Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Kvůli karanténě místo hraní divadla šijí pro své diváky roušky

/
/
/
1347 Zobrazení



Věčně usměvavá a dobře naladěná herečka ochotnického divadla Marta Smékalová se také potýká s omezeními, která kvůli koronaviru jsou. Donedávna ještě rozdávala dobrou náladu z divadelních prken společně se skupinou Ochotníci z Novoměstska. Nakonec se veškerá představení musela zrušit a čeká se prozatím, co bude dál. To ale neznamená, že by herci nějak zaháleli, kdo umí šít tak šije roušky a rozdává je, kde jsou nejvíce potřeba.  

Kdys poprvé zaslechla slovo Koronavirus a co se od té doby razantně změnilo?
Poprvé jsem zaslechla tohle slovo ze zpráv, když propukla epidemie v Číně. Jako většina z nás jsem tomu nevěnovala pozornost, vždyť je to tak daleko… Politovala jsem je, ale vůbec by mě nenapadlo, jak rychle se tento problém dostane přes oceán, do Evropy, do Česka, do Podolí, do lékárny… 🙂 nechci to zlehčovat.

Co se změnilo?
Pro mě asi všechno. Můj muž je učitelem, takže denně místo v práci, sedí osm hodin u počítače a předává znalosti dětem formou prezentací a online výuky. Z toho pro mě vyplývá, že vařím teplé obědy. 🙂 Také naše dcery jsou doma. Dvě z nich mají před bakalářskou zkouškou, jedna má za chvíli maturovat. Ta nejistota je veliká a nepříjemná. Donuťte se učit, když nevíte, jestli budou zkoušky teď nebo v září. Takže i v tomto je to trochu boj, kdy je, jako matka, nutím do něčeho, co podle nich úplně nemá smysl :-). O víkendech necestujeme, s rodiči je kontakt také spíš telefonický. A to už vůbec nemluvím o své hmotnosti. Ta se také změnila. 🙂

O co všechno nakonec diváci díky karanténě přišli?
Diváci o nic v podstatě nepřišli. Naopak, dopřáli jsme jim roční přestávku, aby se na nás víc těšili. Příští rok je čeká premiéra přesunutá z letošního roku. A na co se máte těšit? Na představení Pane, vy jste vdova!

Herečka ochotnického divadla Marta Smékalová, archiv Marty Smékalové

Dokážeš si představit variantu hraní divadla v roušce?
🙂 🙂 🙂 Tak to určitě nedovedu! Tys nikdy neviděl, jaké grimasy na jevišti hážu? O to bychom nemohli diváky připravit! 🙂 🙂 🙂
K tomuto tématu se také vztahuje rozhovor, který jsem zaslechla v masně. Paní řekla, co chce, a prodavačka jí odpověděla: „Prosím?“ a tak se to zopakovalo asi třikrát. A když jsem se dostala na řadu já, tak mi ta prodavačka říká, od té doby, co nosíme roušky, jsem ohluchla. Víš, kam tím mířím, že jo? S rouškami bychom mohli hrát akorát pantomimu nebo balet 🙂 🙂
Děkuji za otázku, ta představa mě pobavila. 🙂

Na vašem Facebooku máte fotku, jak místo hraní šijete roušky, pro koho jsou a z čeho je šijete?
Tady to musím uvést na správnou cestu. 🙂 Když náš spolek začínal v Novém Městě na Moravě v roce 2014 začínal fungovat, tak jsme poprosili okolí, jestli nemají nějaká stará vyřazená bílá plátěná prostěradla. A od té doby se nám jich každý rok pár sejde. Malujeme na ně kulisy a vyrábíme z nich některé rekvizity do her. Ta fotka byla spíše takovým sdělením, že tentokrát prostěradla nebyla použita obvyklým divadelním způsobem, ale rozstříhali jsme je a ušili z nich roušky pro lidi, kteří neměli jinou možnost, jak si je honem obstarat. Šili jsme dva víkendy hned ze začátku karantény. Nápad přišel od naší paní sousedky, se kterou jsem se bavila na balkóně, že na ni zvonili sousedi, co mají dělat, že nemůžou ven a ona jim nabídla alespoň šátky. Tak jsme našili roušky a rozvěsili jsme je na sídlišti ve Žďáře nad Sázavou vchodech, kde je hodně seniorů nebo lidí s nějakými formami postižení. Co se ale týče množství ušitých roušek, existují lidé a organizace, kteří přispěli daleko více, než my. 🙂

Na co se nejvíc těšíš, až tohle celé drama skončí?
Protože studuji posledním rokem vysokou školu, tak napjatě sleduji, kdy nám ji otevřou, a my budeme moct složit státnice. Takže se těším třeba na to, že nějak důstojně zakončíme studium a nebudeme mít fotky z promocí v talárech a s rouškami na tvářích. 🙂 A na co se těším opravdu a co mi karanténa vzala? Možnost cestování. To je s mým manželem naše největší vášeň. Měli jsme veliké plány, ze kterých bohužel sešlo.

Je pro tebe někdo, komu bys chtěla v této těžké době poděkovat nebo něco vzkázat?
Komu bych chtěla poděkovat? To bude dlouhý výčet… Zdravotnický personál, hasiči, záchranáři, prostě všichni lidé, kteří se snaží co nejlépe plnit svou práci i s omezeními, jaká s sebou přináší tento karanténní stav. Ale asi bych využila možnosti a poděkovala personálu, který se stará o seniory. Nejen v zařízeních, která jsou pro ně přímo určená, ale i v jejich vlastních domovech. Naši senioři jsou ti, kteří čelí největšímu tlaku od médií, jsou izolovaní a samota, jak všichni víme, psychice nedělá dobře. Děkuji všem, kdo se snažíte, aby se naše nejstarší generace cítila co nejvíc komfortně. Jako skvělý nápad mi přišly videohovory, koncerty na ulici nebo i zavedení zvláštního televizního vysílání.

  • Facebook
  • Twitter