Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
img

Východní frontu prošel jako politruk. Po roce 1948 rodák z Brodu dostával jednu funkci za druhou

/
/
/
1329 Zobrazení



Jaromír Machač byl kariérní komunista. Jako politruk za druhé světové války absolvoval s československým armádním sborem protinacistické tažení od sovětského Sokolova až do Prahy. Po návratu do Československa pak díky tomu měl o dobrou práci postaráno. Až do konce života střídal jednu vysokou vojenskou funkci za druhou…

Jaromír Machač se narodil v tehdejším Německém Brodě v roce 1923. Jeho otec patřil mezi přední funkcionáře v komunistické tělovýchově, matka působila dokonce v politice. Už před válkou zasedala v tehdejším parlamentu, po únorovém převratu byla ministryní.

Malý Jaromír s rodinou už na začátku třicátých let přesídlil do Prahy. Tam absolvoval měšťanskou školu a zahájil i středoškolské vzdělání. Jenže pak přišel rok 1938. Po mnichovské dohodě vláda rozpustila komunistickou stranu a rodina Machačových se – podobně jako většina dalších komunistických funkcionářů – přesunula do Sovětského svazu.

Tam si na moskevském předměstí Tušino Machač dokončil vzdělání. Maturitní zkoušku složil prakticky v téže době, kdy nacistická vojska zaútočila na Sovětský svaz.

Do armády

Rodák z Brodu po svých rodičích zdědil bezvýhradné komunistické přesvědčení, a není tak divu, že když se na začátku roku 1942 začal u Buzuluku tvořit československý armádní sbor, nemohl u toho chybět.

Bojového nasazení však byl Machač téměř ušetřen. Vzhledem ke své politické orientaci, dobrému postavení rodičů i nadstandardním vztahům s Ludvíkem Svobodou (který jednotce velel) se stal takzvaným osvětovým důstojníkem.

Jeho úkolem tak bylo kontrolovat politické smýšlení ostatních vojáků, a dokonce i velitelů. Zajistit měl přirozeně to, aby se stali přesvědčenými komunisty nebo aby KSČ alespoň nekritizovali.

Machač bez úhony absolvoval celé víc než dva roky trvající tažení a v květnu 1945 spolu s celým sborem dorazil – už v hodnosti majora – do Prahy. Následně (podobně jako velká část jeho spolubojovníků) zůstal vojákem z povolání.

Politické školy

Vzhledem ke svému smýšlení v armádě bez potíží přestál čistky po únorovém převratu a nedotkly se ho ani prověrky na počátku padesátých let. Naopak. Jako prověřený soudruh v roce 1954 nastoupil na Vyšší politickou akademii Klementa Gottwalda. Vysokoškolské vzdělání si pak doplnil ještě po roce 1960 na Vojenské politické akademii v Moskvě.

Po návratu ze Sovětského svazu patřil mezi politickými důstojníky československé armády mezi smetánku. Následovala proto vrcholná léta jeho kariéry. Nejprve pět let stál v čele již jednou zmíněné Vyšší politické akademie. Tedy školy, která se věnovala právě vzdělávání politruků – důstojníků, kteří i v době míru dohlíželi na správné ideologické smýšlení především vojáků základní služby.

Náměstkem na ministerstvu

K důležitému předělu v životě Jaromíra Machače došlo v roce 1968. Změny Pražského jara mírně podporoval. Nikde za ně sice veřejně nehoroval, rozhodně je ale ani nekritizoval. Zastával tak v podstatě podobné názory jako jeho matka, která v oné době byla už 12 let ministryní spotřebního průmyslu.

Právě v roce 1968 byl Machač krátce náměstkem ministra národní obrany a v lednu následujícího roku se stal také poslancem nově vzniklé České národní rady. Ve stejné době si na něj vzpomněl také jeho bývalý velitel z československého armádního sboru Ludvík Svoboda. Ten se mezitím stal prezidentem a Machače postavil do čela Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Záhy však začala normalizace a pro rodáka z Vysočiny nastaly potíže. Brzy skončil na postu náměstka ministra obrany. Další ústup ze slávy následoval na počátku sedmdesátých let. Stranickými prověrkami – při nichž KSČ posuzovala, jestli její členové dostatečně podporují okupaci – sice Machač prošel, ve volbách v roce 1971 však už nesměl obhajovat post poslance a o další dvě léta později skončil také v čele Vojenské kanceláře prezidenta republiky.

Čestné funkce před důchodem

Krátce byl dokonce doma na placené dovolené, až pro něj jeho spolustraníci nakonec našli novou roli. V roce 1973 se stal velitelem skupinky československých vojenských expertů, kteří pomáhali v Egyptě budovat tamní armádu.

Na severu Afriky nakonec Machač strávil čtyři léta, po návratu do Československa pak ještě šest let zastával funkci děkana zahraniční fakulty vojenské akademie. Na té se vzdělávali většinou vojáci z afrických nebo asijských rozvojových zemích.

V čele fakulty Jaromír Machač skončil v roce 1983, kdy odešel do penze. Závěr života strávil jako spokojený důchodce a přesvědčený komunista v Praze. Zemřel v nedožitých 84 letech v roce 2007.

  • Facebook
  • Twitter