Proti Němcům za jakoukoli cenu. Pilot z Brodu zvládl desítky náročných akcí, pak nepřežil cvičný let

Jan Laška byl obyčejný mladý muž. Rád hrál fotbal, po večerech stavěl modely letadel a po dvacátých narozeninách mu přišel povolávací rozkaz na vojnu. Jenže právě během vojenské služby se dostal k letectvu, a navíc se psal rok 1938. S mnichovskou dohodou ani s pozdější okupací se nesmířil. A rozhodl se, že svůj život zasvětí porážce Německa a obnově Československa. Ani jednoho se však už nedožil…

Jan Laška se v někdejším Německém Brodě narodil v roce 1914. Učil se výborně. Bez obtíží zvládl tamní obchodní školu i vyšší hospodářskou školu v Čáslavi. Měl navíc i spoustu zájmů. Byl skautem a sokolem, za havlíčkobrodský oddíl hrál fotbal a po večerech se svým otcem slepoval modely letadel.

V roce 1936 nastoupil na povinnou vojenskou službu. Služba u armády se mu líbila. Především proto, že se mohl věnovat svému oblíbenému létání. Při mobilizaci věřil, že se v československé uniformě bude moct postavit nenáviděným nacistům.

Jenže se mýlil. Po mnichovských událostech musel tehdy čtyřiadvacetiletý mladík z armády odejít. Když o necelého půl roku později torzo samostatné republiky obsadil wehrmacht, Laška se rozhodl, že to tak nenechá.

Navázal kontakt se svými přáteli, kteří se hned po okupaci přidali k odboji, a už v květnu 1939 nedaleko od Ostravy tajně překročil protektorátní hranice a zamířil do Polska, kde se tehdy začínala formovat československá exilová armáda.

Další dvě kapitulace

Jenže ani v Polsku se Laška nacistům nemohl postavit. Aniž by československá jednotka zasáhla do boje, dostala na konci září 1939 rozkaz k evakuaci do Francie. Tam většina jejích vojáků vstoupila do tamní Cizinecké legie.

A příběh se opakoval. Opět následovaly měsíce plné náročného výcviku a příprava na očekávanou konfrontaci s wehrmachtem. Ta na jaře roku 1940 skutečně přišla. Ani tentokrát ale Laškova jednotka do bojů nezasáhla a v červnu ji čekal kvapný úprk do Velké Británie.

Na podzim rodák z Brodu vstoupil do tamního Královského letectva, opět podstoupil hodiny výuky i dlouhé cvičné lety a na začátku následujícího roku mohl poprvé ve své vojenské kariéře vzlétnout k ostrému bojovému úkolu.

Nutno říct, že Laška rozkazy plnil výborně. Pravidelně se například účastnil náletů na německé lodě, postupně s kolegy začal létat i nad německé území a bombardoval tamní města. Nebál se ani průzkumných letů, kdy často sám létal nad nepřátelským územím a zaznamenával například, kde jsou velké továrny nebo nádraží.

Klidnější práci odmítl

Jan Laška rychle stoupal vojenskou hierarchií. V roce 1943 ho jeho velitelé chtěli odměnit. Nabídli mu, že se může stát dopravním pilotem – jeho úkolem mělo být dopravovat různé typy letadel mezi Velkou Británií a Spojenými státy. Laška odmítl, chtěl i dál bojovat proti Němcům.

Jeho zatvrzelost se mu však nakonec stala osudnou. Bylo mu prakticky přesně třicet let, když v roce 1944 společně se svými krajany nacvičoval, jak budou podporovat své spolubojovníky při vylodění v Normandii. Podobných cvičných letů ve své kariéře absolvoval stovky. Jenže tentokrát přišla nečekaná náhoda.

Při nácviku o jeho stroj nešťastnou náhodou svým letounem zavadil jeden z jeho spolubojovníků. Obě letadla šla okamžitě k zemi. Laška se sice snažil dostat se nad pevninu a nouzově přistát. Se svým vážně poškozeným strojem ale zavadil o terénní nerovnost a následnou nekontrolovanou nehodu nemohl přežít.

Bylo 26. dubna 1944. Do uskutečnění Laškova snu – tedy německé porážky – tehdy zbýval prakticky přesně jeden rok…