Pokud zjistíte, že jste nakažení, určitě důsledně poslouchejte pokyny, radí sestřička z první linie!

Mnohdy pořádně nespí, nemají čas na oběd, dávají přednost před svou rodinou těm, o které se starají a i tak je málokdo ocení. Jejich směny jsou doslova nekonečné a během odpočinku chodí pomáhat, kde je potřeba. Tohle je teď život spousty sestřiček a doktorů ve většině českých nemocnic.

Začátek března změnil život mnoha lidem v České republice a zatím to na velkou změnu k lepšímu nevypadá. V nemocnicích doslova „v první linii“ bojují o naše zdraví a v posledních dnech i o naše životy, jednou z nich je i sestřička z Vysočiny, která pracuje v Praze a z pochopitelných důvodů nechce být jmenována. Podělila se o svoje zkušenosti z posledních týdnů a hodin.

Změnil se v posledních dnech nějak tvůj život, ať už pracovní nebo ten osobní?
Ano, můj život se v posledních pár dnech změnil, taky kdo by mohl říct, že se ho současná situace v naší zemi nějak nedotkla? U nás zdravotníků je to ale o maličko větší změna. Pracuji jako zdravotní sestra v největší fakultní nemocnici ve střední Evropě a situace zde ovlivňuje všechen zdravotnický personál. Vzhledem ke karanténním opatřením máme daleko více služeb (ne že do teď by jich nebylo dost), jsme psychicky i fyzicky vyčerpaní, chodíme domů unavení a se strachem, že něco přeneseme na své blízké. Lidi se nás často bojí, známí se nám vyhýbají, protože si myslí, že jsme nebezpeční. Na druhou stranu nám chodí denně desítky dotazů od lidí ohledně rad, jak se lidé mají testovat, jak se nenakazit, ohledně shánění dezinfekcí nebo roušek. Celkově je to pro nás teď náročné. Zároveň máme ale v okolí spoustu lidí, co si naší práce váží a vyjadřují nám podporu. Za to jim všem ze srdce děkuji.

Myslíš si, že nařízení vlády jsou správné?
Myslím si, že ano. V téhle situaci, ač je to těžké, by měli jít politické názory stranou a lidé by měli být poslušní. Když vláda řekne nikam nechoďte, tak prosím zůstaňte doma. Když řeknou noste ústenky, tak je prosím noste. Čím dříve to všichni pochopí, tím dříve všechno skončí. Nechápu proč lidi berou obchody s potravinami útokem, copak doma využijete 20 kg mouky?
Pokud nařízení nebudeme dodržovat, můžeme klidně dopadnout jako Itálie.

Jak to teď vlastně v Praze vypadá, stíhají nemocnice vše, co potřebují, nebo se pracuje v nouzovém režimu?
V Praze je teď takové centrum všeho vzhledem k počtu lidí, kteří se v Praze vyskytují. Musím ale říct, že lidé v Praze nařízení vlády poctivě dodržují, lidi bez roušky už skoro nepotkávám, a pokud jo, nosím u sebe vždy pár roušek, které ráda daruji společně s malou nádobkou desinfekce. Nemocnice se snaží ze všech sil, naše nemocnice teď nově bude ošetřovat pacienty s nejtěžším průběhem Covid-19. Celkově bude k dispozici 60 lůžek, z toho 20 lůžek s ventilací a 40 lůžek pro pacienty s oxygenoterapií. Zároveň naše nemocnice vyčlení 2-3 operační sály a jednu pooperační stanici.
Problém je s OOPP (osobní, ochranné, pracovní pomůcky), těch je stále akutní nedostatek, máme málo roušek, respirátory FFP 3 mají jen zdravotníci v tzv. první vlně, což jsou urgentní příjmy, pohotovosti, ORL, KARIM. Ale vážně si myslím, že jeden respirátor na osobu/den je málo.

Existuje nějaká dobrá rada, jak mají lidé postupovat v případě, že se obávají, že jsou nakažení? Mnohdy na ně internet chrlí spoustu informací, tak co je tedy správné?
Pokud máte příznaky koronaviru, telefonicky kontaktujte nejbližší odběrové místo pro odběr na koronavirus, prosím, za všechny lidi a zdravotníky především, nechoďte s příznaky do nemocnice mezi zdravé lidi, už vůbec do té nemocnice necestujte MHD.
Zůstaňte doma, zavolejte a ptejte se telefonicky na další postup. A buďte prosím trpěliví, linky jsou neuvěřitelně přetížené. Pokud vás cokoliv zajímá navštivte web Seznam.cz, který zřídil speciální stránku plnou informací o Covid-19. Jejich cílem je snížení přetížení linek.

Jaká je situace kolem ochranných pomůcek? Všechny obchody hlásí vykoupené roušky. Mají i doktoři dostatek, nebo nemocnicím chybí?
Jak sem už zmínila OOPP je velký nedostatek, ale situace se zlepšuje hlavně díky solidaritě lidí, kteří šijí roušky pro veřejnost i pro nemocnice, nejvíce ohrožení jsou teď nemocní lidé, zejména onkologicky nemocní a lidé užívající imunosupresiva, zejména pak ti, kteří mají například transplantované plíce. Tyto lidé nosili roušky i mimo nařízení vlády prakticky celoživotně, vždy, když přemýšlím nad významem roušek, vzpomenu si na kamarádku Ester, která už bohužel není mezi námi. Měla cystickou fibrózu a po transplantaci obou plic nedala bez roušky ani ránu. Byla by teď na nás všechny pyšná.

Pokud je nakažený umístěn do „domácí karantény“, jak by měl on sám a jeho okolí postupovat?
Pokud zjistíte, že jste nakažený, určitě důsledně poslouchejte pokyny, které dostanete. Velice důležité je uvést všechny, s kým jste byly v kontaktu a nic nezanedbat. Opatření každého jedince při nakažení jsou jiná, záleží hlavně na průběhu nemoci.

Máš ještě nějakou dobrou radu nad zlato, nebo přání jak se mají lidé k nemocničnímu personálu chovat?
Žádnou speciální radu nemám, jen bych chtěla říct, že všichni, kdo dodržujete nařízení a jste ohleduplní si zasloužíte obdiv, protože hlavně díky vám dokážeme dostat situaci pod kontrolu. Taky bych vám všem chtěla říct, ať si uvědomíte, že my zdravotníci to vůbec nemáme jednoduché a všechno, co děláme, děláme pro vaše zdraví a bezpečí. Děkuji všem, kdo si to uvědomují.

A my děkujeme všem zdravotníkům za práci, kterou dělají!