Novinářka: Žena se v žurnalistice musí obrnit větší tvrdostí a odhodlaností

Rok 2020 odstartoval novou éru zejména v oblasti školství. Odhalil jeho silné a slabé stránky, ale především rozvířil debatu na téma kvality vzdělávání. Na Letní žurnalistickou školu zavítala redaktorka Deníku N Adéla Skoupá, která se věnuje otázkám nejen českého školství. V jakém stavu se nachází čeští žáci po zkušenosti s distanční výukou? S čím se setká žena pracující na pozici žurnalistky? A je pro žurnalistiku ještě pravda prioritní?

Proč jste přijala pozvání na Letní žurnalistickou školu (LŽŠ)?
Jako Deník N jsme dostali nabídku promluvit o nějakém tématu, kterému se věnujeme, a vybrali jsme si zrovna projekt o školství, protože to je aktuální záležitost. Pandemie školství hodně poznamenala a my dělali různé průzkumy mezi rodiči, což jsme chtěli prezentovat. Jsem na LŽŠ poprvé a působilo to tady na mě opravdu příjemně. Publikum bylo zvídavé a pokládalo chytré dotazy. To je radost přednášet na takové akci.

Více než rok se žáci učili formou distanční výuky, při níž museli v mnohem větší míře zapojit vůli, osobní disciplínu a schopnost pracovat s časem. Jak se s tím podle Vás učitelé vypořádali?
České školy jsou hodně individuální. Školský systém je decentralizovaný, takže ho nelze zobecňovat, protože vždy záleží, na jaké škole dítě bylo. Já si však myslím, že někteří učitelé k té výuce přistoupili naprosto skvěle, jak jsem sledovala třeba na různých učitelských skupinách, kde si pedagogové mezi sebou sdíleli náměty a různé nápady, jak školáky zaujmout. Natáčeli třeba různá pohádková videa, takže určitě byly případy nadšených učitelů, často zároveň skautských vedoucích. A pak zřejmě byli učitelé, kteří si s tím ze začátku neuměli poradit, byla to pro všechny úplně nová situace.

Středoškoláci nemohli půl druhého roku získávat moc nových zkušeností a následně se třeba správně rozhodnout pro vysokou školu. Nemyslíte si, že tam bude dost studentů, kteří si zvolí špatný obor?
Myslím si, že je to dobrá poznámka k zamyšlení, protože české školství moc neumožňuje měnit studentům své zaměření. Často musí člověk studium na škole i ukončit, aby začal nějaký nový obor, pokud zjistí, že ta první volba nebyla úplně vhodná. I když možná jim to téma přinese právě pandemie, protože například poměrně roste zájem o studium na zdravotnických školách nebo i pedagogických.

Máte srovnání se zahraničím?
V zahraničí to naopak mají některé fakulty na prestižních univerzitách tak, že je tam několik let nejdříve takové obecnější vzdělávání, aby si student zjistil, co ho zajímá a pak se následně podle toho přihlásil na další kurzy. Nevylučuji tedy, že bude po tomto pandemickém roce nějaké množství studentů, kteří budou déle hledat, co je zajímá a jak se následně uplatní.

V poslední době se hodně řeší gender a rovnoprávnost. Jakou mají podle vás žurnalistky v České republice pozici? Stačí se podívat do vedení různých redakcí, ve většině případů tam stále sedí muži, takže je to hezky ilustrované na tomto případě. Pořád převládá v médiích mužský pohled na věc, ale mám pocit, že se to dost mění a spousta mužů si uvědomuje, že některá ženská témata třeba nejsou tolik vidět, nejsou podřadná a mají stejnou váhu jako ta, dejme tomu, mužská.

Jak to vnímáte vy osobně?
Ale nechci takto generalizovat, protože nevnímám svět jako mužský a ženský. Když však jako žena novinářka přijdu na rozhovor za nějakým starším mužem, tak mi je i společně s mým mladým vzezřením z jeho strany dáváno najevo, že si mě třeba tolik neváží, jako kdyby tam přišel starší muž, kolega. Ale to je opravdu věc, kterou nezměním. Jde o něco, s čím se setkávají i moje kolegyně, hlavně ze strany různých politiků, čelí více různým urážkám, posměškům. Když je v žurnalistice žena, musí se často obrnit větší tvrdostí a odhodlaností, protože je křehčí.

Máte zkušenost s Hospodářskými novinami a Aktuálně.cz. Jak byste tato dvě média porovnala s Deníkem N, kde nyní působíte?

Když člověk přijde do Hospodářských novin nebo Aktuálně, tak se před ním otevře velký mediální dům sídlící v tovární hale, dejme tomu korporátnější. Zatímco redakce Deníku N je jedno patro v centru Prahy a je to vznikající redakce. Liší se to rozhodně atmosférou. Hospodářské noviny mají dlouhou tradici, je kladen velký důraz na pečlivost editorů, až absolutní objektivitu a neutrálnost. Jsou tam zavedenější editorské postupy, které jsou trochu rigidnější než třeba v Deníku N, kde nás je větší poměr autorů než editorů. Tím pádem práce Deníku N stojí více hodně autorské invenci, na svobodě autora, s jakým tématem přijde, jakým způsobem ho zpracuje.

Jak to vnímáte autorsky?
Pro mě jako autorku je to možná pestřejší práce, jelikož mám hodně ráda reportáže a mám více možností například vyjíždět do regionů. I díky tomu, že je nás v redakci více.
V Hospodářských novinách byla malá skupinka tvořící domácí tým, na kterou byl kladen velký tlak, protože musela plnit noviny. Ale od kolegů vím, že se začíná měnit proces práce.
Na prvním místě je web a na druhém papír. V Hospodářských novinách přichází hodně změn, takže se poměry možná změnily.

Co byste doporučila začínajícím žurnalistům?
Ať se hlavně nebojí, snaží si budovat přirozené autorské sebevědomí, najít si téma, které je baví. To je, myslím si, velmi klíčové. Může to trvat i několik let, já třeba taky nejsem úplně tematicky vyhraněná, což mi vyhovuje. Také bych jim doporučila, aby nepodlehli rychlosti dnešní doby a byli více pečliví, protože to je z mého pohledu komodita, která je v dnešní žurnalistice čím dál cennější. Doba je zrychlená, spousta informací se objevuje na sociálních sítích, takže je velmi snadné sestavit článek od stolu jen z toho, co na ně někdo napíše. Já si ale myslím, že nic nemá nad ten prožitek, kdy člověk vyjede na místo, baví se tam s lidmi a dokáže přinést daleko kvalitnější materiál.

Znamená to tedy, že práce na článku ztratila hloubku a žurnalista se už tolik neponoří do bádání?  
Mám takový pocit, že dnešní média k tomu směřují. Je to kvůli sociálním sítím, jelikož tam se informace objevují velice rychle a člověk je už nemá čas ověřovat, což vede k tomu, že někdy vychází neověřené či neúplné informace. Z toho důvodu má dnes daleko větší význam hloubka, protože snaha dobrat se k pravdě je podstata žurnalistické práce. Ale bohužel to ne všechny redakce umožňují, jelikož jsou nastaveny na rychloobrátkové zprávy a na to, aby měly co největší zásah. Lidé z jiných částí redakce vidí novinařinu hlavně jako byznys.

Úvodní foto: Adéla Skoupá, redaktorka Deníku N, foto: Michal Mašek

Ema Zvolánková, absolventka Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského 2021