David Filip: Když ve třídě něco nefunguje, je důležité mít chuť a odvahu na tom s námi pracovat

Centrum prevence, které je přes dvacet let součástí Oblastní charity Žďár nad Sázavou, realizuje programy primární prevence v základních školách okresu Žďár nad Sázavou. Z počátku lektoři působili v rámci nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Ponorka. O tématech, která žáky aktuálně trápí a s nimiž se běžně setkávají, jsme si povídali s Davidem Filipem, vedoucím Centra od roku 2016.

Davide, jak se po čase několika lockdownů, které nás přetransformovaly do jiných zvyklostí a zbavily mnoha návyků a povinností, změnil svět mladistvých?
Svět se změnil pro nás všechny, takže se samozřejmě dotýká i světa mladších ročníků. Během lockdownu vzrostl čas strávený u počítače na úkor dalších aktivit, koníčků a zájmových kroužků, které nebylo možné realizovat. Svět se mění neustále. Covid jen zrychlil digitalizaci naší komunikace. Ale myslím, že potřeba se osobně setkávat a socializovat u dětí a mladistvých stále trvá.

S jakými obtížemi se děti a mladiství nejvíce potýkají?
Těch obtíží může být celá řada. V souvislosti se školním prostředím to může být hledání hranic, co mohu a nemohu. Část žáků je během covidu ztratila. Dlouhou dobu byli doma, kde se o prostor dělili maximálně se svými sourozenci a najednou se mají vrátit do velké skupiny žáků, kde nejde být pořád jen JÁ, ale musím umět dělat a hledat kompromisy. A na to navazují vztahy žáků ve třídě, kdy dlouhá doba odloučení mohla znamenat narušené vztahy mezi žáky. Jedni hledají cestu, jak komunikovat, jiní svým chováním negativně ovlivňují své okolí.

Dá se říci, že je tomu tak u všech žáků?
To určitě ne. Jsou žáci a studenti, kteří to těžké období zvládli výborně a fungují jako před pandemií. Jednoduše řečeno rychle se aklimatizovali a je jim dobře. Ale jsou tu děti, které jsou například uzavřenější, tišší a pro ty to je velmi těžké se vrátit po vice než roce do starých kolejí.

Jak mladým lidem mohou být nápomocni jejich rodiče?
Rodiče hrají velmi důležitou roli. Nejdůležitější je se svými dětmi mluvit o situaci a snažit se jim být nápomocni. Je hrozně fajn, když má dítě důvěru a při problémech se dokáže rodiči svěřit a tím se může už v zárodku zamezit velkým problémům. Pokud to jde, je fajn když má dítě pestrou paletu zájmů, která není postavená pouze na digitálních koníčcích, jakými jsou sociální sítě nebo hraní her, ale i na kreativitě, pohybu a sportování.

Nový školní rok je zde. Mohou k té socializaci žáků a zlepšení jejich komunikačních schopností a návyků pomoci i učitelé?

Učitel je v rámci socializace a třídního klimatu obrovsky důležitý. On je ten, kdo může zásadně pomáhat v budování dobrých vztahů ve třídě, a v případě problém, je on tím, kdo musí situaci řešit. Ale ani učitel to nezvládne sám a potřebuje k tomu participaci, jak s rodiči, tak žáky. Jeden bez druhého může těžko něco změnit.

V čem můžete být žákům přínosní i vy – lektoři Centra prevence?
Centrum prevence se snaží při práci se třídou přinášet nový náhled na situaci z perspektivy někoho z venku, kdo není každý den v přímé interakci s aktéry. Když škola řeší, že ve třídě něco nefunguje, kontaktují nás a my se snažíme pracovat se třídou tak, abychom dokázali najít cestu, která napomůže zlepšení komunikace či chování ve třídě.

Co myslíte, bude všechno jednoho dne takové jako dřív, třeba před dvěma lety? Dají se všechny ty nesrovnalosti časem společně napravit?
Nemáme kouzelnou hůlku. Vždy je to práce na delší čas, ale snažíme se najít tu nejvhodnější cestu. Někdy se to podaří velmi rychle jen tím, že třída dostane náhled na svoje chování a uvědomí si, co je špatně a proč je potřeba pracovat na zlepšení. A pak jsou případy, kde situace trvá delší dobu, a ne vždy se to podaří napravit na všech zmiňovaných rovinách. Třídní klima je živý organismus, na který pokaždé platí něco jiného. Nejdůležitější je mít odvahu a chuť s ním pracovat. Pak si myslím, že se dá zvládnout hromada dobré práce a dětem ve třídě je fajn.