodný program pro veřejnost. Každoročně se snažíme, aby se na Memoriálu objevily nové a zajímavé stroje, které u nás ještě nebyly k vidění. Atmosféra celé akce je hlavně o setkání lidí, které spojuje vztah k historické technice.
Motocyklový závodník Ivo Kaštan u vás parkuje svůj legendární Dakarský pitbike, popište našim čtenářům, o jaký stroj se jedná a jaký je jeho příběh.
Jedná se o Hondu Rahier Mk2 z roku 2009. Je to patrně jediná Honda postavená ve Velkém Meziříčí. Zároveň se jedná o nejmenší motocykl, který se kdy účastnil Rallye Dakar a to v roce 2010… pro více faktů a zajímavostí se přijďte podívat osobně k nám do muzea.
Kdybyste měl vyzdvihnout jeden unikát, který stojí za to vidět, co by to bylo za stroj?
To se asi nedá jednoznačně určit. Pro nás jsou to totiž unikáty všechny a každý z těch strojů má svůj vlastní příběh, historii a kouzlo. Nejde jen o jejich technickou hodnotu, ale hlavně o vztah, který k nim máme.
Který exponát je u vás nejstarší?
Mezi automobily je nejstarším exponátem Tatra 43. Jedná se o hasičský speciál pro šestnáct hasičů, který byl v roce 1928 postaven pouze v jediném kuse. Z kategorie motocyklů je nejstarším exponátem francouzské motokolo ALCYON z roku 1927. A z řad jízdních kol je to kolo zn. Graziosa Chainless z roku 1898 v předrenovačním stavu.
Je někdo, komu byste chtěl poděkovat?
Určitě ano. Velké poděkování patří mému předchůdci ve funkci předsedy, Michalu Neterdovi, kterého jsem po svých 18. narozeninách vystřídal. Děkuji mu také za to, že převzal vedení klubu v pro nás velmi těžké chvíli po náhlém úmrtí mého dědečka a pomohl udržet chod klubu i muzea v období, kdy to bylo nejnáročnější.
Zároveň bych chtěl poděkovat všem současným, minulým i budoucím členům Veterán Tatra klubu Bystřice nad Pernštejnem, rodině, přátelům, kteří se na chodu muzea podílejí ve svém volném čase. Bez jejich pomoci, podpory a nadšení pro veterány by to celé nemohlo fungovat. A nesmím opomenout také bystřické městské muzeum a infocentrum – díky za vaši přízeň.
