Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Pilot z vesnice u Brodu se roky účastnil náletů, zemřel rok před koncem války

/
/
/
996 Zobrazení

25. červen 1942. Pilot stíhačky britského letectva Josef Stránský shazuje bomby na německé město Brémy. V tom jeho stroj zasáhne protiletecký kanón wehrmachtu. Stránského stíhačka hoří, statečný pilot se však v pořádku vrátí do Anglie. Strach nemá, na nebezpečí je zvyklý. O dva roky později už ale rodák z Havlíčkovy Borové u Havlíčkova Brodu podobné štěstí mít nebude.

Josef Stránský se narodil těsně po začátku první světové války v rodině zemědělců. V rodné Havlíčkově Borové na přelomu dvacátých a třicátých let navštěvoval obecnou i měšťanskou školu – tu dokončil v roce 1934 v nedaleké Chotěboři.

Poté velmi krátce pracoval jako dělník v továrně na zpracovávání kovů. V roce 1935 pak nastoupil na vojnu u jezdeckého pluku v Pardubicích. A služba u armády ho pohltila. Ještě během základní služby nastoupil na důstojnickou školu a pak se přihlásil také na Vojenskou akademii.

V roce 1938 také absolvoval základní letecký výcvik. To už se však problémy první Československé republiky stupňovaly. V září – po vyhlášení všeobecné mobilizace – se Stránský přesunul do Brna. V tamní bombardovací letce byl připraven hájit stát před německou agresí.

Přišla ale Mnichovská dohoda a válka tak nenastala. Zatím. Stránský u armády zůstal i v době takzvané druhé republiky. Na začátku března 1939 dokonce povýšil – nadřízení ho jmenovali pilotem vícemístných letounů.

Do Polska
Brzy poté ale přichází definitivní kapitulace a s ní také okupace Čech a Moravy. Stránský sice ještě pár měsíců v protektorátu zůstal, na začátku července však území svého rodného státu opustil a nedaleko Ostravy přešel hranice do zatím svobodného Polska. Tam se také – nedaleko od Krakowa – přihlásil do vznikající československé jednotky.

Ani do obrany Polska se však rodák z Havlíčkovy Borové nezapojil. Hned v červenci totiž lodí odcestoval do Francie. Tamní armáda ho rychle přijala do cizinecké legie, a tak se Stránský mohl začít učit ovládat francouzské stíhačky. V červnu 1940 byl opět připraven zapojit se do boje. Sloužil tehdy na letecké základně v Toulouse. Jeho velitelé mu ale po napadení země Německem znovu nedovolili vzlétnout. V červnu proto Francii spolu s dalšími československými vojáky opustil a zamířil do Anglie.

Tam ho zase čekaly dlouhé měsíce plné studia teorie i praktických testů – musel se totiž naučit ovládat další typ stíhaček – tentokrát šlo o stroje, které používala britská RAF.

Do boje Josef Stránský poprvé zasáhl v červenci 1941. A pak už si takřka neodpočinul. Účastnil se náletů britského letectva na Kolín nad Rýnem, Hannover, Frankfurt, Hamburk, Berlín, Rotterdam i řadu dalších měst. Šlo o mimořádně náročné akce, na jaře 1942 měla Stránského jednotka tak velké ztráty, že několik týdnů dokonce ani nemohla zasáhnout do boje.

Požár v kabině
I rodák z Havlíčkobrodska měl v červnu 1942 štěstí. Jeho letadlo při náletu na Brémy zasáhla střepina z protiletecké střely. Stránský desítky minut bojoval s požárem v kabině i s tím, že mohl k návratu použít pouze jeden motor ze dvou. Nakonec však šťastně přistál na domovském letišti v Anglii.

V létě 1942 se Stránský začal zaměřovat také na bombardování jiných cílů než pouze měst. Útočil na továrny, železniční uzly nebo mosty. Hlídkoval také nad mořem u Britských ostrovů. Tam se mu také povedlo zničit přinejmenším jednu německou ponorku. Kromě toho také začal školit nováčky, kteří chtěli vstoupit do britského letectva.

Nebylo žádným překvapením, že se elitní pilot, kterým Stránský bezpochyby byl, zapojil také do podpory vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Právě postup spojenců Francií se mu však nakonec stal osudným. V noci z 20. na 21. července 1944 totiž měl Stránský náletem na významnou silniční křižovatku podpořit jednu z operací pozemních vojsk. Z této cesty se však nikdy nevrátil.

Jeho velitelé ho nejdřív pohřešovali, brzy však spojenečtí vojáci našli jeho zničenou stíhačku. A v ní byl také Stránský – bez známek života. Rodák z Vysočiny byl po válce in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána, po sametové revoluci ho pak armáda povýšila dokonce na plukovníka.

Památku Josefa Stránského připomíná malá expozice v Památníku Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové.

  • Facebook
  • Twitter