Miloval Habsburky a přátelil se s Borovským. Šlechtic od Brodu patřil i mezi nejlepší české zemědělce

Patřil mezi největší zemědělské odborníky, kteří v jeho době žili v celých Čechách. Až do smrti věrně podporoval Rakousko-Uhersko i jeho vládce z habsburského panovnického rodu. Zároveň se však roky přátelil s protirakouským buřičem Karlem Havlíčkem Borovským. Popsali jsme životní příběh všestranného muže – a zároveň dlouholetého vlastníka zámku ve Věži – Eduarda Krziwanka…

Eduard Krziwanek se narodil v roce 1799 v Jihlavě. Datum i místo jeho narození se však dozvídáme až z novějších listin. Konkrétně z dokumentů z roku 1831, kdy se Krziwanek oženil na středočeském zámečku Nový Stránov. O jeho předcházejícím životě nevíme téměř nic.

Minimum informací máme mimo jiné o jeho rodičích. Netušíme například, kdy nebo proč přišli do Jihlavy, ani kdy se z tohoto města rodina odstěhovala. Nejspíš to však bylo nejdříve na konci dvacátých let devatenáctého století. Víme totiž, že Krziwanek vystudoval jihlavské gymnázium.

Zbytek jeho života ale už dokážeme zmapovat poměrně přesně. Důležitý mezník nastal v roce 1836, tehdy totiž jihlavský rodák zdědil po své zesnulé matce zámek ve vesnici Věž.

Zemědělec-revolucionář

Prakticky ihned poté, co se tam nastěhoval, začal na statku, který k zámku náležel, používat doslova revoluční metody. Zavedl například později naprosto běžně hnojení kostní moučkou, vymýšlel také nové metody vaření piva. Jeho postupy se šířily nejprve do okolních statků a vsí a postupně je začala využívat většina zemědělců v celých Čechách.

Eduard Krziwanek patřil také mezi na Německobrodsku tehdy neobvyklou část šlechty. Mluvil většinou německy a byl takřka bezvýhradně loajální k vídeňskému habsburskému rodu.

Měl ale i pochopení pro jiné názory. Důkazem toho je, že se přátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Ten byl na věžském zámku častým hostem, dokonce tam pravidelně organizoval divadelní představení. Oba muži zůstávali přáteli i přesto, že se jejich životní postoje s postupujícími roky stále více rozcházely.

Poslance do Frankfurtu!

Krziwankova politická orientace se naplno projevila v revolučním roce 1848. Tehdy jako jeden z nemnoha českých šlechticů veřejně prosazoval, aby se zástupci českých zemí účastnili jednání takzvaného frankfurtského parlamentu, tedy orgánu, který měl pod německou záštitou sdružovat zástupce všech německy hovořících zemí (mezi něž tehdy německou optikou spadaly i české země).

Šlechtic ze zámku ve Věži byl za své aktivity obyvateli okolních měst i vesnic ostře kritizován, nejméně jednou se také místní lidé vzbouřili a proti Krziwankovi vytáhli. Ten s nimi však začal vyjednávat, a spor nakonec skončil smírem.

Ostatně, případné šarvátky by byly stejně zbytečné, protože frankfurtský parlament se v roce 1849 rozpadl a nikdy se ho už nikomu nepodařilo obnovit.

Paradoxem zůstává, že Krziwanek i po těchto událostech zůstal dobrým přítelem Karla Havlíčka Borovského. Mezi lety 1851 a 1855 ho dokonce několikrát navštívil ve vyhnanství v tyrolském Brixenu.

Obě rodiny navíc pojily i obchodní vztahy. V roce 1853 totiž Krziwanek společně s Havlíčkovým bratrem Františkem (a několika dalšími společníky) ve vesničce Květinov u tehdejšího Německého Brodu založil úspěšnou a prosperující firmu na lisování oleje.

Politikem

Zároveň po rozpuštění parlamentu ve Frankfurtu zůstal Eduard Krziwanek politicky činný. Ještě na konci čtyřicátých let byl poprvé zvolen do německobrodské městské rady a v roce 1861 vstoupil i do politiky celostátní.

Byl členem dnes už prakticky zapomenuté Strany ústavověrného velkostatku, tedy uskupení, které až do rozpadu monarchie v roce 1918 sdružovalo prakticky jen německy mluvící šlechtice loajální k vládnoucím Habsburkům.

Za zmíněnou stranu zasedal Krziwanek devět let – konkrétně od roku 1861 do roku 1870 – 
v Českém zemském sněmu. Mezi lety 1861 a 1865 byl také členem celorakouské Říšské rady, která sídlila ve Vídni.

Své veřejné aktivity musel rodák z Jihlavy začít postupně omezovat až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let devatenáctého století, kdy se zhoršil jeho zdravotní stav.

Opustil všechny své veřejné funkce a věnoval se už pouze odpočinku a péči o rodinný zámek a statek ve Věži. Eduard Krziwanek zemřel v červnu 1876 ve věku 77 let.

Jeho panství přešlo na jeho stejnojmenného syna. Ten však jak zámek, tak i k němu náležící polnosti v roce 1881 prodal rakouskému politikovi a právníkovi Antonu Waldertovi.