Živého koně vyměnila za ty v motoru, motokrosová závodnice Dominika Hejdová – Vysočina-news.cz
Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
Podpořte nás prosím.

Please turnoff your ad blocking mode for viewing your site content

img

Živého koně vyměnila za ty v motoru, motokrosová závodnice Dominika Hejdová

/
/
/
663 Zobrazení



Vždy usměvavá a s pohodovou náladou, alespoň tak jí zná její okolí. Často jí můžete vidět, jak jezdí se svou motorkou na trati ve Světlé nad Sázavou, kde trénuje dovednosti společně s partou kamarádů. Se závoděním začala Dominika Hejdová sice o dost později než většina jejích soupeřek, ale to jí rozhodně nebrání v tom, aby je při závodech porážela.

Více už nám o sobě a o své cestě k motokrosu prozradila závodnice z Havlíčkova Brodu v rozhovoru.

Kdy jsi poprvé usedla na motorku a kdo tě k motokrosu vlastně přivedl?
Na začátku nebyla ani motorka, ani jiná motozáliba, dokonce ani jízda na kole nepatřila k mým vyhledávaným aktivitám. Moje cesta k motokrosu vedla přes jezdectví. Začínala jsem na ponících, až v průběhu času vzhledem k tomu, že jsem rostla výrazně rychleji než poník, uznali rodiče, že nadešel správný čas, přesedlat a pořídili mi k mým patnáctým narozeninám opravdového velkého koně. Zažili jsme spolu spoustu hezkých zážitků, ale po nějaké době jsem se náhodou prostřednictvím kamaráda poprvé setkala s motokrosem.
Tato zkušenost všechno změnila. Bylo jasné, že nutně potřebuji nějaký stroj. Rodiče mi dali ultimátum: Kůň, nebo motorka! Volba to byla těžká, ale nemohla jsem jinak. Po několika týdnech jsme našli nové útočiště pro koně a v garáži přibyla motorka. Rodiče žili v naivním přesvědčení, že moje záliba v motokrosu nebude mít dlouhého trvání, ale to se dost zmýlili. Zanedlouho se mě totiž ujali chlapi z AMK Pelhřimov, pak už nebylo cesty zpět. Brzy následovaly mé první závody pod jejich vedením a já jsem pochopila, že to je přesně to, co jsem hledala. Poté následoval přestup do pacovského týmu, za co jsem byla a stále i jsem moc vděčná. V Pacově jsem se poprvé dostala k vrcholovému motokrosu. V současné době jezdím za Motokros.eu ze Světlé nad Sázavou. Tým mi poskytuje perfektní podmínky, kluci z Motokros.eu mi zajišťují celoroční možnost k trénování, zázemí při závodech a v neposlední řadě servis motorek a mnoho cenných rad. Jsou pro mě v podstatě součástí mé rodiny.
Začínala jsem tak nějak v šestnácti letech, což je poměrně pozdě na rozdíl od ostatních holek, které většinou začali jezdit dřív, než uměli chodit (dodává se smíchem)
.

Dominika Hejdová

Jak reagovala tvoje rodina a blízké okolí na to, že z tebe bude závodnice?
Co si budeme povídat, balet to zrovna není… Podle mě rodiče doufali, že mě motokros časem přestane bavit, motorka se prodá a bude klid. Ale to se spletli. V současné době, pokud se jedou závody poblíž, tak se rádi přijedou podívat a podpořit mě.
Velké poděkování patří také taťkovi, který mi pokaždé dělá online rozbor jízdy, když se mnou zrovna není s tím, že sleduje online každý závod a dělá podrobné časové analýzy. Pro mě je lepší než moderátoři v televizi! Takže vlastně já hned, jak dojedu, už mám v telefonu zprávy, jak jsem jela, kdo je za mnou a kdo přede mnou a o kolik jsem zrychlila, nebo zpomalila. Anebo proč jsem nedojela, když je to špatné. Jsem za to ráda, mockrát děkuju, tati!

Vzpomeneš si ještě na svůj první závod, jaký byl a hlavně jak dopadl?
To budu muset trochu popřemýšlet. Můj asi úplně první závod byl crosscountry závod (enduro). Kde jsme se, pokud si dobře vzpomínám, účastnily pouze dvě holky. Zde jsem oslavila své první vítězství, které odstartovalo celou mou závodní kariéru.

Co tě na motokrosu nejvíc baví?
V motokrosu jde podle mého především o překonávání výzev. Člověk se musí při každé jízdě plně koncentrovat a překonat přirozený respekt z tratě a to mě na tom baví. Nikdy nemůžete říct, že už trať znáte, protože povrch a charakter tratě se neustále mění. K tomu všemu je potřeba přidat výjimečnou atmosféru při závodech. Když se postavím na zaplněný startovní rošt, z reproduktorů zní hlasitá předstartovní znělka, burácející motory všude kolem a vidím množství natěšených diváků, kteří nás ženou dopředu, tak je to fakt mazec.

Co považuješ ve své závodní kariéře za největší úspěch?
Já osobně za největší úspěch považuji každý ve zdraví a bez závad odjetý závod. To, že se umístím, už je pro mě jen taková příjemná odměna za celoroční dřinu a běhání kolem motorky.

Koronavirus v letošním roce zrušil spoustu akcí, týkalo se to i motokrosu?
Dalo by se říct, že celkově motokros tím vším relativně dobře proplul. Pokud vím, tak sezona sice začala o něco později kvůli jarním opatřením, ale pak se dalo normálně závodit i trénovat, protože venkovní akce byly stále povolené. Až koncem sezony 2020 se pár závodů muselo zrušit kvůli druhé vlně covidu.

Loňský podzim pro tebe byl hodně náročný, jak se zotavuješ po úraze?
Bylo to těžké a hlavně dlouhé období nejen pro mě, ale i pro mé blízké. Vše se ještě komplikovalo tím, že se to stalo na závodech v zahraničí, tudíž jsem ležela týden mimo ČR, a až se sehnala přeprava, tak mě převezli zpět do Čech. V současné době se pomalu, ale jistě vracím zpět do normálního života a začínám plnohodnotně fungovat.

Když neproháníš zrovna soupeřky po trati, čemu se věnuješ?
Když neřádím na trati, tak se snažím hodně jezdit na kole a cvičit. Ráda chodím na výlety se svými čtyřnohými miláčky a příležitostně si sednu i na koně. Taky hraju tenis a v zimě velmi ráda lyžuji. Pokud je vhodná příležitost, tak ráda tvořím něco poživatelného v kuchyni. (Příští rozhovor bude tedy o vaření?)

Jaké plány máš do budoucna, chceš se věnovat více motokrosu, nebo naopak?
Zatím ukončení své jezdecké kariéry neplánuji, takže se budu snažit a věnovat se svému koníčku tolik, jak jen to půjde a jak mi to zdraví dovolí. Nějaké plány na letošní sezonu jsou, ale zatím nikdo neví, co bude a nebude, tak se necháme překvapit, co nám rok 2021 naservíruje.

  • Facebook
  • Twitter