Zájmy Čechů na prvním místě. Rodák z Brodu po oponentovi v parlamentu dokonce vzteky hodil desky s podklady

Profesí byl sice advokátem, do dějin se ale zapsal jako politik. A taky jako striktní bojovník za práva Čechů v rakousko-uherské monarchii. Po vzniku samostatného Československa by ho možná čekala velká kariéra, německobrodský rodák a dlouholetý poslanec Eduard Brzorád ale zemřel předčasně…

Eduard Brzorád se narodil v roce 1857 do movité rodiny německobrodského advokáta a notáře. Své rodné město opustil jen krátce ve druhé polovině sedmdesátých let devatenáctého století, kdy studoval práva na pražské univerzitě.

Po promoci se do Brodu vrátil a v roce 1883 se tam začal živit jako advokát. Velkým Brzorádovým vzorem byl jeho otec. Eduard zdědil nejen jeho profesi, ale také jeho zájem o politiku a veřejné dění.

Brzy po návratu na Vysočinu tak Brzorád vstoupil do tehdejší mladočeské strany. V Německém Brodě vedl také například čtenářský spolek nebo místní pobočku Sokola.

Ve vysoké politice

Zásadní posun v kariéře Eduarda Brzoráda nastal v roce 1891. Tehdy uspěl ve volbách do celorakouského parlamentu – nesoucího název Říšská rada – a stal se tak poslancem. Následujícího roku pak získal mandát také v Českém zemském sněmu.

V té době už byl po celé Českomoravské vrchovině známý svým vlastenectvím. Opakovaně se stavěl za práva Čechů a odmítal koncepci mnohonárodnostního rakousko-uherského soustátí. Dokonce i v rámci (už tak dost nacionalistické) mladočeské strany patřil k těm nejradikálnějším.

Asi nejintenzivněji na sebe na celostátní úrovni Eduard Brzorád upozornil při takzvaném sporu o punktace. Na vysvětlenou: vídeňský císařský dvůr se v roce 1890 se svými českými podporovateli zastoupenými v Říšské radě dohodl, že české země budou rozdělené na dvě části.

Jednu část dnešní České republiky měly spravovat úřady výhradně německé – konkrétně šlo o pohraničí se silnou německou menšinou. Zbylé oblasti pak měly být pod správou úřadů národnostně smíšených.

Obstrukce zabraly

Tento koncept však část českých politiků – sdružených především v mladočeské straně – zásadně odmítala. Vadilo jim, že nikde v českých zemích nebudou okresy výhradně české. Mezi příkré kritiky punktací patřil právě i Eduard Brzorád.

Ten byl velmi aktivní při jednáních Říšské rady, na nichž se zřízení německých úřadů projednávalo. Brzorád (podobně jako mnozí jeho kolegové) při nich například vystupoval s dlouhými projevy, jimiž se snažil debaty protáhnout a praktické zavedení punktací tím odložit.

Asi nejvíc na sebe rodák z Německého Brodu upozornil v roce 1893 při jednání o zřízení německého okresního úřadu v Trutnově. Tehdy se dostal do konfliktu s podporovatelem punktací poslancem Aloisem Funkem. Jejich debata byla tak vášnivá, že se Brzorád během ní neudržel a po svém oponentovi vzteky hodil své desky s podklady.

Jaké pro něj jeho neuvážené jednání mělo důsledky, nevíme. Víme však, že zdržovací taktika českých poslanců zabrala. Z punktací se nepodařilo prosadit téměř nic a rakousko-uherská vláda v devadesátých letech dvacátého století nakonec celou vizi v tichosti opustila.

Brzorád si však popularitu získanou odmítáním punktací udržel a své poslanecké posty obhájil ve volbách v letech 1897 i 1901.

Na začátku nového století však nečekaně onemocněl vážnou chorobou a musel proto své veřejné aktivity utlumit. Na začátku roku 1903 se sice jeho zdravotní stav přechodně zlepšil, a to dokonce do té míry, že se nechal zvolit německobrodským starostou. Tento post však zastával jen pár měsíců. Před koncem roku ho totiž jeho zdraví opět zradilo a v listopadu 1903 Eduard Brzorád v nedožitých 46 letech předčasně zemřel.