Poválečnou ČSR označil za policejní stát, po Únoru musel rychle emigrovat – Vysočina-news.cz
Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views : Ad Clicks : Ad Views :
Podpořte nás prosím.

Please turnoff your ad blocking mode for viewing your site content

img

Poválečnou ČSR označil za policejní stát, po Únoru musel rychle emigrovat

/
/
/
1828 Zobrazení



Poslanec Ota Hora pocházel z Golčova Jeníkova. Už před válkou vstoupil do národně socialistické strany, po německé okupaci spolupracoval s odbojem a po válce srdnatě vzdoroval nástupu komunistické strany. Po únorovém převratu mu ale nezbylo nic jiného než za dramatických okolností emigrovat do Kanady.

Za první republiky patřil Hora mezi organizátory veřejného života v Golčově Jeníkově. Nejen že působil jako funkcionář národních socialistů, činný byl také v Sokolu. Kromě toho procestoval velkou část Evropy a své zážitky pravidelně publikoval na stránkách nejrůznějších periodik.

Mimo jiné navštívil také hitlerovské Německo nebo Stalinovo Sovětské Rusko. Oba tyto zájezdy ho velmi poznamenaly. K oběma diktaturám si totiž vytvořil značný odpor a zařekl se proto, že Československo musí zůstat demokratické.

Ještě před vypuknutím druhé světové války se Hora v roce 1932 – tedy ve svých pouhých třiadvaceti letech – stal nejmladším členem ústředního výboru národních socialistů v historii strany. Zároveň už tehdy byl placeným funkcionářem stranické mládežnické organizace.

Krátce po Mnichovu však národně socialistická strana zanikla. Hora ale na její ideály nezanevřel a po celou dobu nacistické okupace publikoval v periodických různých odbojových organizací.

Poprvé poslancem
Na to, že se politik z Golčova Jeníkova zapojil do odboje proti fašismu, gestapo po celou dobu války nepřišlo. Po osvobození se tak Hora mohl vrátit do politiky. Už v roce 1945 se poprvé v životě stal poslancem. Mandát pak obhájil také v prvních poválečných volbách o rok později. Zároveň působil jako předseda mladých národních socialistů.

Jako poslanec Ota Hora jednak hájil zájmy Havlíčkobrodska – tedy regionu, za který byl zvolen. Upozorňoval třeba na špatnou dopravní obslužnost v Chotěboři nebo v Golčově Jeníkově. Zasazoval se taky o to, aby vzniklo přímé železniční spojení mezi Havlíčkovým Brodem a Pelhřimovem.

Zároveň však Hora neúnavně varoval před posilováním moci komunistické strany v bezpečnostních sborech. Opakovaně při schůzích Národního shromáždění upozorňoval na konkrétní příklady, kdy ještě před únorovým převratem tehdejší SNB někoho neoprávněně vyslýchala, vyšetřovala nebo dokonce týrala. Poslední Horovy interpelace poslanci museli řešit ještě 8. března 1948 – tehdy poslanec už pět dní nebyl na území republiky.

„Budeme z něho tahat kůži“
Se zásadním projevem však Ota Hora vystoupil v prosinci 1947. Nezmiňoval tehdy konkrétní případy teroru komunistických policistů vůči politickým oponentům. Přiléhavě však shrnul situaci v poválečném Československu – označil jej za policejní stát.

Tento výrok ho stál politickou kariéru a málem i život. Gottwald o poslanci za Havlíčkobrodsko dokonce řekl, že po převratu ho musí Státní bezpečnost zatknout živého. „Budeme z něho tahat kůži,“ řekl tehdy Gottwald doslova.

V únoru 1948 už Hora kvůli pasivitě svých spolustraníků nemohl další vývoj v Československu příliš ovlivnit. Vzhledem ke zkušenostem s komunistickou policií naopak věděl, že musí republiku co nejdřív opustit. Nejprve se skrýval v Praze u svých kolegů a nějaký čas mu jako úkryt sloužila dokonce koupelna kubánského velvyslanectví. Z Československa nakonec spolu s rodinou uprchl v noci z 2. na 3. března.

Že si tímto útěkem zachránil život, se potvrdilo brzy. Už 17. března totiž Národní shromáždění Horu vydalo k trestnímu stíhání, později za vykonstruovaná obvinění z protistátní činnosti v nepřítomnosti dostal trest smrti.

V exilu
Z americké zóny Německa Hora prakticky okamžitě odcestoval do Kanady, kde podruhé v životě vstoupil do odboje. Působil v Radě demokratického Československa, zároveň byl třeba také čestným předsedou kanadského Sokola. Do čelných funkcí disentu se však nikdy nedostal. Stejně tak se už nikdy natrvalo nevrátil do své rodné země.

Československo však po sametové revoluci pravidelně navštěvoval. V únoru 1990 promluvil například na pražském Václavském náměstí ke dvaceti tisícům lidí. O rok a půl později od Václava Havla za svou odvahu a boj proti komunistickému teroru dostal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Hora se po roce 1989 snažil promlouvat taky do celostátní politiky. Usiloval především o to, aby se národně socialistická strana (která jako loutkové uskupení fungovala i za totality) vrátila ke své předválečné politice. Toto přání se mu však nesplnilo. Strana sice existuje dodnes, rychle však mění své politické priority a je proto zcela minoritní.

Bývalý poslanec po sametové revoluci pravidelně navštěvoval taky svůj rodný Golčův Jeníkov. V roce 1993 tam například založil nadaci, která podporuje zájem o regionální historii. Hora zemřel v kanadské Ottawě 1. prosince 1997.

  • Facebook
  • Twitter