Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Žďárská charita slaví čtvrtstoletí

/
/
/
88 Zobrazení

Oblastní charita ve Žďáře nad Sázavou vznikla v roce 1993. Za dobu své existence se vyprofilovala v organizaci, která poskytuje sociální, zdravotní a humanitární služby lidem v nepříznivé životní situaci. Nabízí služby podporující fungování rodiny a služby prevence rizikového chování.  

Vše prostřednictvím kvalifikovaných pracovníků a dobrovolníků. Charita je církevní organizací. Její poslání vychází z křesťanských hodnot. Všech patnáct zařízení a dalších doprovodných poskytovaných služeb působí na území okresu Žďár nad Sázavou.

Příběh obyčejně neobyčejného jídlonosiče
Nejprve bych se vám měl představit. Na první pohled nic zvláštního. Jsem nenápadný, tvary pěkně kulaté a souměrné. Co se ale obsahu týče, bývám dost výživný. Jsem totiž jídlonosič termoobalový.
Tvoří mě tři stejní kamarádi (kastrůlky) s víčky na zakrytí a speciální rukojeť, abych hezky držel pohromadě. Jsem schovaný v hnědém termoobalu, aby mi na cestách nebyla zima.

Můj začátek dobrodružství začíná v mém budoáru s vlastní myčkou na Domě s pečovatelskou službou v Bystřici nad Pernštejnem, kde mě pracovité a laskavé ruce pečovatelek označí jménem člověka, kterému budu moci pravidelně vozit teplý oběd. No víte, popravdě na to nejsem úplně sám. Mám k sobě jednoho parťáka, se kterým se střídám. Zatímco parťák veze mému človíčkovi oběd, mě čeká odpočinek a pořádné mytí ve speciální myčce. Další den se vystřídáme.

Když jsem umytý, vydezinfikovaný a mám na sobě jméno, tak mě pečovatelky dají do speciálních košů, kde je nás vždycky víc. Ty koše naloží do velkého auta a začíná pouť za naším naplněním. A to je potom pořádný „fičák“. Jedny ruce mi vyndávají kastrůlky, druhé ruce je naplní dobrotou a třetí ruce mi kastrůlky zase rychle poskládají k sobě a šup, už jsem zase v koši. Jsem naložen zase do auta a už zase cestuji. Někteří z nás jedou jen kousek, třeba hned k vedlejšímu domu, někteří najedou i hodně kilometrů. A potom už nastává to nejhezčí, dostávám se do rukou člověka, kterému je teplý oběd určen. Předají mě ruce pečovatelek, slyším ty milé hlasy a radost ze setkání.
Jsem rád, že jsem tím, čím jsem a můžu sloužit dobré věci. Vždyť jak se říká: láska prochází žaludkem. Tak vám všem přeji, ať neprojde jen žaludkem, ale zůstává mezi vámi.

Dobrou chuť!

Autorka: Petra Ježová, sociální pracovnice Charitní pečovatelské služby
Foto: Zbyněk Čech

Více na www.zdar.charita.cz.

  • Facebook
  • Twitter