Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Broďáci pomohli k výhrám nad Sověty. Za pár týdnů kvůli nim musel odstoupit Dubček

/
/
/
1306 Zobrazení



Jen málo sportovních utkání ovlivnilo život celého národa na desítky let. Hokejové vítězství Československa nad Sovětským svazem v březnu 1969 bylo ale výjimkou. Právě kvůli této výhře (a hlavně kvůli následným oslavám v ulicích) totiž v čele KSČ definitivně skončil Alexandr Dubček a začala ponurá éra normalizace. Na zmíněném vítězství se významně podíleli také čtyři hokejisté z Brodu…

Hokejové mistrovství světa v roce 1969 se hrálo ve švédském Stockholmu. A českoslovenští fanoušci ho vnímali hlavně jako možnost, jak se symbolicky pomstít Sovětům za srpnovou okupaci.

První duel československý tým se sovětskou reprezentací hrál v pátek 21. března. Vyhrál 2:0, první branku v utkání zaznamenal brodský rodák Jan Suchý. Po zápase Čechoslováci odmítli Sovětům podat ruce, v českých a slovenských městech byl ale po tomto střetnutí (s výjimkou Prahy) klid.

Podruhé národní tým na Sovětský svaz narazil přesně o týden později. Část československých hráčů si před utkáním na protest proti okupaci přelepila rudou hvězdu na státním znaku černou páskou. Po první třetině Československo vedlo 2:0, první gól v zápase zaznamenal další rodák z Havlíčkova Brodu Jiří Holík.

Sověti následně vyrovnali, v závěrečné třetině ale československá reprezentace opět odskočila do dvoubrankového náskoku. Gól na 4:2 vstřelil další Broďák Jaroslav Holík. Sovětský svaz ještě snížil, Československo ale nakonec utkání vyhrálo 4:3.

Do ulic

Duel skončil před půl desátou večer, navzdory pokročilé hodině ale do ulic prakticky všech větších českých a slovenských měst vyrazily desítky tisíc lidí. Vzhledem k průběhu zápasu tomu nemohlo být jinak ani v Havlíčkově Brodě.

Před desátou večer se na tamním náměstí (tehdy Československé lidové armády) sešlo až pět tisíc lidí. Podle pamětníků ke spontánní oslavě hrála i závodní kapela místní továrny Motorpal. Po pár desítkách minut se lidé vydali na různá místa ve městě – většina z nich pokračovala v oslavách u rodných domů brodských hokejistů (kromě Jana Suchého a bratří Holíků byl tehdy v národním týmu ještě jeden Broďák – Josef Augusta).

Přibližně 400 až 500 lidí se ale vydalo jinam – a sice do Husovy ulice, kde sídlilo tehdejší sovětské vojenské velitelství. Nadšení fanoušci tam odpálili několik světlic a dýmovnic, skandovali různá hesla (podle pamětníků například „Táhněte domů!“ nebo „Ivani, jděte domů.“)

Sovětští vojáci ale demonstranty nijak neprovokovali, ti se tak po pár desítkách minut rozešli. Veřejná bezpečnost proti nim zasáhnout nemusela. Už o půlnoci (a pak i celou noc i v sobotu ráno) už byl v Havlíčkově Brodě klid.

Dalekosáhlé důsledky

V dalších městech to ale vypadalo jinak. Někde lidé na sovětské posádky útočili kamením nebo zapalovali sovětská vojenská auta. Asi nejznámější je pak průběh oslav na pražském Václavském náměstí. Tam slavící fanoušci (pravděpodobně vyprovokovaní agenty Státní bezpečnosti) zničili a vyrabovali kancelář sovětských aerolinií Aeroflot.

Sovětská reakce na sebe nenechala dlouho čekat – už na začátku dubna sovětské vedení do Prahy poslalo oficiální stížnost. Stálo v ní také, že odpovědnost za takzvané hokejové události (jak dnes oslavy výhry nad Sovětským svazem nazýváme) způsobil Alexandr Dubček a jeho proreformní kolegové, kteří dál zůstávali ve vedení komunistické strany. Sovětští komunisté tvrdili, že Dubček nedokáže potlačit kontrarevoluci (proti které už v srpnu 1968 zasáhly sovětské tanky).

Toto tvrzení je pochopitelně z historického hlediska naprosto nesmyslné. Dubček mohl být jen těžko osobně odpovědný za spontánní oslavy vítězství v hokejovém zápase. I přesto ale necelý měsíc po oné osudné výhře – 17. dubna 1969 – kvůli sílící kritice odstoupil z čela KSČ (pokud by se rozhodl jinak, byl by pravděpodobně stejně odvolán).

Na jeho místo nastoupil servilní Gustáv Husák a v Československu tak definitivně začalo dalších dlouhých 21 let tuhé diktatury (dnes označované jako normalizace). Tuto éru ukončila až sametová revoluce.

A mimochodem – českoslovenští hokejisté na mistrovství světa v březnu 1969 sice dvakrát porazili Sovětský svaz, dvakrát ale prohráli s domácími Švédy a na šampionátu skončili až třetí. „Nevadí, že nemáme zlato, ty dva pátky stály za to,“ skandovali ale i přesto lidé, když se hokejisté vrátili na pražské ruzyňské letiště.   

Ilustrační foto: Wikimedia

  • Facebook
  • Twitter