SASka učí rodiče na Žďársku jak pečovat o děti

Od ledna 2013 funguje na Žďársku zařízení Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, ve zkratce SAS. Služba, která spadá pod Oblastní charitu Žďár nad Sázavou, poskytuje péči rodinám s dětmi, které se ocitly v dlouhodobě nepříznivé životní situaci a neumějí tuto situaci samy řešit, nebo rodinám ohroženým rizikovým způsobem života, které žijí na Žďársku.

„Péči poskytují aktuálně tři pracovnice, které se snaží pomoci 34 rodinám. Každá rodina je jiná, každá rodina má své problémy, kterých je hodně a nejsou malé. Všechny rodiny však mají společné to, že potřebují naši pomoc. Potřebují ukázat cestu, s podporou najít řešení a další možnosti lepšího fungování,“ vysvětluje Pavla Polnická, pracovnice pověřená vedením žďárské SASky.
Lidé, kteří jsou uživateli služeb SAS, nemají ve většině případů vlastní prožitou zkušenost s dobře fungující rodinou ze svého dětství a nemohli si tedy i přenést dobré návyky do svého dalšího života. „Často učíme rodiče základním věcem. Například jak pečovat o děti, jak jim připravovat vhodnou stravu, jak psát domácí úkoly. Pomáháme s vedením rodinného rozpočtu, s vyřizováním běžných úředních záležitostí, s vyplňováním formulářů atd.,“ doplňuje Pavla Polnická.
Pracovnice Sociálně aktivizační služby doprovází uživatele na jednání s úřady, se školami, lékaři či jinými institucemi. Často se u uživatelů řeší problémy s nedostatkem financí, na to navazují problémy s dluhy, jejich finanční negramotnost. „I hledání zaměstnání se často ukazuje jako tvrdý oříšek, protože naši klienti jsou takzvaně „zaškatulkovaní“ a není to jen o barvě pleti, ale často i o místu, kde žijí. Řešíme problémy matek samoživitelek, které nedostávají výživné a vzhledem k věku svých dětí si nemohou dovolit pracovat na plný úvazek či na směny. Snažíme se jim pomoci, aby jejich děti mohly žít stejně jako jejich vrstevníci a necítily se odlišně,“ dodává Pavla Polnická.
Závěrem příběh ze života…
„V rodině, kde se maminka stará o dva chlapce, pomáháme už několik let. Starší chlapec letos nastoupil do první třídy, mladší do mateřské školky. Staršímu chlapci byla zjištěna nedoslýchavost a lehké mentální postižení. Mamince jsme nejdříve pomáhali s vyřešením bydlení, v jednání s lékaři. Dále jsme paní učili správným hygienickým návykům, pomáhali v péči o miminko (o mladšího z chlapců), učili ji, jak správně postupovat při kojení, poté s příkrmy apod. Uživatelka si od nás často nechala poradit a v péči o své chlapce vždy dělala maximum. Sama se teď, ač mladší syn je ještě hodně malý, rozhodla jít do práce, aby zlepšila finanční situaci rodiny, a my ji držíme palce a pomáháme, aby vše zvládla,“ usmívá se závěrem Pavla Polnická.