V Brodě se zjevil náhle, jiným odbojářům vyhrožoval. Kdo byl vůdce povstání v Brodě Pašek? – Vysočina-news.cz
Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
Podpořte nás prosím.

Please turnoff your ad blocking mode for viewing your site content

img

V Brodě se zjevil náhle, jiným odbojářům vyhrožoval. Kdo byl vůdce povstání v Brodě Pašek?

/
/
/
1204 Zobrazení



Protinacistické povstání v květnu 1945 mělo v každém městě přirozeně svého vůdce. Někde to byl charismatický odbojář, jinde zištný prospěchář. Pro Havlíčkův Brod platila spíš druhá varianta. Co kariérní komunista Václav Pašek dělal během celé války, dodnes nikdo pořádně neví. Jisté však je, že ho jeho kontroverzní angažmá v Brodě na konci války předurčilo k velké poúnorové kariéře…

Václav Pašek se narodil v roce 1903 v chudých poměrech ve vesničce Skočice nedaleko od Plzně. Vyučil se zámečníkem a krátce po skončení první světové války začal pracovat jako dělník v plzeňských Škodových závodech.

Od mládí byl silně levicově zaměřený. Už od vzniku samostatného Československa se stýkal s lidmi blízkými tehdejší sociální demokracii. Po rozkolu v této straně v roce 1921 neváhal a vstoupil do nově vznikající komunistické strany.

Své politické názory Pašek vždy vyjadřoval naprosto otevřeně. Jednak proto a jednak kvůli nelehké ekonomické situaci poválečného Československa těžko hledal práci, dva roky proto také žil a pracoval v Německu.

Po návratu zpět do rodné země v roce 1924 – tedy ve svých jednadvaceti letech – zahájil svou politickou kariéru. Nejprve pět let působil v krajském vedení KSČ v Plzni, na legendárním sjezdu strany v roce 1929 se pak přiklonil na stranu jejího Gottwaldova prosovětského křídla – toto rozhodnutí mu přineslo post v ústředním výboru KSČ. V něm pak Pašek – s válečnou přestávkou – zasedal až do své smrti.

Jak vést odboj

Počátek třicátých let pak mladý komunista strávil v Sovětském svazu. Na Leninově škole v Moskvě se tam učil, jak v případě potřeby vést ilegální komunistický odboj. Tehdy Václav Pašek ještě netušil, že se mu v Sovětském svazu nabyté znalosti budou brzy hodit i v praxi.

Po návratu do Československa Pašek zakotvil v jihomoravském Hodoníně. Taky tam pracoval pro místní buňku KSČ. V letech 1937 a 1938 ji dokonce krátce i vedl. Pak ovšem přišla mnichovská dohoda a krátce po ní i oficiální rozpuštění komunistické strany.

Ještě před nacistickou okupací se však v Československu zformovalo ilegální vedení KSČ. Od něj Václav Pašek dostal za úkol, aby se přesunul na tehdejší Německobrodsko, kde měl být odpovědný za budování odboje.

Zprvu se jeho aktivita soustředila především na to, že řečnil na tajných komunistických schůzích v jednom z hostinců v tamní čtvrti Kokořín. Po okupaci i tato jeho činnost opadla. Nutno podotknout, že po začátku druhé světové války nebyli kvůli sovětsko-německému spojenectví komunističtí odbojáři příliš aktivní.

Zrádce?

Pašek se tak živil jako silniční dělník. I přesto byl v říjnu 1940 (podobně jako řada jeho spolubojovníků) zatčen a pravděpodobně i mučen gestapem. Z dodnes nejasných důvodů byl však o měsíc později propuštěn. A krátce po jeho propuštění gestapo navíc zatklo řadu jeho známých, kteří byli rovněž organizování v komunistickém odboji. Že je Pašek zradil, však není možné nijak doložit.

Jistě však je, že ve zbytku druhé světové války se Václav Pašek Německému Brodu spíše vyhýbal. Natrvalo se tam vrátil až na konci dubna 1945. A ve městě se hned chtěl pustit do organizování odboje. Ostatní ilegální členové KSČ mu však z pochopitelných důvodů nevěřili. Někteří z nich dokonce chtěli Paška zajmout a až do příjezdu Sovětů ho držet v ústraní.

Samozvaný odbojářský vůdce ale nakonec na konci dubna přece jen prosadil, že se 4. května tajně sejdou zástupci všech tehdy povolených stran, aby naplánovali, jak ve městě převezmou moc.

K oné schůzce posléze skutečně došlo (co Pašek dělal mezi ní a svým příchodem do města, opět přesně nevíme). Na tomto jednání se vedla pře především o to, kdo by se měl stát novým předsedou Revolučního národního výboru (tedy de facto starostou města).

Pašek proti všem

Pašek vehementně prosazoval sám sebe. Ostatním zúčastněným dokonce vyhrožoval, že když ho nezvolí, sestaví národní výbor bez nich. Nejspíš i on sám si však byl vědom toho, že nemá jak své výhružky splnit. Nakonec tak souhlasil s kompromisem, že novým starostou se mohl stát jiný (ostatními respektovaný a oblíbený) komunista Antonín Šouba. Na hlasování ale nakonec nedošlo, protože Německý Brod byl nečekaně bombardován.

Ráno následujícího dne ve městě vypuklo povstání. Pašek neváhal a postavil se do jeho čela. Před desátou hodinou například vystoupil na náměstí s projevem, ve kterém oznámil, že se moci ve městě ujímá Revoluční národní výbor. Ten se následně na radnici sešel ke svému prvnímu jednání. A v nastalé euforii (navzdory událostem z minulého dne) zvolil Paška do svého čela.

Jenže utekla hodina a nastal další zvrat. Němci povstání bleskově potlačili a Paška jako faktického starostu zajali. Vůdce povstání měl ale štěstí. Když ho ozbrojené stráže odváděly do improvizované věznice, utekl jim a zmizel. Následně se až do příjezdu Sovětů skrýval v jednom z domů v Humpolecké ulici.

Za zmínku stojí, že zatímco Pašek čekal na osvobození v úkrytu, již jednou zmíněný Antonín Šouba až do příjezdu sovětských vojsk s Němci statečně vyjednával. Výměnou za složení zbraní českých povstalců si například vymohl, že vojáci wehrmachtu nebudou v Brodě bezdůvodně útočit na české obyvatelstvo.

Vzhůru ke kariéře

Po 9. květnu vystoupil v roli starosty Václav Pašek ještě s několika patetickými projevy. Týden po svém zvolení ale neoblíbený politik odstoupil a funkci starosty přece jen přenechal Antonínu Šoubovi.

Výměnou za to se ale Pašek stal předsedou havlíčkobrodského okresního národního výboru (tedy jakýmsi okresním hejtmanem). Aby však nebyl brodským obyvatelům na očích, brzy byl přesunut na stejnou pozici v jihlavském okrese.

Úřady i komunistická strana ho prezentovaly jako statečného válečného hrdinu. Po únorovém převratu na něj proto čekaly prestižní funkce. Nejprve byl krajským předsedou KSČ v Jihlavě, následně vedl stranu v Plzeňském kraji. Od konce padesátých let až do své smrti pak byl ve vedení Ústřední rady odborů.

Opět se vrátil také do ÚV KSČ a v roce 1946 se stal rovněž poslancem (i tento post si podržel až do své smrti).

Pašek bez úhony přežil stranické čistky v padesátých letech i éru tání v letech šedesátých. V době Pražského jara však už byl vážně nemocný, své názory na tuto éru proto výrazněji neprezentoval. Ve všech svých funkcích ale zůstal.

Václav Pašek zemřel v listopadu 1968. Rudé právo ho tehdy pochopitelně vylíčilo mimo jiné jako statečného odbojáře. Že vše mohlo být jinak, vyplulo na povrch až po sametové revoluci…

Ilustrační foto: Wikipedie

  • Facebook
  • Twitter