Z Bystřice na ledovou stěnu Grandes Jorasses
Luboš Gável z Bystřice nad Pernštejnem se společně s kamarádem vydal na severní ledovou stěnu hory Grandes Jorasses, která patří mezi šest vrcholů, které budí respekt. Matterhorn, Eiger, Petit Dru, Cima Grande, Piz Badile a Grandes Jorasses. Co jméno, to pojem.
Šest velkých alpských severních stěn, v nichž se psala historie horolezectví. Volba Luboše Gávela padla na tu, která bývá v dobré lezecké podmínce jen občas, na Grandes Jorasses. „Vylézt legendární Walkerův pilíř mne lákalo už dlouho. Ale člověk musí získat dostatek zkušeností, nalézt kilometry a mentálně vyzrát, aby si troufl nastoupit do mrazivé severní stěny dlouhé 1200 metrů, kam se slunce i v létě podívá jen na pár minut. Když tedy letos v srpnu do sebe všechno zapadlo, vyrazili jsme s Jindrou do francouzského Chamonix, Mekky evropského horolezectví,“ popisuje Luboš Gável.
Předpověď počasí jim nedala jinou možnost než se do lezení pustit hned po příjezdu bez jakékoliv aklimatizace či rozlezení. „Následoval pětihodinový pochod po ledovcích Mer de Glace a Lechaux pod úpatí stěny, kde jsme zabivakovali, uvařili si a zalehli do péřových spacáků. Ráno budíček v 4:30, rychlá kaše k snídani a za svitu čelovek ukrajujeme první výškové metry rozbité skály. Délka střídá délku, horší pasáže se střídají s těmi lepšími a batohy, s nimiž celý den lezeme, těžknou stejně jako lezení v klíčových místech. Na náročné spáry jsme zvyklí z milovaného Adršpachu, ale tady v té výšce a zimě to má úplně jiný rozměr. Legendární, 75 m dlouhý kout si v euforii užíváme. Společnost nám dělají němečtí horolezci, s nimiž dolézáme už za tmy na bivakovací polici. Jsme unavení, takže usnout pod hvězdnou oblohou není problém. Druhý den nás čeká hned z rána těžké plotnové lezení, které se zkřehlými prsty není žádný med. Vše nám jde ale krásně od ruky až do chvíle, než se dostaneme do zúžení zvaného Červený komín. Tady přezouváme z lezeček do bot s mačkami a ke slovu přichází cepíny. Bohužel se tu schází více cest, a tak se tu vytváří špunt z šesti lezeckých dvojic a o nebezpečné situace není nouze. Vzduchem létají kameny, led, mačky, cepíny…Naštěstí nedojde k žádnému zranění, ale časová ztráta vlivem čekání je obrovská,“ přibližuje Luboš Gável.
Společně s kolegou zhodnotí možnosti a rozhodují se pro jistotu klidného bivaku na nejbližší možné polici, kde se vyspí a roztopí sníh na pití a jídlo. Další den si pak užívají krásného dolezu na zasněžený vrchol. „Do očí se mi ve výšce 4208 m nad mořem derou slzy. Ne, není to jen o výkonu, ale hlavně o neuvěřitelně silném zážitku. Kolem dokola velké alpské velikány včele s Mont Blancem, který je však proti vrcholu, na němž stojíme až směšně placatý. Úspěch se ale počítá až po bezpečném návratu do údolí. A my víme, že nás nyní čeká jeden z nejnáročnějších sestupů, plný nezajistitelného slézání, podbíhání ledovcových séraků a závěrečného prudkého scházení ledovce až k chatě Boccalatte. Do toho se ke slovu hlásí nejen únava, ale též přicházející bouřka. Naštěstí stíháme dojít na chatu včas. Sestup z vrcholu nám trval dlouhých 8 hodin. Zvládli jsme to a na chatě padáme na pryčny, pamatující první výstupce na tento náročný vrchol. Před těmi se skláním, stejně jako před Riccardem Cassinem, který severní stěnu Grandes Jorasses vylezl již v roce 1938 s vybavením, s nímž bychom si dnes netroufli snad ani na Sněžku v zimě. Díky horo, že jsem si na tebe mohl vylézt a zažít neopakovatelné zážitky. Díky oddíle za zkušenosti, které jsi mi dal,“ uzavírá horolezec z Vysočiny.
