Pohádka o Červené Karkulce měla dobrý konec a to hned dvakrát

Zaplněná aula světelské akademie byla v úterý 21. ledna plná dětí, které si přišly poslechnout pohádku, a jejich rodiče přitom mohli přispět na dobrou věc.

V rámci předmětu Organizace volného času totiž učitelka Šárka Satrapová se svojí třídou připravila maňáskové divadlo. A jelikož se všechny děti moc těšily, následovalo jen krátké seznámení s danou problematikou chybějícího hospicu na vysočině a poté už nic nebránilo samotnému zahájení vyprávění.
Úvodního slova se ujal Michal Hájek, který tak dětem přiblížil, o čem vlastně pohádka bude. „Každý z nás byl malé dítě a alespoň většina měla, nebo dokonce má dodnes rádo pohádky. A kdo by neznal tu o neposlušné malé holčičce s červenou čepičkou, která se vydala za babičkou s košíkem plným dobrot. I když jí maminka varovala, ať nechodí přes lese a vezme to raději oklikou, tak holčička neposlechla.“
A tak i těm nejmenším dětem musí být jasné, že tak to občas bývá i ve skutečném světě. „Tak kdo z vás někdy neposlouchal maminku, ať zvedne ruku,“ nabádal na začátku pohádky vypravěč Michal Hájek. Většina dětí svojí ruku zvedla a sem tam se objevila i zvednutá ruka dospělého.
Poté se už rozhrnula opona a následoval klasický děj, doplněný o hudbu a někdy vybočující vtipné scénky. Na scéně se střídal jeden maňásek vedle druhého a všechny děti bedlivě sledovaly, co se na scéně bude dít. Všechny loutky pro představení si vyráběli sami studenti právě v rámci školní docházky. S výrobou kulis jim pomáhali studenti v truhlářské dílně a závěsy, které visely po stranách, donesla sama paní učitelka ze svého obýváku. „Příprava celé akce trvala několik měsíců a hodně nás to bavilo,“ prozradila Šárka Satrapová. „Bohužel předmět máme pouze dvakrát týdně a na přípravu takového divadla je to prostě málo. Všichni jsou ale šikovní a dnes se představení hrálo třikrát a pokaždé se to povedlo,“ doplnila ještě Šárka Satrapová. Že se bude jednat o benefiční akci, si vymysleli hlavně sami studenti a po dohodě s Janou Novotnou, se rozhodli, že celý příspěvek půjde právě na pomoc projektu Mezi stromy a pro Spolek pro výstavbu lůžkového hospice na Vysočině. Protože Vysočina takové zařízení nemá a určitě by ho spoustu lidí uvítalo. Na samotné pohádce, která měla samozřejmě dobrý konec, se podílelo čtrnáct studentů a paní učitelka.